Martin Mařík: Divné agrární vyjednávání

Divné agrární vyjednávání

Martin Mařík
www.ihned.cz/marik

Je pochopitelné, že Ministerstvo zemědělství formálně neustupuje z požadavku získat pro české rolníky stejně vysoké dotace z Evropské unie, jaké budou po rozšíření brát farmáři z dosavadní patnáctky.
Realistický je přitom názor, že Brusel nesleví ze své "nabídky" dávat zprvu kandidátským zemím jen část dotací. Konkrétně jde o přímé platby, vztažené na zemědělskou produkci. Je rozumné předpokládat, že Česko může vyhádat vyšší kvóty na množství produkce, na něž se platby vztahují, ale nikoliv výši částky na hektar či zvíře.
Ministr zemědělství Jan Fencl tak celkem logicky před unií trvá na rovnoprávnosti a zároveň uvažuje o variantě, jak se přizpůsobit realitě.
Dvě zásadní věci jsou ovšem na jeho postupu zarážející.
V prvé řadě je to vyjednávací taktika. Do té úřad nenechá nikoho nahlédnout, můžeme však posuzovat její dosavadní výsledky.
Evropská komise letos zkusila kandidátům předestřít už dvě varianty produkčních kvót. V mezidobí těchto dvou návrhů mohli čeští vyjednávači argumentovat za tu či jinou komoditu a vylepšit tak podmínky z hlediska celkové strategie.
Povedlo se jim to zvláštním způsobem. Druhý návrh Evropské komise sice trochu zvýšil kvótu hektarů na produkci plodin na orné půdě. Zato radikálně seškrtal kvótu na pastevní chov skotu.
Jádro pudla je v tom, že strategií českého zemědělství do budoucna má být snižování výměry orné půdy a naopak výrazné posilování chovu skotu bez tržní produkce mléka. Tento výraz znamená, že jde o zvířata masných plemen nebo o skot, chovaný kvůli pastvě bez potřeby produkovat mléko.
V tomto smyslu je tedy posun v přístupu unie k Česku veden opačným směrem, než by bylo záhodno. Zda za to může arogance bruselských úředníků vůči českým vyjednávačům nebo neschopnost vyslanců Prahy, je ve výsledném efektu bohužel jedno.
Po právu je nutno připomenout, že vyjednávání budou ještě hodnou chvíli pokračovat. Může to být i taktika našich expertů, že si nejprve nechají takříkajíc přiklepnout kvóty na ornou půdu. Pak se třeba s vervou pustí do obhajoby kvót na počet zvířat na pastvě. Měli by se přitom na co odvolávat. Tento trend takzvané extenzifikace v zemědělství chce unie propagovat. Jde v zásadě o to, že v méně příznivých přírodních podmínkách nemá smysl dělat intenzívní rostlinnou produkci či chovat vysokoužitkové dojnice, ale naopak zavést především pastvu skotu.
V Česku je asi šedesát procent zemědělských ploch zahrnuto do zmíněných méně příznivých podmínek. Pokud vyjednávači Prahy opravdu zvolili variantu "nejprve pole, pak zvířata", pak jdou do hodně velkého rizika.
Druhou podivuhodností přístupu Ministerstva zemědělství k vyjednávání s unií je pak způsob argumentace.
V principu Česko tvrdí, že chce na všechno vyšší kvóty, než kolik činí současná domácí produkce. Někde se to dá pochopit - třeba u zmíněné pastvy skotu, kde lze doložit, že perspektivně by se jeho stavy mohly a měly zvýšit.
Ale jako pěst na oko musí v Bruselu působit tvrdošíjnost, s níž Praha trvá třeba na vyšší kvótě pro produkci mléka. Chce peníze na roční výrobu 3,1 miliardy litrů, přitom už hodně let je tuzemská produkce o půl miliardy nižší. A to ještě bude letos státní kasa vyplácet před 1,5 miliardy korun na vývoz mléčných přebytků. Unie má ovšem potíže s vlastní nadprodukcí, dalšího bumbrlíčka by do rodiny asi s fanfárami nepřivítala.

martin.marik@economia.cz