Komentář Karla Kühnla (US-DEU): Nahraďme korunu eurem - a brzy

K zavedení eura ve 12 zemích Evropské unie vedly potřeby dalšího rozvoje úspěšného projektu jednotného evropského trhu, založeného na svobodném pohybu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. Myšlenka jednotné měny se stala dalším dokladem evropského ekonomického pragmatismu, ale i zřetelným symbolem evropské identity a integrace.
Konec německé marky, francouzského franku, rakouského šilinku či italské liry a jejich nahrazení eurem v procesu evropské integrace, musí dříve, či později vzbudit zásadní debatu o měnové budoucnosti i v naší zemi. Jako kandidátská země EU se Česká republika této debatě nemůže vyhnout.
Mnozí z těch, kdo se k tématu již vyslovili, podpořili spíše pozdější nahrazení koruny eurem. Často bohužel s povrchním konstatováním, že není kam spěchat.
Ve skutečnosti však není na co čekat. Štěstí přeje připraveným - a i kdyby vše šlo skvěle, povedly se nám všechny zásadní strukturální reformy, naplnili jsme všechna kritéria pro vstup do eurozóny, nejbližší možný termín nahrazení koruny eurem je rok 2007. Předstírat o pár let déle "autonomní" měnovou politiku na okraji evropské integrace, by znamenalo připravit každoročně českou ekonomiku o nemalé růstové možnosti.
Jaké jsou argumenty pro váhavé, poněkud nemotorné a ekonomicky nebezpečné přešlapování na místě s českou korunou v kapse?
Přijetí eura znamená přenos měnové politiky na Evropskou centrální banku a omezení stabilizačních nástrojů vlád na fiskální politiku. Česká vláda je přitom omezena žalostným stavem veřejných financí, zejména dramaticky rostoucím zadlužením. Fiskální stabilizace může tedy bolet. Podle některých také zavedení eura zvedne domácí ceny na neúnosnou mez. Objevuje se i argument, že ne všechny země EU vstoupily do eurozóny a nahradily národní měnu eurem.
Ve skutečnosti tyto argumenty vyvracejí samy sebe. Do eurozóny nás nikdo ani nepustí, dokud na ni ekonomika nebude připravena. Fiskální stabilizace, zejména snížení každoročních deficitů veřejných financí pod tři procenta hrubého domácího produktu (HDP), musí tedy tak jako tak proběhnout ještě před přijetím eura.
Motivace, která se skrývá za tzv. maastrichtskými kritérii, je ekonomicky pragmatická - přijetí eura nesmí ohrozit domácí ekonomiku, zároveň ani my nesmíme ohrozit stabilitu eura naší "ekonomickou nedostatečností". Jedná se o rovná pravidla, která všechny chrání a všem prospívají, nikoho nediskriminují. Jejich naplněním se sleduje dlouhodobě udržitelný hospodářský růst na zdravých základech, který nebude v hlubokém stínu rostoucího státního dluhu, ani nebude ohrožován inflací.
Jedná se o ekonomické cíle, které bychom měli sledovat, i kdyby žádná EU a euro neexistovaly. Udržet rozpočtové deficity pod hranicí tří procent HDP a celkový dluh pod hranicí 60 procent HDP jsou přece minimální cíle, které bychom se ve skutečnosti měli snažit překonat. Skutečným cílem musí být - bez ohledu na EU a euro - vyrovnaný rozpočet a udržení celkového dluhu hluboko pod "maastrichtskou" hranicí 60 procent HDP.
Zavedení eura samo o sobě nezvýšilo ceny v zemích eurozóny, ani v ostatních zemích EU. Mezi jednotlivými zeměmi eurozóny dál existují výrazné cenové a příjmové rozdíly, přestože se v nich platí stejnou měnou. Euro může přispět k jejich příjmovému přiblížení pouze směrem nahoru.
Argument britské "vlastní cesty" není pro nás relevantní. Ostrovní království má pro určité váhání důvody, které Česko nemá. Britská ekonomika je mnohem méně provázaná s EU než česká. Méně než polovina britských vývozů směřuje do zemí EU. V českém případě je to 70 procent. Většina zahraničních investic v Británii pochází z mimoevropských zemí, zejména z USA a Japonska. Většina britských investic do zahraničí směřuje mimo EU. Britský hospodářský cyklus je vychýlen od evropského směrem k americkému a celosvětovému. Proto musí být Británie opatrnější při zavádění společné evropské měny. Rychlý postup by mohl její ekonomiku poškodit.
Pro českou ekonomiku platí pravý opak. Obchodem, investicemi i hospodářským cyklem je úzce svázaná s ekonomikami zemí EU, zejména těch, které tvoří eurozónu. Proto je pro ČR rychlá příprava na zavedení eura totožná s naplňováním národních ekonomických zájmů. Hovoří pro to především charakter malé, otevřené, exportně orientované ekonomiky, propojené s jednotným evropským trhem.
S blížícím se vstupem do unie se bude dál zvyšovat investiční přitažlivost naší ekonomiky. To může přinést další tlak na zhodnocování koruny, zdražování vývozů a tím i zhoršení podmínek pro český export. Rychlým zavedením eura po vstupu do EU bychom mohli tento problém překonat. Výhody z přílivu investic by totiž byly provázeny cenovou stabilitou pro exportéry a tedy zachováním cenové konkurenceschopnosti vývozů. Zavedení eura by tak přineslo výrazné proexportní účinky, které ekonomika potřebuje k rychlejšímu růstu.
Příslušnost k eurozóně sníží transakční náklady českých firem na zahraničně-obchodní operace a výrazně sníží problém kursového rizika. Snáze dostupné budou větší objemy úvěrových zdrojů, což přinese výhody především velkým firmám. Spotřebitelé budou ve výhodnějším postavení než dnes, protože budou moci lépe srovnávat ceny konkurenčních výrobků a hledat nejvýhodnější nabídky.
Naše malá, otevřená ekonomika se zavedením eura stane integrální součástí velké evropské ekonomiky, což nám přinese větší stabilitu a odolnost vůči vnějším šokům. Dalším pozitivním vlivem bude podpora strukturálních změn, bez nichž bychom postupně ztráceli konkurenceschopnost. Jednotný evropský trh a eurozóna jsou silnější, bohatší a nabízejí více příležitostí než jejich izolované či pouze volně kooperující části. Euro je schopné ochránit českou ekonomiku před vnějšími a asymetrickými šoky lépe než "malá, ale naše" koruna.
Karel Kühnl - Autor je poslanec za US-DEU