Kim Ki-duk má pověst zlobivého režiséra

Kim Ki-duk má pověst zlobivého režiséra

Karlovy Vary, 9. 7. 2002
Málokterého asijského tvůrce provázejí tak provokativní pověst , jako korejského režiséra Kim Ki-duka. Některé jeho snímky se již na karlovarském festivalu v minulosti promítaly. Letos mu umělecká ředitelka přehlídky Eva Zaoralová dokonce uspořádala samostatnou retrospektivu Tvůrce se jí v Karlových Varech i osobně účastní.

Během posledních sedmi let natočil Kim Ki-duk (1960) celkem sedm filmů. Ani jeden neprošel kiny bez toho, aby nevzbudil rozruch. A to jak v samotné Koreji, tak jinde ve světě.

Kim Ki - dukovy filmy se totiž vyznačují zřejmou nekompromisností. Nevyhýbají se drastickým scénám mučení zvířat, násilí páchanému na ženách či syrové studii lidských úchylek a nízkých pudů.

"Hlavně kvůli mému pojetí ženských postav mě nemají v Koreji rády feministky," glosuje s úsměvem svou pozici režisér. "Paradoxně opět ženy, ovšem ty "normální", patří k mým největším obdivovatelkám."

Všechny snímky korejského tvůrce jsou vlastně autobiografiemi, nebo část jeho života zachycují. Ať jde o debut Krokodýl, zachycující příběh mladíka okrádajícího utonulé mrtvoly sebevrahů, nebo zatím poslední Drsňák, věnovaný nerovnému vztahu pasáka a mladičké studentky. Temnější motivy nepostrádají ani filmy Adresát neznámý, Divá zvěř nebo Ptačí klec.

Proč jsou ty snímky vůči obyvatelům Koreje tak nekompromisní? "Korejci jsou vzteklý národ plný vášní," vysvětluje Kim Ki-duk. "Až budou hodnější, budu točit i hodnější filmy." (jh)