Martin Schmarcz - Na cestě mezi Bruselem a Prahou

Martin Schmarcz

Evropská unie připraví Českou republiku o kus její suverenity. Pokud Václav Klaus a ODS varují, že se země může rozpustit jako kostka cukru v evropském kotli s čajem, tak sice přehánějí, nicméně hájí jistý legitimní zájem. Jen by o něm měli mluvit otevřeně: Nejde tu ani tak o obranu občanů před bruselskou byrokracií, jako o politickou moc. V evropském společenství poklesne vliv domácích vládců. A to vůbec nemusí být špatné.
Evropa byla vždy rozděleným kontinentem, na němž spolu soupeřilo mnoho regionálních zájmů. Po celá století lavírovala mezi univerzalismem, který úspěšně reprezentovala svatá říše římská, a rovnováhou sil, jež vyústila po napoleonských válkách ve známý "koncert velmocí" a téměř stoletý mír. Evropská unie reprezentuje obě tyto tendence, jak ukazuje probíhající spor mezi federalisty a jejich odpůrci. Pro občany ale na rozdíl od politiků není až tak podstatné, kdo v nové Evropě získá tu kterou konkrétní pravomoc. Důležité je, jak to vše bude fungovat.
Samozřejmě není zájmem politiků, aby rozebírali proces integrace v celé jeho složitosti. Ve volební kampani se všechny strany soustřeďují pouze na co nejexpresivnější vyjádření základních instinktů a pocitů. A tak víme, že Koalice a sociální demokraté jsou "proevropští", zatímco občanští demokraté "euroskeptičtí". Ve skutečnosti se ti i oni budou muset v mnohém přizpůsobit procesům, které již běží a jež budou moci čeští politici ovlivňovat do té míry, jaký je a bude jejich reálný význam v evropském měřítku.
Evropská integrace není jednoduše zařaditelný, černobílý fenomén, jak by se mohlo zdát z fundamentálních politických prohlášení. Zmenšení vlivu národních států můžeme na jedné straně vnímat jako diktát - viz omezení zemědělských dotací pro nové členy, nebo fakt, že nám v Evropském parlamentu bylo přiděleno méně křesel, než odpovídá počtu obyvatel. Na druhé straně buďme bruselskému mechanismu vděčni za to, že nás zbavuje tíhy Benešových dekretů - legitimní zájmy odsunutých se tu opravdu rozpouštějí jako kostka cukru v integračním kotli.
Stejně nejednoznačný je pohled na tolikrát kritizovaný bruselský socialismus. Evropa je vskutku zatížena obtížně únosným systémem sociálních dávek a dotací. Nelze však nevidět, že vlajkový projekt sjednocování Evropy, společná měna euro, naopak vede k liberalizaci rozpočtových politik a omezování vládních výdajů.
Evropská unie je bezpochyby obrovským byrokratickým klubkem, v němž se splétá bezpočet parciálních sobeckých zájmů. Tím jsou však vládní aparáty národních států také. Netřeba litovat, že se kus té niti odmotá na cestě mezi Prahou a Bruselem. Spíše se podívejme, jaké nám to může přinést výhody.
Ty zásadní jsou dvě. Zaprvé je Evropská unie příliš velká na to, aby ji mohla ovládnout a zkorumpovat jedna úzká politicko-ekonomická vlivová skupina. Zadruhé pokročila dále než my ve stanovení standardů podnikání, v respektu k základním právům a v kontrole moci.
Pro jednotlivce vskutku není až tak důležitá demokracie v úzce chápaném smyslu, to jest jako vláda většiny, a to navíc na národním teritoriu - takoví Bělorusové to dobře vědí. Potřebuje mít především zaručeny své svobody, právní jistoty a v neposlední řadě prostor pro ekonomickou aktivitu. Ve všech těchto oblastech si lidé se vstupem do Evropské unie polepší. A mohou tak v klidu zapomenout na stesky ODS, že to bude na úkor demokracie - rozuměj přímé delegaci moci na národní vlády.
Je vcelku logické, že různí politici (nejen ti čeští), hledí s jistými obavami na přesun kompetencí z jejich rukou na jinou úroveň. Tak, jako se brání větší moci regionů, zdráhají se předat více pravomocí do Bruselu. Zodpovědné firmy se však učí (pokud už to dávno neumějí) fungovat podle evropských standardů. Stejně tak i strany vědí, že mantinely, v nichž budou po volbách manévrovat, jsou dopředu omezené blížícím se vstupem do Evropské unie.
Zvykněme si, že náš život bude v dohledné budoucnosti bezprostředně ovlivňován jinými silami, než jsou jen momentální rozmary té které mocenské kliky. Evropská mašinérie nám někdy může oprávněně připadat těžkopádná a být na obtíž. Ale vědomí, že ne vše do budoucna záleží na vůli domácích politiků, nás také může zbavit pocitů zoufalství nad volebním lístkem.
Autor je novinář