Pro Balkán přichází čas obnovy

Martin Ehl

Jestliže se nepotvrdí předpovědi o novém konfliktu v Makedonii, má před sebou Balkán po deseti letech poprvé rok, kdy západní politici nebudou muset řešit místní akutní válečný problém a zbude jim více času na projekty hospodářské a politické obnovy. Bylo by už načase. Dosavadní pokusy nebyly příliš úspěšné.
Například Bosna a Hercegovina se už šest let snaží vybudovat fungující stát. Západ do ní napumpoval přes pět miliard dolarů pomoci. Podařilo se sice obnovit základní funkce státu, zavést novou měnu, ale země zůstává stále beznadějně rozdělena na bosňácko-chorvatskou a srbskou část. Stát vedle místní reprezentace spravuje konglomerát mezinárodních institucí, které se mnohdy ve svých činnostech překrývají a jejichž odpovědnost je přinejmenším sporná.
Mezinárodní příspěvky Bosně jsou rok od roku menší a viditelný pokrok je jen malý. Reforma a oživení hospodářství je přitom tím nejlepším lékem, jak zabránit, aby nacionalisté a extremisté vůbec využili zoufalství obyvatel k rozpoutání nových konfliktů, což neplatí jen v Bosně. Mezinárodní organizace a západní státy by se proto měly co nejrychleji dohodnout na reformě bosenského protektorátu a soustředit se, například pod vedením Evropské unie, na zrychlení ekonomické rekonstrukce.
Ta by ovšem neměla být jen humanitární pomocí, ale měla by co nejvíce vtáhnout místní podnikatele a vlády, aby byli na projektech závislí a zároveň aby se naučili západním standardům. Dlouhodobým cílem Bosny a dalších balkánských států je totiž členství v Evropské unii.
Možností, jak navrhnout nová řešení pro Bosnu, ale i pro Kosovo, Makedonii a celý region, je příchod nové garnitury mezinárodních správců a koordinátorů. Do čela bosenské mezinárodní správy se brzy postaví britský politik Paddy Ashdown, v čele mise OSN v Kosovu by měl být Němec Michael Steiner a hlavním koordinátorem kdysi tak slibného Paktu stability pro jihovýchodní Evropu bude Rakušan Erhard Busek.
Steiner a Busek mají s regionem jihovýchodní Evropy bohaté zkušenosti stejně jako s vysokou politikou jednotlivých západních zemí, které mají na Balkáně své zájmy. Steiner byl oceňovaným zástupcem vysokého reprezentanta mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu. Busek až dosud působil jako šéf jedné z větví Paktu stability.
S jejich příchodem by se mohlo podařit prosadit řadu projektů zejména v rámci skomírajícího Paktu stability, které by balkánské země skutečně jednoznačně nasměrovaly k Evropské unii, i když členství či jednání o přidružení jsou ještě hodně daleko.
První experiment tohoto druhu už probíhá: Kosovo a Černá Hora se staly součástí eurozóny. Podle prvních zpráv příchod eura výrazně posílil místní bankovní sektor, protože místní obyvatelé dosud bankám příliš nedůvěřovali. Nyní si ale marky museli vyměnit za eura a jen v Kosovu vzrostl počet bankovních účtů šestkrát. Rýsuje se tak možnost většího zprůhlednění bankovních operací a tím pádem větší možnost, že do oblastí zamíří více investorů.
Rozhodující je však stále politická stabilita, průhlednost politického prostředí a odpovědnost místních vlád. Tady by měl více pomoci právě Pakt stability, do něhož byly vkládány neoprávněně velké naděje na poli ekonomickém.
Logicky větší váha připadla nyní na Balkáně Západoevropanům. Američané, kteří prosadili v roce 1995 mír v Bosně, uvažují o stažení jednotek z bosenského teritoria a udržují menší kontingent v Kosovu. Jejich zájem se soustřeďuje na globální boj proti terorismu a více prostředků budou muset nyní věnovat na obnovu Afghánistánu.
Evropská unie je vůdčí silou při hospodářské obnově Kosova a v Makedonii převzala i hlavní politickou iniciativu. Její představitelé nyní musejí prokázat, že jsou schopni se dohodnout na společné zahraniční a bezpečnostní politice vůči tak komplikovanému regionu, jakým je Balkán.
Ale odpovědnost za mír na jihu Evropy neleží jen na Bruselu. Steiner, Ashdown a Busek mají za úkol vyvinout větší tlak na místní politiky, kteří by měli přebírat stále větší podíl správy věcí veřejných. Už se to děje v bosensko-chorvatské části Bosny.
Těžkosti volby prezidenta v Kosovu ukazují na nezralost místní politické reprezentace, která se v drtivé většině ještě nezbavila socialistického způsobu myšlení, který kromě jiného znamená, že veřejný úřad je především zdrojem prebend pro jeho držitele, nebo že privatizovat státní továrnu je převést ji pod správu svých příbuzných.
Evropská unie by měla více využívat finančních stimulů k prosazování svých cílů a zároveň být adresnější a rychlejší při práci na balkánských projektech. Jen tak dokáže místní vládce přimět k odpovědnosti a skutečně nasměrovat k budoucímu členství v Evropské unii.
Po desetiletí válek tak pro Balkán nastává tvrdá, dlouhá, náročná a nevděčná každodenní práce na rekonstrukci. Konečně.
martin.ehl@economia.cz