Petr Mach: Euro by přineslo vyšší ceny

Euro by přineslo vyšší ceny

Viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek (HN, 25. listopadu) označil Václava Klause za pomýleného, že označil brzký vstup středoevropských zemí do eurozóny za nerozumný.
Oldřich Dědek tvrdí, že jeho prointegrační uvažování se opírá o "bohaté empirické poznání, že měnová politika se řadí k oblastem, jejichž výkon je účelné provádět z nadnárodní úrovně." Naproti tomu Klaus v rozhovoru pro slovenské Hospodárske noviny, který přiměl viceguvernéra k reakci, uvedl, že "míra integrace slovenské ekonomiky a míra plnohodnotnosti jejího členství v EU nebude v roce 2006 v žádném případě tak vysoká, aby z účasti v měnové unii mohl vzejít jakýkoliv přínos."
Nikdo nemůže popřít, že zavedení eura má rozdílný vliv na jednotlivé země eurozóny. Rychleji rostoucí ekonomiky jako Irsko zažívají vyšší inflaci, než měly před zavedením eura. Naproti tomu stagnující německá ekonomika je na pokraji deflace, přičemž jednotné nominální úroky v kombinaci s deflací jí brání vymanit se z recese.
Rozdílné dopady plynou právě z ekonomické různorodosti Evropské měnové unie. Stav nadměrné inflace nebo nadměrné nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.
Kdybychom používali místo koruny euro, ztratila by ekonomika měnový kurs jako přirozený vyrovnávací činitel toků peněz mezi Českem a zahraničím a množství peněz v ekonomice by se stalo neovladatelnou veličinou.
Každé zvýšení exportu nebo příliv investic by znamenal zvýšení množství peněz v ekonomice, naopak pokles exportu nebo odliv kapitálu by vedl k poklesu oběživa. Zatímco když množství peněz roste, mají ceny tendenci pružně se přizpůsobovat směrem nahoru, při poklesu peněžní zásoby se nižší agregátní poptávka projeví poklesem výroby v důsledku nepružnosti některých cen směrem dolů. Příliv peněz by byl doprovázen inflací a odliv peněz by byl doprovázen deflací, poklesem výroby a růstem nezaměstnanosti.
Kdybychom přijali euro dnes, čekala by nás - místo posilování koruny - zhruba taková inflace, jaká u nás byla v období fixního kursu, tj. kolem deseti (!) procent.
Inflační cíl Evropské centrální banky jsou dvě procenta. Je to ale pouhý průměr a inflace se v jednotlivých zemích velmi liší. Nízký inflační cíl znamená, že se některé regiony snadno dostávají do deflace provázené poklesem hospodářství a růstem nezaměstnanosti.
Obecně lze říci, že čím více se liší hospodářský vývoj v regionech měnové oblasti, tím vyšší musí být průměrná míra inflace, aby společná měna nezpůsobovala v některých regionech deflaci a recesi. Proto již můžeme čím dále častěji slyšet o nutnosti uvolnit inflační cíl Evropské centrální banky. Začlenění ČR a dalších rostoucích ekonomik střední a východní Evropy do eurozóny by si dříve či později vynutilo další zvýšení inflačního cíle ECB - což by mohlo míru inflace u nás zvýšit i nad deset procent.
V neposlední řadě, zavedení eura v České republice by znamenalo nejen zrychlení růstu cen, ale také to, že by inflace byla nastavována a řízena ze sídla Evropské centrální banky ve Frankfurtu, na jejíž politiku by Česká republika měla zanedbatelný vliv.
Autor je analytikem Centra pro ekonomiku a politiku