Je pro nás daňová reforma v západní Evropě řešení?

Příklady ze sousedních zemí začínají lákat

Je pro nás daňová reforma v západní Evropě řešení?

Tomáš Reytt

Praha, 25. 1. 2001

Ačkoliv by česká vláda měla předložit státní rozpočet na příští rok Poslanecké sněmovně nejpozději do konce září tohoto roku, již dnes je jisté, že se zásadní změny ve fiskální politice státu v nejbližší době očekávat nedají. Diskuse, které kolem rozpočtu v poslední době probíhají, se soustřeďují převážně na problematiku velikosti rozpočtového salda (otázku tzv. 20 miliard), na řešení ostatních problémů - mandatorní výdaje státního rozpočtu, penzijní reforma atd. - jako by sociálně demokratické vládě už nezbyl čas. Podobně se však vláda staví i k otázce zdanění. Zatímco poslanecké návrhy na snížení daňové zátěže odmítá s poukazem na jednostrannost daňových změn a na nebezpečí spojené s poklesem daňových příjmů, vlastní představu občanovi zatím nesdělila.

Důvody přímé a nepřímé

Součástí hospodářských politik sociálně demokratických vlád v řadě zemí Evropské unie se poslední dobou stává nástroj, který byl dříve vyhrazený spíše jen pravicovým vládám - snižování daní: Na počátku léta byly nejdříve představeny obrysy daňové reformy v Německu, na začátku srpna se ke stejné myšlence (alespoň pro střední vrstvy) přihlásila Itálie a před několika dny s myšlenkou na snížení daní přišla i Francie. Snížení daňové zátěže však chystají i jiné země unie. O tom, že snížení daní nebude pouze drobnou "kosmetickou" změnou, ale skutečnou reformou, svědčí jak francouzské, tak i německé představy. Francouzská vláda předpokládá, že její daňoví poplatníci ušetří na daních v následujících třech letech více než 100 miliard franků (což odpovídá přibližně ročnímu státnímu rozpočtu České republiky), předpoklady daňových úspor v Německu jsou pak ještě optimističtější. Podle spolkové vlády přinese daňová reforma do roku 2005 ulehčení na daních celkové výše až 60 miliard marek, tedy více než 1 bilión korun.

Důvody, které vedou státy EU ke snižování daní, jsou zřejmé. Jejich cílem je podpořit zejména ekonomickou aktivitu, konkurenceschopnost, příliv investic, spotřebu a v neposlední řadě i přispět k tvorbě nových pracovních míst. Autoři návrhů daňových úlev touto reformou však sledují i snahu o omezení přesunu daňové povinnosti do zahraničí, zejména do tzv. daňových rájů, které jsou příčinou velkých ztrát ve výběru daní (fiskální emigrace). Za nepřímé důvody daňové reformy lze označit také snahu současného politického vedení zajistit si hlasy voličů v nadcházejících celonárodních volbách, které jsou jak ve Francii, tak i v Německu, plánovány na rok 2002.

Německá reforma - nápady i pro nás?

Daňovou reformu v SRN lze skutečně označit za přelomovou. Změn totiž nebude ušetřena téměř žádná z dosavadních přímých daní (daň z příjmu fyzických osob, právnických osob, daň z výnosů dividend, prodeje kapitálu atd.), německá vláda však předpokládá zásadní změny i v oblasti soukromého penzijního připojištění a ve starobních důchodech. Právě poslední dva zmíněné návrhy by pro český daňový systém mohly být obzvláště zajímavé. Zatímco u nás je diskuse o reformě penzijního systému stále spíše ve stadiu obecných úvah a podle současných postojů jednotlivých politických stran k této otázce se kompromisu patrně jen tak nedočkáme, německé vládnoucí koalici se snížení povinného pojištění a podporu soukromého penzijního připojištění prosadit podařilo. Toto zásadní rozhodnutí vládě umožní v budoucnosti přesunout spoluodpovědnost za velikost starobních důchodů ze státu více na soukromé subjekty. Tím, že vláda odmítla, aby se na novém systému museli spolupodílet i zaměstnavatelé, učinila další krok směrem ke snížení celkových nákladů na zaměstnance, od čehož si v konečném důsledku slibuje vytvoření nových pracovních míst a výrazné snížení stávající míry nezaměstnanosti.

Podstatné změny prosadila německá vláda i u daně z příjmu fyzických a právnických osob. Od roku 2001, kdy se reforma začne uplatňovat, až do roku 2005, kdy by měla skončit, dojde ke snížení daně z příjmu firem (právnických osob) ze současné úrovně 40 % na úroveň 25 %, u fyzických osob se pak snížení projeví v poklesu daně v nejnižší sazbě z 23 % na 15 % a v nejvyšší sazbě z 49 % na konečných 42 %. Konečné hodnoty přímých daní v Německu se tak nebudou příliš odlišovat od těch v ČR. Tím však hrozí reálné nebezpečí, že by ČR mohla přijít o jednu z "posledních" komparativních výhod pro příliv zahraničních investic.

Snížení daní znamená prosperitu

Velikost daňové zátěže je dnes jedním z rozhodujících faktorů ovlivňující alokaci volných prostředků s přímým dopadem na velikost spotřeby, úspor, investic, zaměstnanosti atd. "Boj" o vytváření příznivějších podmínek v daňové oblasti je dnes proto mezi státy již běžnou praxí. Je však nutné si uvědomit, že efekt "nízké daňové zátěže" má pozitivní dopad i na fiskální politiku státu.

Snižuje jednak daňové úniky a nedoplatky, nižší daně jsou však často impulsem i pro vyšší ekonomickou aktivitu přinášející zpětně státní pokladně vyšší daňové příjmy.

Pro zhodnocení velikosti daňového zatížení mezi státy lze použít srovnání pomocí tzv. daňové kvóty.

Zatímco "užší" daňová kvóta představuje podíl celkových daňových příjmů na nominálním domácím produktu, "širší" daňová kvóta zahrnuje vedle celkových daňových příjmů i příspěvky sociálního a zdravotního pojištění.

Srovnání ČR s Německem pak podle údajů OECD nevyznívá pro ČR příliš povzbudivě. Zatímco v roce 1997 dosahovala užší daňová kvóta v ČR 21,6 % (v Německu 21,7 %), širší daňová kvóta byla 38,6 % (proti 37,2 %). Údaje jasně dokumentují téměř shodné daňové zatížení v ČR a Německu.

I když v posledních třech letech došlo v ČR k mírnému poklesu sazeb přímých daní, je zřejmé, že ohlášené reformy v Německu jdou, zejména v oblasti zdanění kapitálových společností, ještě dále.

Chce-li česká vláda udržet krok a vytvořit podobné prostředí pro ekonomický rozvoj, jak to učinilo Německo, měla by se začít touto situací urychleně zabývat.

Autor je ekonom