Světové značky přecházejí do Asie

Světové značky přecházejí do Asie

Hanoj/Praha, 6. 5. 2002
Z Vietnamu, Číny nebo dalších asijských zemí pochází v současné době drtivá většina produkce světových obuvnických firem. Nutnost neustálého snižování nákladů totiž v uplynulých desetiletích spolehlivě vyhnala tradiční obuvnické značky ze západoevropských zemí a Severní Ameriky.
Nejvýrazněji je to viditelné u sportovních výrobců jako Nike nebo Adidas, kteří již přesunuli prakticky celou svoji výrobu směrem do Asie. Tento trend odstartoval již po druhé světové válce Čech Tomáš Baťa, který vsadil budoucnost firmy na potenciál asijských nebo afrických zemí. Dnes již kanadská firma Baťa zde na rozdíl od současných gigantů obuv nejen vyráběla, ale také prodávala.
"V asijských zemích lze pořídit stejnou produkci s pouhou desetinou mzdových nákladů," odhaduje rozdíl OliverCaspari, analytik společnosti Bankhaus Lampe.
Největší výrobce obuvi na světě, Čína, tak v loňském roce vyprodukoval téměř šest miliard párů obuvi, což znamená meziroční nárůst o šest procent. Podobné zvýšení výroby očekávají odborníci i pro letošní rok, a to zejména kvůli dalšímu přesunu produkce z tradičních zemí jako Itálie, Francie nebo Španělsko.
S Čínou hodlá soupeřit také Vietnam, který se postupně přeměňuje v asijskou obuvnickou velmoc. Přestože jeho celková kapacita se s mnohonásobně větší Čínou srovnávat nedá, v přepočtu na obyvatele je tato země úspěšnější. Vloni totiž vyprodukovala 420 miliónů párů obuvi, což představuje zhruba pět párů na jednoho obyvatele. V zemi s 80 milióny obyvatel se nachází 233 továren na výrobu obuvi. Z nich připadá 77 závodů na čistě zahraniční investice a 76 na státní továrny. "Investice zahraničních firem za posledních pět let učinily z Vietnamu světovou velmoc v oblasti produkce obuvi," prohlásil pro agenturu Reuters Phan Dinh Do, prezident sdružení výrobců bot v této asijské zemi.
Ani on však není spokojen se skutečností, že přes nesporný růst celkového významu zůstávají asijské země pouze levnými výrobnami. Téměř 80 procent materiálu se totiž stále dováží z vyspělejších zemí jako je Jižní Korea, USA nebo Austrálie. Na asijské továrny tak zbývá pouze finální část výroby, a tudíž jen část peněz za celkovou produkci.
(hlo)