| Snad mají pravdu. Mýtickou atmosféru a ohromení z nádherné přírody, které člověka při průchodu soutěskou doslova zavalí, ale trochu kazí davy turistů. Proudí tu od rána do odpoledne oběma směry. Samaria je totiž oblíbené výletní místo organizovaných zájezdů. Celá túra měří 14 kilometrů a trvá čtyři až šest hodin. Roklí se občas musíte přebrodit Projít Samarii můžete dvěma způsoby. Buď dojedete autobusem do vesnice Xyloskala (v překladu Dřevěné schodiště) a z výchozího bodu na náhorní plošině Omalos (1250 m) se vydáte dolů do kaňonu. Nebo se lodí přepravíte do vesnice Agia Roumeli na dolním, jižním konci soutěsky a do Xyloskaly vystoupáte. Pokud si chcete kaňon se všemi jeho přírodními krásami užít opravdu naplno, jeďte ráno autobusem do Xyloskaly a odpoledne opusťte vesnici Agia Roumeli lodí. Plavba kolem pobřeží je fantastická, Libyjské moře hází azurové odlesky a k vidění jsou místa z vnitrozemí téměř nepřístupná. Loď pluje do Chora Sfakionu nebo do Paleochory, odkud jezdí linkové autobusy. U brány na plošině Omalos zaplatíte vstupné a dostanete celodenní lístek. Ten si schovejte – dole, u druhého vchodu, ho budou chtít vidět. Pokud ho ztratíte, musíte zaplatit znovu. Pak už se můžete pustit lesní stezkou dolů po příkrém svahu. Odtud je vidět nejen na dno kaňonu, kudy protéká svěží horská říčka, ale i na 2080 metrů vysoký, až hrozivě působící vrcholek Gigilos. Sestup trvá přibližně pětačtyřicet minut a vyžaduje trochu větší opatrnost. Pak už se jde celou cestu v podstatě po rovině, navíc podél řeky. Počítejte s tím, že si občas budete muset sundat boty a vodu přebrodit. Vzhledem k parnému počasí však bývá hladina tak nízko, že to není problém, navíc voda je opravdu studená a úžasně osvěžující. Po čtyřech kilometrech uvidíte nalevo kapli Agios Nikolaos (svatého Nikolase) ze čtrnáctého století, obklopenou prastarými krétskými cypřiši. Ve starověku tu údajně stál chrám zasvěcený bohu Apollónovi nebo bohyni Artemis. Během vykopávek zde archeologové dokonce našli antické obětní dary z mědi a pálené hlíny. O něco dál, téměř uprostřed cesty soutěskou, leží na východní straně opuštěná vesnička Samaria. Až do roku 1962, kdy v oblasti vznikl národní park, zde bydlelo sedm starých krétských rodin. Obklopeni vysokými, strmými svahy, pod palčivými paprsky jižního slunce, zde tito lidé žili izolováni od zbytku světa. Kousek níž, na druhé straně kaňonu, je kaple Blahoslavené Marie egyptské. V překladu Osia Maria dala název celé soutěsce. Odtud se musíte vrátit na hlavní stezku. Ocitnete se v samém jádru kaňonu. Všimněte si krásných bílých kamenů, po nichž šlapete – jsou dokonale vyhlazeny mohutnými proudy vody, které tu ale protékají jen v zimě a na skalních stěnách tvoří vysoké vodopády. V letních měsících se tu řeka schovává do podzemního koryta a na povrch se dostává v oblasti Kefalovrysia, pod vesničkou Platania. Slavná Železná brána Mezi desátým a jedenáctým kilometrem najdete snad nejkrásnější místo celé soutěsky – proslulou Železnou bránu. Je široká pouhé tři metry a kolmé skalní stěny tu dosahují výšky tří set metrů. Právě tady asi nejintenzívněji pocítíte divokost krétské přírody. Místo má drsnou atmosféru, studená voda říčky se mísí s příjemným vánkem od blížícího se Libyjského moře. Nebýt hlučných turistů, snad byste si mohli vychutnat i ticho, „rušené“ jen zpěvem ptáků či spatřit proslulou místní horskou kozu. Od Železné brány k jižnímu vchodu do soutěsky už zbývají jen tři kilometry. Mírně se svažující cesta se pomalu rozšiřuje, bílé skály ustupují do stran a najít kousek stínu tu bývá problém. Strmé svahy jsou plné těžko přístupných jeskyň, kde v dávných dobách bývaly věštírny. Nakonec u brány ukážete lístek a v tom momentě se veškerá divokost přírody nenávratně ztrácí v záplavě „turismu“. Kavárny, stánky se suvenýry, moře pohledů, triček s nápisem Samaria. Ale má to i své pozitivum – po dlouhé chůzi vám čerstvý pomerančový džus s ledem udělá moc dobře. Pak ještě musíte zdolat prašný a horký kus cesty do Agia Roumeli. Malá vesnička přímo na pobřeží je také skrz naskrz turistická. Jet sem na třeba na týdenní dovolenou nemá smysl. Místo slouží hlavně jako start nebo cíl cesty horským kaňonem, takže hotely i restaurace jsou tu zbytečně předražené. Hned, jak sem dorazíte, pospíchejte si koupit lístek na loď. Může se stát, že hodinu před vyplutím už je vyprodáno. Můžete se také vykoupat na celkem příjemné kamínkové pláži hned vedle mola. Adéla Poláková Jak se tam dostat - Letecky se lze na Krétu dopravit buď do hlavního města Heraklionu, nebo do letoviska Chania na severním pobřeží ostrova. Ceny letenek začínají od 9000 korun. - Autobusem se lze do Samarie dostat buď z letoviska Chania, nebo z Paleochory na jižním pobřeží Kréty. Z Paleochory jezdí dva autobusy brzy ráno, možná je též přeprava lodí. Z Chanie vyjíždí tři autobusy brzy ráno a jeden odpoledne, cesta stojí 4,40 eura. Autobusy jezdí i z měst Almirida a Kissamos. Podrobné informace o autobusovém spojení lze najít na adrese: http://www.cretetravel.com Z historie V letech 1935 – 40 v období diktatury generála Metaxase v Řecku se v tomto horském kaňonu ukrýval velitel Mandakas společně s ostatními povstalci. Za druhé světové války tudy prošla až k jižnímu pobřeží Kréty řecká vláda při svém útěku do Egypta. Za nacistické okupace sloužila soutěska Samaria jako průchozí zóna a útočiště členů protihitlerovského odboje. Během řecké občanské války se tu ukrývali levicoví partyzáni. V červnu 1948 byli obklíčeni stovkami vojáků, policistů a civilních gardistů a po dlouhém boji všichni padli. Tím také občanská válka na Krétě skončila. Z mytologie K ostrovu Kréta se váže především mýtus o králi Minóovi, synu boha Dia a foinické královské dcery Európy. Minóova manželka Pasifaé se zamilovala do býka a z tohoto spojení se zrodil Mínotaurus, člověk s býčí hlavou. Athénský umělec Daidalos pak pro Mínotaura postavil v Knóssu labyrint, k němuž se váže mýtus o králi Théseovi a Minóově dceři Ariadně. Samotná soutěska Samaria je ale také opředena množstvím bájí. Další Minóova dcera, Akakallida, se v lesích této oblasti zamilovala do krásného boha Hermese. Narodil se jim syn Kydonas, zakladatel města Kydonia, jak se ve středověku říkalo dnešní Chanii. Později se do Akakallidy zamiloval i sám Apollón, bůh hudby a slunce, když po zavraždění Pythona odešel do jižní části kaňonu, aby zde očistil své hříchy. Apollón a Akakallida spolu utekli ke knězi Karmanorovi. V jeho domě nalezli útočiště, ale setrvali zde příliš dlouho. Apollón zapomněl na božské povinnosti – nevyvezl ve svém kočáře Slunce na oblohu, a Země proto na krátkou dobu zmrzla. Užitečné informace - Horský kaňon Samaria je otevřen od 1. května do 30. října. Každý den se otvírá v 6 hodin ráno, od 15. hodiny odpolední do západu slunce se prodávají už jen vstupenky k prohlídce dvoukilometrového úseku. - Určitě je potřeba vzít si dost pití a něco na hlavu, krétské slunce je spalující. Ale podél celé cesty je řada přírodních pramenů s pitnou vodou. - Pokud se vám nechce procházet celou Samarii, a přesto byste chtěli vidět alespoň Železnou bránu, existuje varianta „lazy tour“. Dopoledne pojedete lodí do Agia Roumeli, na jižním konci soutěsky si koupíte lístek, dojdete jen tři kilometry k bráně, pak se vrátíte a odpoledne vás loď odveze zpátky. Tuto variantu je možné podniknout na vlastní pěst nebo s některou z řady cestovních kanceláří. - Samaria je řecký národní park. Je zde zakázáno: přenocování, rozdělávání ohně, kouření, trhání rostlin, lovení a rušení zvěře, poslech rádia a zpívání. - U vchodů jsou obrovské tabule s užitečnými informacemi – mapa soutěsky s vyznačenými památkami, přírodními krásami i místy, kde je možné se osvěžit. |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
