Americká centrální banka začala loni v rámci boje proti inflaci rozpouštět mohutnou bilanci aktiv, která nashromáždila během pandemie. Nákupy byly součástí programu na záchranu ekonomiky před recesí a začaly v roce 2020. Fed později čelil kritice, že pokračoval v nákupech aktiv i přesto, že se nakonec ukázalo, že ekonomika je ve velmi dobré kondici, a svými nákupy podporoval růst ceny aktiv a inflaci.

Velkou pozornost proto budí pohled na rostoucí bilanci Fedu za poslední týdny. Zásadní otázkou je, zda jde o nové kvantitativní uvolňování, nebo ne. Odpověď je důležitá především pro akciové trhy, které na něj reagují růstem, neboť se na trhy dostává více likvidity. Ze své podstaty ale nyní o kvantitativní uvolňování nejde, neboť je definované jako nákup aktiv. Bilance Fedu ale rostla poslední týdny z důvodu půjček komerčním bankám.

Banky jsou středem pozornosti kvůli krachům tří středně velkých bank v USA, kde společným jmenovatelem byl nedostatek likvidity – tedy nedostatek peněz pro výplatu vkladů klientů. Tyto půjčky přes různé programy, které vymyslel Fed, by banky neměly mít možnost dále půjčovat, a tudíž nejsou stimulační a proinflační.

Přes program Bank Term Funding Program (BTFP) si mohou banky půjčit od Fedu za kolaterál v podobě amerických státních dluhopisů, a to za jmenovitou hodnotu, nikoliv za tržní cenu. Tím řeší letošní velký problém, kdy dluhopisy držené bankami mají nižší tržní cenu, než když je kupovaly. Místo jejich ztrátového prodeje si tak půjčí od Fedu. Půjčky však zvyšují bilanci jak bankám, tak americkému Fedu. Jakmile budou splaceny, výše rezerv, a tedy i bilance, výrazně klesne.

Jelikož nejde o plošný, ale cílený program, nemělo by tak jít o stimulaci pro akciové trhy. Banky však byly, jsou a budou ze své podstaty chamtivé a nic jim nebrání v tom, aby jinou likviditu, kterou mají uloženou v šuplíku na horší časy, najednou poslaly na trhy. Jde ale až o sekundární efekt, nad kterým můžeme pouze spekulovat.