Historie Alma Mater Vitebergensis začala 18. října 1502. Její vznik ve své rezidenci na Labi oznámili tehdy zvláštním listem Friedrich III., zvaný Moudrý (Friedrich der Weise), a Jan, dva bratři ze saského rodu Wettinů. Už předtím však museli k založení nové německé univerzity mít souhlas nejvyšších představitelů tehdejší moci světské i církevní, císaře Maxmiliána I. a papeže Alexandra VI.
Prvním rektorem wittenberského vysokého učení zřízeného ke slávě Boží a obecnému prospěchu byl Martin Pollich von Mellerstadt, lipský profesor medicíny a osobní lékař Friedricha Moudrého. Zpočátku se vyučovalo na čtyřech fakultách - teologické, právnické, lékařské a artistické (facultas septem artium liberalium) pečující o přípravu posluchačů v sedmi svobodných uměních - gramatice, logice, rétorice, geometrii, aritmetice s hudbou, astronomii a perspektivě. Sídlem školy byla budova č. 62 v ulici Collegienstra_e.
Univerzita, které všestranně vzdělaný kurfiřst Friedrich dal jméno Leucorea (starořecké slovo leukos - wei_, volný překlad Wittenberg - Wei_enberg), patřila už za několik let po svém založení k nejnavštěvovanějším vysokým školám na německém území. Když se díky Lutherovi stala střediskem německého protestantství, přicházelo do čtyř a půl tisícového Wittenbergu ročně na dva až tři tisíce studentů ze všech konců Evropy.
Byli mezi nimi i spisovatel, biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav (1523 až 1571), šlechtic, politik a spisovatel Václav Budovec z Budova (1551 až 1621) nebo lékař a filozof slovenského původu Ján Jessenius (1566 až 1621), který na wittenberské univerzitě studoval, později přednášel anatomii a chirurgii a v roce 1597 školu jako rektor řídil; ve Wittenbergu vyšel také poprvé popis Jesseniovy proslulé pitvy. Nejvíce však Leucoreu proslavili náboženský reformátor Martin Luther (1483 až 1546) se svým žákem, spolupracovníkem a přítelem, preceptorem Germaniae Philippem Melanchthonem (1497 až 1560). Luther začal přednášet na univerzitě teologii a filozofii v roce 1508, Melanchthon o deset let později - zanedlouho po 31. říjnu 1517, kdy jeho učitel přibil na dveře wittenberského zámeckého a univerzitního kostela pergamen s pětadevadesáti tezemi odsuzujícími zkorumpovanost katolické církve.
Od poloviny 17. století zájem o Leucoreu postupně klesal. Není divu. Inter arma silent Musae. A Wittenbergu se nevyhnula válka třicetiletá (1618 až 1648), sedmiletá (1756 až 1763) ani Napoleonovo tažení (1806 až 1814). Když Vídeňský kongres (1814 až 1815) rozhodl přičlenit Wittenberg k Prusku, došlo ke změnám i na univerzitě. Roku 1817 byla Alma Mater Vitenbergensis sloučena s podstatně mladší univerzitou Fridericiana v Halle, která byla založena v roce 1694. Nová Vereinigte Friedrichs-Universität existovala do roku 1933, potom změnila název na Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg. Její ústavy, fakulty a interdisciplinární vědecká centra nabízejí v současné době patnácti tisícům posluchačů studium ve 180 oborech, budoucí lékaři praktikují na 28 fakultních klinikách a poliklinikách s více než tisíci lůžky.
Autor je profesorem FJFI na ČVUT v Praze

Nejvíce školu proslavil Martin Luther, jehož pomník stojí před wittenberskou radnicí.