Vodičková: Je to dobrý zákon
Pavel Žára
Praha, 13. 3. 2002
Zákon o výkonu ústavní výchovy je podle předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičkové nejdůležitější normou devadesátých let, týkající se opuštěných dětí.
hn: V čem přijatý zákon pomůže ústavním dětem?
Jakmile přejdou děti do ústavní výchovy, budou moci - se svolením diagnostického ústavu - jít do smluvní rodiny, kde stráví čas, než se rozhodne o jejich dalším osudu. Děti přicházejí často v hrozném psychickém stavu a pobyt v rodině by jim mohl první týdny ústavní péče velmi ulehčit.
hn: Co když ta rodina zklame?
Dítě tam jde na základě smlouvy mezi ní a diagnostickým ústavem. Jakmile nebude rodina splňovat požadované podmínky, diagnostický ústav jí dítě odejme.
hn: Jaké podmínky musí rodina ucházející se o dítě předložit?
Bude muset projít psychologickými testy a měla by zabezpečit sociální a ekonomickou stránku tak, aby nebyl ohrožen další vývoj dítěte.
hn: Je takových rodin dost?
Mám obavu, že nikoliv.
hn: Co znamená pro dětské domovy, že některé děti půjdou do smluvních rodin?
Na jednoho vychovatele už nebude patnáct, ale třeba jen šest dětí. Takže se jim dostane individuálnější péče.
hn: Předmětem diskuse stále jsou ústavní samotky, v nichž končí děti, které se nějak provinily. Neměly by být civilizovanější?
Ano. V samotkách neboli oddělených místnostech se upravují podmínky. Dnes si tady svůj trest odbývaly děti od tří do patnácti let. Někdy byly zavřeny i dva týdny. V těchto místnostech jsou jen postele a většinou tam chybějí i toalety. Z tohoto hlediska jsou na tom lépe už i vězni.
hn: A nový zákon to změní?
Na samotky by nyní mohly být umístěny jen děti od dvanácti let. Oddělená místnost musí být vybavena jako normální pokoj. Dítě si tam může vzít i hračku. A jeho trest potrvá jen dvanáct hodin.
