Nové přezkoušení pro profesionální řidiče

Referenční způsobilost by měl upravit zákoník práce

Nové přezkoušení pro profesionální řidiče

Petr Pokorný

Praha, 11. 4. 2001

Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, který nabyl účinnosti 1. 1. 2001, stanoví v § 48, že odborná způsobilost řidičů autobusů, vozidel pro přepravu nákladů o celkové hmotnosti vyšší než 7500 kg, vozidel taxislužby a vozidel vybavených zvláštním výstražným světlem modré barvy, se zdokonaluje školením v rozsahu 16 hodin ročně a přezkoušením. Podle § 47 provádí toto školení provozovatel autoškoly v rozsahu vydané registrace. Přezkušování provádí zkušební komisař pověřený Ministerstvem dopravy a spojů pro danou skupinu řidičských oprávnění. Prováděcí vyhláška č. 470/2000 Sb. zákona č. 247/2000 Sb. v § 21 stanoví, že přezkoušení z předpisů o provozu na pozemních komunikacích se provádí testem složeným z 25 otázek a řidiči vozidel pro přepravu nákladů o celkové hmotnosti vyšší než 7500 kg a autobusů musí ještě projít přezkoušením z řízení vozidla v rozsahu nejméně 15 minut. Pokud by řidič u přezkoušení neprospěl, může se podle § 50 odst. 2 výše uvedeného zákona podrobit opakovanému přezkoušení nejdříve za pět pracovních dnů, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne konání prvního přezkoušení. Řidičům, kteří absolvovali zdokonalovací školení a úspěšně prošli přezkoušením, vydá okresní úřad osvědčení profesní způsobilost řidiče pro daný druh vozidla.

Řidičům vozidel o celkové hmotnosti do 7500 kg s výjimkou autobusů, vozidel taxislužby a vozidel vybavených zvláštním výstražným světlem modré barvy, je zaměstnavatel povinen podle novely zákoníku práce § 133 odst. 1 písm. c) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon dané práce. Zaměstnavatel je také povinen pravidelně ověřovat u zaměstnanců znalost těchto předpisů a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Tedy i řidiči, kteří řídí motorové vozidlo do 7500 kg celkové hmotnosti s výjimkou již uvedených vozidel při plnění pracovních úkolů, musí být seznámeni především s dopravními předpisy, které jsou v § 273 ZP zařazeny mezi předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Za splnění této povinnosti nesou podle § 74 písm. c) ZP odpovědnost vedoucí zaměstnanci, kteří jsou povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Povinnost každého zaměstnance, tedy i tzv. řidiče referenta, účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se ověření získaných znalostí, je stanovena v § 135 odst. 4 písm. c) ZP. Zaměstnanci, kteří řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u nichž je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, jsou podle § 141a ZP povinni se soustavně udržovat a obnovovat kvalifikaci k výkonu této práce, což se bude vztahovat především na řidiče z povolání, protože u většiny tzv. řidičů referentů není řízení vozidla doposud uváděno v jejich pracovní smlouvě. Nepřesné uvedení pracovní činnosti v pracovní smlouvě u tzv. řidičů referentů, stále ještě umožňuje zpochybnit jejich povinnost účastnit se školení řidičů, ale i pravidelných lékařských prohlídek stanovených v § 87 zákona č. 361/2000 Sb., nebo dokonce odmítnout řízení vozidla na pracovní cestě. Tento problém by mohl být jednoznačně odstraněn, kdyby zaměstnavatel se zaměstnancem v rámci rozšíření pracovní smlouvy o vyslání zaměstnance na pracovní cestu, jak to vyžaduje § 38 odst. 1 ZP, zároveň dohodl i podmínku řízení vozidla, pokud má zájem, aby zaměstnanec tuto činnost prováděl v rámci plnění pracovních úkolů a není řidičem z povolání.

Autor je pracovník Ústavu dopravního inženýrství