Nezájem o práva se může vymstít

Nezájem o práva se může vymstít

Blanka Hančilová

Vývoj boje proti terorismu ukazuje, že Spojené státy pod vedením Bushovy administrativy jsou rozhodnuty zasáhnout všude tam, kde jsou podle informací jejich zpravodajských služeb ohniska terorismu. Panuje přesvědčení, že situace v mnoha zemích světa je pro budoucnost USA natolik nebezpečná, že nemohou již dále čekat, ale musejí preventivně zasáhnout. A to i přes nedostatek podpory ze strany evropských spojenců.
Absence loajality spojenců, zvláště pak Německa a Francie, vedla v USA k rozladění, ale ne ke změně politiky. USA se nemíní podřídit preferencím jiných států, naopak budou pokračovat v unilaterální politice, která jim podle jejich přesvědčení může jako jediná dlouhodobě zajistit bezpečnost.
Podle USA spojenci z nedostatku kvalitních informací a také vzhledem k limitovaným možnostem zásahu podceňují nebezpečí, které představují státy jako například Irák. Ten má podle informací USA k dispozici jak chemické, tak biologické zbraně, a proto chtějí zakročit dříve, než je použije.
Do budoucna můžeme počítat s tím, že USA se nezaleknou politických či materiálních nákladů, neboť boj s terorismem má pro Američany zásadní význam. Je nejvyšší prioritou a jsou mu podřízena prakticky všechna politická rozhodnutí. Cena boje proti terorismu se může ale ukázat v budoucnosti vyšší než se zdá být nyní. Již dnes můžeme ukázat příklady, kdy USA přijaly rozhodnutí, která nejsou v souladu s mezinárodním právem a která zásadním způsobem podminovávají ideové hodnoty amerického systému, jako jsou lidská práva.
Ihned po útoku na Světové obchodní centrum Rusko využilo situace, aby posílilo svoji mezinárodní pozici ve válce s čečenskými separatisty. Ruští politici označovali Čečence za teroristy již několik let, ale jejich výroky se na Západě nesetkaly s odezvou či dokonce podporou. Zatímco Clintonova administrativa aspoň příležitostně kritizovala Rusko za barbarský způsob vedení války v Čečensku a připomínala lidská práva, jedenácté září tuto situaci změnilo.
USA daly Rusku v Čečensku fakticky naprosto volnou ruku výměnou za ruskou podporu v globálním boji proti terorismu a souhlas s americkou přítomností ve Střední Asii a na Kavkaze. Přitom je zřejmé, že ruská a americká definice terorismu neznamenají totéž, ale Bushova administrativa nemá zájem mluvit o detailech a pohodlně zapomíná na lidská práva. Zdá se, že bude zapomínat tak dlouho, dokud bude potřebovat ruskou podporu.
Vedle toho USA i nadále odmítají udělit status válečných zajatců příslušníkům Tálibánu a Al-Káidy, které zajaly jejich jednotky v Afghánistánu. Původní rozhodnutí, že se na ně nebudou vztahovat ženevské konvence, přijal Bush v tajnosti již 18. ledna. O tři týdny později rozhodnutí revidoval a oznámil, že konvence se budou vztahovat na zajaté příslušníky Tálibánu, ale ne Al-Káidy, a že nikomu z nich nebude udělen status válečného zajatce.
Mezinárodní výbor Červeného kříže byl silně znepokojen. Na postoj USA dokonce reagoval v jednom ze svých velmi řídkých oficiálních prohlášení, v němž upozornil, že se jeho názor liší od rozhodnutí USA. Bush změnil své původní rozhodnutí pod tlakem Pentagonu a ministerstev zahraničních věcí a obrany, která se obávala, že se ženevské konvence následně nebudou vztahovat ani na příslušníky amerických ozbrojených sil. Rovněž Francie a Británie zvažovaly, že do USA nevydají příslušníky Tálibánu a Al-Káidy, které zajaly jejich jednotky v Afghánistánu, dokud Bush nerozhodne o plnění ženevských konvencí.
Právní aspekty této záležitosti jsou velmi složité a Bílý dům dosud nevydal právní rozbor svého bezprecedentního rozhodnutí. Podle názoru mnoha odborníků americký postoj nemá žádnou oporu v mezinárodním právu a jasně ukazuje neochotu USA vázat se mezinárodním právem a snahu vybírat si, kdy bude uplatněno a kdy ne.
Jednostranná rozhodnutí USA, která neberou ohled na mezinárodní právo či na zájmy amerických spojenců, přestala být v devadesátých letech výjimkami, ať se jedná o ochranu životního prostředí či tzv. humanitární intervence. V dlouhodobější perspektivě se však tento přístup může Spojeným státům vymstít, jak na to mimo jiné poukázal Chris Patten, komisař Evropské unie pro vnější vztahy. Zdá se ale, že na vlně boje proti terorismu uvažování v dlouhodobé perspektivě zatím nemá místo.
Autorka je spolupracovnice Ústavu mezinárodních vztahů
bh1@fulbrightweb.org