"Výuka sportu na naší fakultě je určena budoucím učitelům a trenérům. Studenti se učí sport řídit, to je oblast managementu, mohou studovat fyzioterapii, jež se zabývá prevencí či léčou problémů, které v důsledku sportu vznikají. Navíc tu máme studium vojenské tělovýchovy, kde ve spolupráci s armádou připravujeme velitelské kádry pro organizování tělesné výchovy. Zkrátka je to sport a pohyb v celé své šíři," popisuje děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu, Jan Karger, co všechno se dá na jejich škole studovat.

Absolvování fakulty tedy ještě neznamená, že se ze studenta stane trenér. Škola totiž nemůže udělovat licenci - tu uděluje konkrétní sportovní svaz. Studenti mohou získat pouze oprávnění tuto licenci získat. "Naši studenti jsou připraveni na všechny sporty, tedy nejenom na fotbal či hokej," vysvětluje děkan Karger. "Jestliže chce získat oprávnění k dosažení licence, dělá v rámci výběrového předmětu specializaci. Což jsou asi čtyři hodiny týdně."

Takové oprávnění museli získat rovněž známé fotbalové osobnosti, jakými byli Hašek, Beránek, Chovanec. Ti podle děkana absolvovali pouze dvouletý kurz při univerzitě: "Tomu se říká trenérská škola a ta je pro lidi, kteří přicházejí z praxe. Absolventi musí zvládnout společenskovědní a biomedicínské disciplíny a pak třeba tu specializaci fotbalu. Ale i tito lidé zde získávají pouze osvědčení a na základě toho jim svaz uděluje trenérskou licenci."

Většina studentů preferuje specializaci na sporty, které nejvíc vynáší. Zvládnout však musí všechny sportovní disciplíny, které se v České republice provozují. "Sportů je hodně a my to řešíme dvojím způsobem. Máme svoje specialisty na sporty, které se učí ve školách, které jsou módní. Ale nemáme tady specialistu třeba na sáňkování. V tomto případě se spojíme s příslušným svazem a metodickou část specializace nám zajistí svaz," dodává děkan Karger.

Studenti si spíše stěžují na horší kvalitu výuky v některých "nesportovních" předmětech. "Pro mě jsou nejhorší přednášky z anatomie a počítače," uvádí například Markéta, studentka 1. ročníku fyzioterapie. Děkan Karger připouští, že mu pro určité oblasti chybí odborníci. Získat odborníka však není vzhledem k finační situaci na vysokých školách lehké: "Záleží také, se kterými studenty se bavíte. Jestliže se bavíte se studenty managementu, tak máte možná pravdu. Ale jestliže se bavíte se studenty fyzioterapie či tělesné výchovy, tak pravdu nemáte. Jsme ve svazku s Univerzitou Karlovou, a proto můžeme na tyto obory využívat odborníky z ostatních fakult."

Tato mezifakultní propojenost se týká především dvouoborových učitelských programů (např. kombinace tělesná výchova a psychologie). Tento typ studia považují studenti za velmi obtížný, což je dáno i tím, že se jejich přednášky odehrávají na různých místech v Praze.

Cestovatelské problémy trápí rovněž Martina, který studuje 1. ročník tělesné výchovy a sportu: "Když máme v šest hodin ráno bazén, vstáváme ve čtyři, abychom se dostali přes celou Prahu do Hostivaře." Podle děkana Kargera se však s tím musí studenti vypořádat: "Studium se dá stihnout, ale je to náročné. I v tom, že nemáme vlastní sportoviště. To je všechno otázka peněz. Museli jsme vyklidit Tyršův dům, kde jsme měli všechno pohromadě, a přestěhovali jsme se sem do Veleslavína, kde nebylo vůbec nic. Máme tedy něco tady, něco na Strahově či v Hostivaři."

Martina však hlavně straší zkoušky: "Úspěšnost u zkoušky je dána předměty, ale taková chemie, psychologie a anatomie patří mezi těžké zkoušky, obyčejně je udělá tak deset dvacet procent." Petr, který studuje první ročník fyzioterapie a má za sebou již tři roky oboru tělesné výchovy a sportu, se víc bojí malých zkoušek: "Ty větší, třeba anatomie, fyziologie, jsou docela na dobré úrovni. Člověk na ně něco umí a cítí se dobře. Ale u těch menších se dozvídá nesmysly, které v praxi nikdy nevyužije."

Děkan Karger s takovými názory nesouhlasí, protože podle něj neexistují malé a velké zkoušky: "My jsme univerzita a chceme, aby naši studenti měli všeobecné vzdělání. Tady je možné, že člověk vypadne u učitelského studia třeba na plavání. Ale on bude učit děti plavat, nebude je učit, který sval bude hýbat paží. To si studenti také neuvědomují." Studenti by totiž měli získat prožitek z výkonu, aby daný sport mohli učit. I to je důvod, proč musí plnit výkonnostní limity: "Ty limity samozřejmě nejsou na úrovni světových rekordů, ale jsou na takové hranici, aby člověk prokázal techniku v zatížení."

Markéta, která již studovala fyzioterapii na vyšší odborné škole, má pocit, že výuka na VOŠ byla kvalitnější a praktičtější: "Říká se, že lidi z VOŠ jsou připraveni pracovat manuálně, jsou s lidmi seznámeni, nebojí se. U lidí z výšek se zase říká, že jsou vybaveni lépe vědomostně, ale lidí se bojí. Ta praxe je tu minimální." Podle děkana Kargera si studenti nemohou na nedostatek praxe stěžovat, protože tu jim zajišťuje moderní pracoviště ve Vojenské nemocnici: "Na vyšších odborných školách jsou samozřejmě studenti připravováni pro ten okamžitý vstup do praxe, ale my je musíme připravit i pro další vzdělání. Proto je té teorie víc."

Martin a další studenti se potýkají s problémem, jak se zapsat na zkušební termín: "Teď v létě jsem již získal dva termíny, ale jsou studenti, kteří nedostali ani jeden. To znamená, že už nemají šanci. Jedině když se někdo odhlásí." Děkan Karger připouští, že jsou v tomto ohledu někteří kantoři liknavější, svůj díl viny nesou rovněž sami studenti: "Dnes podle studijního a zkušebního řádu neexistuje zkouškové období, to je během celého roku. Schopný, chytrý student se může naučit tak, že může jít na zkoušku třeba v dubnu. Jenže studenti si to nechávají na září. Některý předmět vyžaduje praktika a tam já nemohu pustit najednou osmdesát lidí."

Na fakultě se dají studovat pětileté učitelské programy, které se realizují ve spolupráci s dalšími fakultami univerzity. Obory tělesná výchova a sport, management tělesné výchovy a sportu a tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených jsou čtyřleté. Fyzioterapie probíhá v bakalářském a v navazujícím magisterském cyklu.

Přijímací řízení se u jednotlivých oborů liší. Talentovou zkoušku z tělesné výchovy (plavání, sportovní gymnastiku, atletiku a sportovní hry) mají pouze programy učitelské a tělesné výchovy. Uchazeči se na přijímací řízení mohou připravovat v přípravném kurzu, který fakulta pořádá každý rok od března.

Autor je spolupracovníkem redakce

Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy

José Martího 31, 162 52 Praha 6 - Veleslavín, studijní oddělení tel.: 20171111, http://www.ftvs.cuni.cz/

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam