Nechodím za komisaři či europoslanci s dary

Nechodím za komisaři či europoslanci s dary

Josef Veselý
www.ihned.cz/vesely
/OD NAŠEHO STÁLÉHO ZPRAVODAJE/

Brusel, 12. 7. 2002
Bruselský lobbista Ivan Hodač v minulých deseti letech pomáhal na vysokém postu AOL Time Warner vyrovnat se s problémem nedostatečné liberalizace v Evropě. Paradoxně teď pro automobilové výrobce řeší problém opačný - liberalizovat se má na jejich vkus až příliš, a tomu je třeba zabránit. Ivan Hodač je dávno v Bruselu jako doma. Zná ale způsob, jak tuto "kvadraturu kruhu" vyřešit.

hn: Spotřebitel by vám měl vlastně vynadat: Komisař EU Mario Monti teď chystá liberalizaci v obchodu s auty i v autoopravárenství, aby šly ceny dolů, a vy lobbujete jménem evropských automobilek za mírnější verzi chystané směrnice. Proč?

Také v očích evropských výrobců automobilů, které zastupuji, je liberalizace věc žádoucí. Řádově. Musí se ale dělat v jistém měřítku a jistém rámci. My si ale také myslíme, že auto není totéž jako lednička. Musí se udržovat technologicky naprosto správně. Už jen, aby třeba brzdy vždycky fungovaly. A nemělo by se začít fušovat jen kvůli principu, že tuhle činnost smí dělat každý. Upadne-li kolo, jde vždy o život.
Komisař Monti dobře ví, že automobilky a dodavatelská odvětví, včetně služeb motoristům, zajišťují práci každému sedmému člověku v EU. Uznává, že mezi zájmy spotřebitele a průmyslu musí být rovnováha. A že i nám jde hlavně o spotřebitele.

hn: Jedním dechem ale tvrdí, že třeba umožnit v jednom autosalónu prodej více značek bude lepší pro zákazníka - snáze si vybere. Máte něco proti tomu?

Dáte-li do jedné haly deset různých značek aut, prodavač bude stejně chtít prodat hlavně tu, na níž vydělá nejvíc peněz. Přijdete se podívat na peugeota a odjedete možná s BMW. Když na to bude stačit vaše kapsa, nebo vám někdo výhodně půjčí.
My proti radikální představě komisaře Montiho argumentujeme, že prodávající musí dokonale rozumět autům, která prodává. A to není snadné, kdyby se měl starat o příliš mnoho odlišných značek. Může mu trvat třeba rok, než se to naučí. A už aby začal nanovo, protože paleta se rychle mění.

hn: A čím oponujete vyhlídku na nižší ceny, začnou-li se auta prodávat také v hypermarketech?

Připouštím, že tam nejdřív půjdou obchodníci s cenami nějakou dobu dolů. Jenomže, jakmile i tady dojde ke koncentraci, získají obří prodejní sítě nový monopol. Chci vědět, co jim zabrání, aby ceny vyhnali zase nahoru. Budou-li moci diktovat.

hn: V duelu mezi výrobci aut a komisařem Montim uplatnila vaše strana také argument hrozící ztráty pracovních míst. Podobně hovořil v Bruselu i kancléř Gerhard Schröder. Je to opravdu reálná hrozba?

Nám to vychází asi na 75 000 ztracených pracovních míst v měřítku Evropské unie. A to už je číslo, které zajímá politiky nejen před volbami.

hn: Nechcete rovnou vzít jako melouch také zastupování odborářů?

Vaše otázka je mnohem méně impertinentní, nežli si myslíte. Odboráři se tady v Bruselu už točí také a my s nimi jsme v dobrém kontaktu. Stejně tak si podáváme kliku s dealery nebo výrobci náhradních dílů. Nejsme tu jen omezená skupinka odpůrců nové bruselské směrnice.
Dosáhli jsme mezitím ujištění, že osvědčený systém se nebude samoúčelně měnit, pouze se do něho vpraví více prvků volné konkurence. My na oplátku souhlasíme, aby dealeři mohli prodávat i mimo vymezený rajón. Uvidíme v červenci, až komise novou směrnici přijme. Platit by měla od října s některými odklady.
Celý konflikt vzešel z toho, že Monti podle mého názoru liberalizaci přehnal. Měl jít po určitou mez, ale on zašel zbytečně mnohem dál.

hn: Mluvíte o "zastupování" automobilek v Bruselu. Proč tomu neříkáte lobbování?

Protože já zde opravdu především zastupuji automobilové výrobce. Lobbování je pouze dílčí část mé činnosti. Neodehrává se za tlustými závěsy a nenosíme našim partnerům mezi komisaři či europoslanci žádné dárky.
Úspěch záleží na tom, zda se nám podaří transportovat na správnou adresu správná fakta. K tomu je nutné mít k partnerům na rozhodujících místech vůbec přístup. Nejlépe rovnou k nim do kanceláře, a nikoli do baru za španělskou stěnou. Musejí vás ovšem uznávat a chtít se s vámi bavit.

hn: Vaše kancelář nebude asi levná záležitost. Kolik tu pro vás dělá lidí?

Je nás tu asi třicet. Ale v Bruselu má vlastní zastoupení každá velká automobilka.

hn: Dobře, ale respektují to i příslušné jednotlivé firmy?

Řekl jsem jim hned na počátku: Pokud budete partnerům po straně říkat něco jiného, svou funkci okamžitě skládám!

hn: Dovolte přece jen naivní otázku. Říkáte, že "krmíte" partnery, o které vám jde, hlavně žádanými fakty. A co nějaký dárek, lahvinka?

Zveme zajímavé lidi na oběd či večeři a oni někdy zvou nás. Dar, ani jen pouhou láhev, jsem ještě nikdy nikomu nedal. To se v Bruselu vážně nedělá.

hn: Kdo je vaší cílovou skupinou, když šlo například o novou směrnici o obchodování s auty?

Vidíme několik cest. Určitě má smysl jít přes Evropskou komisi, protože ta má v této věci podle unijního práva konečné slovo. Ale nelze pominout ani Evropský parlament, třebaže ten se k tomu jen vyjadřuje, aniž by měl v této věci právo spolurozhodovat.
Má jen poradní hlas, stejně jako členské státy. Ty to uplatňují prostřednictvím výboru poradců pro volnou hospodářskou soutěž.

hn: Tak proč se s europoslanci vůbec zdržujete?

Nemůžeme je ignorovat. Je to více než 600 přímo volených zástupců. Přehlížet si je nedovolí ani komisař Monti, ani členské státy patnáctky. On se jejich usnesením k liberalizaci sice nemusí výslovně řídit, ale musí je seriózně vzít v úvahu. A proto s nimi hovoříme o našich představách také my.

hn: Není nakonec takové prosazování skupinového zájmu popíráním demokratického principu. Nebo aspoň jeho obcházením?

Naprosto ne. My přece nikomu dalšímu nebráníme, aby dělal totéž. Už jsem víckrát řekl, že ne vždycky je naše činnost lobbováním. Že spíš zastupujeme zájmy našeho sdružení.

hn: Před novináři jste to v parlamentu nazval dokonce jen "konstruktivním dialogem". Proč myslíte, že se žurnalisté tomu pojmu smáli?

Ale on to opravdu je často konstruktivní dialog bez uvozovek. Ostatně, můžeme tomu říkat, jak chcete. Určitým způsobem se tu klasické lobbování také uplatní. Ale hlavně to vše patří k celkovému procesu rozhodování.
V europarlamentu je možná pět procent, tedy 30 poslanců, kteří věci opravdu rozumějí. Ostatní nemají zdání, co se děje. I to je jeden z důvodů, proč se mezi ně vmísí na půdě parlamentu jednou zástupci průmyslu pro jadernou energetiku, jindy ochránci spotřebitelů nebo výrobci náhradních dílů, případně dealeři automobilek.

hn: A lobbuje tam také komisař Monti?

Ano, jistě. Také to je součástí demokratického procesu. Evropská komise se velmi činí, když potřebuje podporu. Za minulé dva týdny byli jeho lidé mezi poslanci dnem i nocí.

hn: Obracíte se také na ministry členských států. Nemůže se po přijetí ČR do unie stát, že byste jako Čech, byť dánský občan, nabídl českému ministrovi hájit národní zájem bývalé vlasti třeba i proti evropskému automobilovému průmyslu?

Přímo ode mne by to asi nebylo loajální vůči mému zaměstnavateli. Na druhé straně si dovedu naprosto živě představit, že by to v tomto hypotetickém případě byla pro hypotetického českého ministra velmi účinná páka. Podmínkou ale je, aby země byla uvnitř EU, protože pak bude také mít český ministr evropskému lobbistovi co nabídnout jako protihodnotu. Váha členů české vlády po vstupu země do EU mezi mými kolegy nebývale vzroste. Dneska si zkracujeme cestu přes komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena, když něčeho chceme dosáhnout u kandidátů.

hn: Naše budoucí členství v EU bude obsahovat i rozporuplné prvky: plusy a minusy. Rozhodovat o něm bude nejen vláda či národní parlament, ale zřejmě i referendum. Radil byste českým lidem jako evropský insider jít do toho, anebo zůstat mimo unii?

Kategoricky doporučuji nezaváhat ani na okamžik a jít do toho. Ano, možná to zkraje bude český rozpočet něco stát, ale později členství v EU přinese Česku mnohem víc. Británie by sice měla bez EU daleko silnější postavení než ČR, ale přesto je moc ráda uvnitř. Už jen kvůli přístupu na trhy. Váhaví Dánové, moji spoluobčané, pořád sice na něco reptají, ale na členství v EU většina rozumných lidí nedá dopustit.

hn: Objevují se také konkrétní výhrady proti přijímání nových členů - například kvůli údajnému přílivu levných pracovních sil z východu. Co soudí průmyslová lobby o přechodných lhůtách pro volný pohyb pracovních sil po našem vstupu do EU?

Že to je nadbytečný požadavek. Byl jsem včera v Německu u jedné strojírenské firmy. Je tam 65 procent zahraničních pracovníků. Vůbec by se bez nich neobešli. Ředitel mi říkal, že shání specialisty, ale nemůže je nikde získat.

hn: Když vám to zastupování tak jde od ruky, mohl byste si představit, byť dánský občan, že byste někdy v budoucnu mohl hájit v Bruselu barvy České republiky?

Nikdo mi nic podobného nenabídl. Když se však ptáte, poctivě odpovídám, že bych si to při odpovídající nabídce představit dokázal.

hn: Dovolte jednu osobní otázku: Jak se vám podařilo dostat se do služeb AOL Time Warner?

Především musím říci, že jsem si nevybral já je, ale oni mne. Společnost Time Warner tehdy chtěla mít v čele své evropské kanceláře sice Evropana, ale nikoli Francouze, Němce nebo Angličana. Uvítali, že jsem Čech s dánským pasem.

hn: Jak jste se vyrovnal při sporu kolem kvót na americké filmy se svou předchozí kariérou notorického "člověka Bruselu"?

Nechť hovoří čísla: Když jsem pro Hollywood začal dělat, byl tento problém chápán jako velká výzva. A když jsem loni končil, směrnice nesměrnice, měl AOL Time Warner v evropských kinech pořád podíl 80 procent, v televizi více než zakletou polovinu a u videa to představovalo 60 až 70 procent.

hn: U nás se s jistým zpožděním stále mluví o "hrozbě" směrnic EU o kvótách: Uvidíte, říkají, že vám Brusel vnutí nudné filmy do televize - jen proto, že jsou evropské. Jak je to doopravdy?

Pokud to Česko nebude chtít samo udělat, nic takového mu nehrozí. Je tu sice směrnice, která hovoří o 50 procentech evropských filmů. Vím ale lépe než jiní, že záleží na každé členské zemi samotné, jak si to zařídí. Do značné míry je to jen její věc. Důkaz? Kvóty dodržuje jediná země, a to Francie. Britové je neaplikují skoro vůbec.

Ano, možná to zkraje bude český rozpočet něco stát, ale později členství v Evropské unii přinese Česku mnohem víc. Británie by sice měla bez EU daleko silnější postavení než Česká republika, ale přesto je moc ráda uvnitř. Už jen kvůli přístupu na trhy.

Ivan Hodač

Dánský občan českého původu Ivan A. F. Hodač (narozen 1946) je generálním tajemníkem Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) v Bruselu od září 2001. Hodač je synem automobilového závodníka téhož jména. Je synovcem české herečky Nataši Gollové. "Obojí se mi později docela hodilo," přiznává.
Šéf ACEA odešel z Československa v roce 1968 jako téměř hotový strojní inženýr. V Dánsku vystudoval ekonomické vědy a v polovině 70. let absolvoval Evropskou akademii v belgických Bruggách.
Působil skoro deset roků jako šéf evropského zastoupení největšího mediálního koncernu světa, hollywoodské firmy AOL Time Warner. Těžištěm jeho tehdejšího působení bylo otupení hrotů ve sporu mezi Evropskou unií a Hollywoodem, přičemž mediální gigant zastupoval nejen vůči EU, ale i všem evropským zemím. "Nakonec jsem strávil poslední dva roky zhruba čtvrtinu pracovního času v zemích jako Polsko či Česko, ačkoli v unii zatím nejsou, protože jsme tam měli problémy."
Loni vyslala také ACEA Ivana Hodače do boje za své zájmy, když komisař EU pro volnou hospodářskou soutěž Mario Monti zatroubil do útoku proti výsadám automobilových výrobců.