Regionální politika EU vyrovnává hospodářské rozdíly mezi oblastmi

Regionální politika EU vyrovnává hospodářské rozdíly mezi oblastmi

Michal Pluta

Praha, 29. 4. 2002
Regionální politika patří mezi tzv. komunitární politiky. To znamená, že pro tento typ politiky je charakteristické, že její těžiště spočívá v jednotlivých členských státech, zatímco orgány Evropské unie dbají na její koordinaci a harmonizaci. Pařížský summit v říjnu 1972 se shodl na tom, že regionální politika je nutným prvkem k posílení Společenství, což vyústilo ve vytvoření Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF). Ten zprvu pracoval s nedostatečnými prostředky, jejichž přerozdělování mezi členské země se uskutečňovalo prostřednictvím fixních kvót. Pomoc z rozpočtu byla přidělována automaticky, stačilo, aby členský stát předložil regionální projekty.
K zásadní reformě strukturálních fondů došlo v roce 1988. Za hlavní podnět k reformě je obvykle považováno přijetí Jednotného evropského aktu v roce 1986. Ten zavedl pojem "hospodářská a sociální soudržnost" jako jeden z cílů Společenství. Reforma pak zavedla základní principy realizace regionální politiky:
koncentrace (soustředění regionálních aktivit na konkrétní cíle Společenství),
programování (tvorbu víceletých plánů regionálního rozvoje),
partnerství (těsná spolupráce s národními a regionálními orgány při plánování a realizaci programů)
adicionality (činnost Společenství pouze doplňuje, nikoliv nahrazuje, aktivity národních vlád).
Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva - únor 1992) stanovila, že posílení hospodářské a sociální soudržnosti je základním cílem EU. Zaměřuje se hlavně na snížení nepoměrů v míře rozvoje různých regionů, na zaostalost znevýhodněných oblastí včetně zemědělských. Strukturální fondy tak čerpají po roce 1992 až 36 % z celkového rozpočtu unie. Smlouva dále ustavuje Fond soudržnosti, který přispívá na dopravní projekty a projekty zaměřené na ochranu životního prostředí.
Autor je pracovníkem Ministerstva pro regionální rozvoj ČR