Několik faktů o české privatizaci

Několik faktů o české privatizaci

Václav Klaus

George Orwell kdysi trefně řekl, že kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost, a kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Aspoň tak si tento citát pamatuji.

Není proto nijak překvapivé, že je u nás tolik politického sporu o privatizaci, protože ten je sporem o minulost. Tento spor má navíc vždy a všude zvláštnost v tom, že v privatizaci vítěz bere vše, zatímco všichni ostatní vůbec nic. Proto mají v tomto případě poražení více než dost důvodů vítězovi (a organizátorovi soutěže) nadávat. Miloš Zeman nedávno trefně řekl, že druhý na olympiádě dostává stříbrnou medaili, zatímco při privatizaci druhý nedostává nic. Držitel stříbrné medaile je sice trochu smutný, že nemá medaili zlatou, ale nakonec je rád a určitě tím nezískává důvod nenávidět olympijské hry.

O naší privatizaci koluje mnoho smyšlenek, založených částečně na zlém úmyslu a částečně na absenci všeobecně známých a všemi sdílených dat o tom, jaká skutečně byla.

Například se říká, že naše privatizace byla privatizací kupónovou. To pravda není. Kupónová privatizace byla reziduální privatizační metodou těch podniků, které tehdy nikdo za normální cenu koupit nechtěl. Byla však privatizací záměrnou a organizovanou, nebyla privatizací živelnou. Byla jednou z variant privatizace restituční, nikoli ve smyslu vracení majetku původním vlastníkům, ale ve smyslu jistého odškodňování všech občanů naší země za to, že tu byl komunismus. Proto to byla privatizace za pouhou symbolickou cenu.

K věření se také předkládá, že jsme privatizaci do rukou zahraničního kapitálu vědomě a zásadně brzdili. Vynechám-li nevynechatelné připomenutí těm, kteří zapomínají, že společenský konsenzus na počátku devadesátých let říkal "Neprivatizujme rodinné stříbro", musím trvat na tom, že došlo k desítkám či přesněji ke stovkám privatizací tohoto typu. Lidé, kteří v takto privatizovaných podnicích pracují či kteří bydlí nedaleko, to vědí. Média, a tím i my ostatní, to bohužel nevíme.

Dostal jsem - z Fondu národního majetku - do ruky úplný seznam privatizací podniků (přesně majetkových podílů, čili akcií) do zahraničních rukou za celá devadesátá léta až do dneška. Je to poučné čtení. Připomene nám, že nebyla privatizována jen mladoboleslavská škodovka nebo Telecom, ale např. i Baťa (za 250 miliónů), Cementárny Hranice (za 430 miliónů), CPC Foods Zábřeh na Moravě (za 1771 miliónů), Cutisin Jilemnice (za 222 miliónů), Českomoravský cement (za 1785 miliónů), Čokoládovny Praha (za 843 miliónů), Kablo Kladno (za 270 miliónů), K-Mart (za 330 miliónů), Plastimat (za 650 miliónů), Pórobeton (za 442 miliónů), Silon (za 350 miliónů), ale i Vitana, Výtahy Schindler, Tabák Kutná Hora, Rakona, Pivovary Bohemia, Kovošrot, Danone Benešov, Ferox, Galena, a řada dalších.

Zajímavé je i rozložení počtu těchto privatizací v čase během deseti let: 7 - 56 - 22 - 21 - 13 - 3 - 5 - 2 - 3 - 1. Při pohledu na tato čísla například padá mýtus o tom, že jsme v klíčovém počátečním období do rukou zahraničního kapitálu neprivatizovali, protože většina těchto privatizací byla uskutečněna právě v letech 1992 až 1994 (celkem 74,4 procenta). Stejně tak padá mýtus, že Zemanova vláda masívně privatizuje, protože za celou její éru bylo uskutečněno pouze šest privatizací, což je 4,5 procenta. Co je realita a co virtuální realita! K tomu skoro není co dodávat.

Pro pořádek připomínám, že privatizace formou nabývání majetkových účastí (akcií) nebyla jedinou privatizační metodou do rukou zahraničního kapitálu, vedle ní např. byly ještě veřejné soutěže a přímé prodeje. Stejně tak je jasné, že si spousta zahraničních zájemců koupila majetkové účasti v další fázi již od soukromých vlastníků, tedy nikoli přímo od státu. To už ale není privatizace, a proto to v tomto přehledu neuvádím.

Autor je předseda ODS