Fakulta elektrotechniky a informatiky VŠB-TU Ostrava

Viktor Meca
www.ihned.cz/meca

Struktura studia je obdobná jako na ostatních elektrotechnických fakultách v České republice. Zahrnuje celé spektrum moderní elektro-energetiky, silnoproudé a slaboproudé elektrotechniky a informatiky. "Dneska už není žádný pohon bez počítače a měřicí techniky. Ale co je hlavní. Když vezmete výrobu elektrotechnického průmyslu v České republice, zjistíte, že silnoproud a elektrotechnika představuje 44 procent a výpočetní technika 28 procent výroby," hovoří o smyslu studia na Fakultě elektrotechniky a informatiky její děkan, Karel Chmelík.
Nejvíc uchazečů se hlásí na obory informatiky a telekomunikace. "V nedávné době se také kupodivu zvýšil zájem o elektrotechniku. A to díky spolupráci se Severomoravskou energetikou, která takové lidi potřebuje," popisuje děkan Chmelík trable technické fakulty. O většinu technických oborů totiž zájem, zejména z řad absolventů gymnázií, není. "Ze středních průmyslových škol se k nám hlásí padesát procent maturantů. Jinak jdou studenti hlavně na humanitní obory. Možná mají pocit, že manuální práce je v dnešní době nedoceněna. Možná je to trochu i o odpovědnosti. Technik, jakmile se pod něco podepíše, něco špatně vypočte, tak má okamžitě trestní odpovědnost."
O tom, jak se na gymnáziu rozhodoval, na kterou vysokou školu má podat přihlášku, říká Miroslav Kopřiva, student 4. ročníku elektroenergetiky: "Myslím si, že je sice větší boom v telekomunikaci, ale po silnoproudařích je poptávka také velká. Každopádně je přesycený trh absolventy ekonomie, a proto jsem se tenkrát rozhodl pro elektrotechniku a ne pro ekonomiku." Dnes však nelituje.
Jiří Pospíšilík, který je již doktorandem v oboru elektrické stroje, přístroje a pohony, je dokonce přímo zahlcen lukrativními nabídkami: "Na rozdíl od informatiků, kteří musí hledat místo v Praze, tak v tom mém oboru je uplatnění i tady v regionu. Dostal jsem také nabídku odtud ze školy. Na druhou stranu, práce na katedře není tak finančně zajímavá."
Děkan Chmelík nemá přesné informace z Úřadu práce, ví však pouze o deseti absolventech, kteří ještě práci nenašli: "Když jsem se u letošních státnic ptal studentů, jestli mají zaměstnání, tak my z patnácti jenom tři řekli, že ano. Ti ostatní říkali: Já mám čas, já musím stejně na vojnu. Přitom vím, že spousta z nich pracuje při škole. Je pochopitelné, že zaměstnání je například v Letohradě, v Břidličné, ale ti absolventi tam nechtějí, kde tam prý budou bydlet. Proto se snažíme vytvořit pobočku školy přímo v Šumperku, v jehož okolí sídlí spousta podniků."
Úzký kontakt s prací umožňují pravidelné exkurze v podnicích, některé firmy dokonce zadávají témata diplomových a doktorských prací. Velice aktivní je v tomto směru Severomoravská energetika. Její poptávka po odbornících vedla ke vzniku bakalářské podoby studia elektroenergetiky. "Ti mají podstatně snazší matematiku, fyziku i teoretickou elektrotechniku a už se jim do nižších ročníků dostávají technické obory.

To znamená, že mají víc elektroniky, víc energetiky," říká děkan Chmelík o podpoře bakalářského typu studia. "Ti studenti bakalářských oborů to mají mít lehčí v teoretických předmětech, ve kterých se hodně vypadává. Chceme, aby z oněch dvou set studentů, kteří v prvním ročníku odejdou, aspoň část na škole zůstala." Pro bakaláře existuje přirozeně možnost pokračovat v magisterském studiu, musí si však doplnit teoretické znalosti v tzv. vyrovnávacích předmětech.
Náročnost studia se projevuje právě v matematice a fyzice. Díky ní odpadne v prvním ročníku zhruba padesát procent. Studium pak řádně ukončí pouze 35 až 38 procent studentů. Nejtěžším teoretickým předmětem nebyla pro Jiřího Pospíšila matematika: "Problémem spíš bylo to, že jsme na průmyslovce měli fyziku jen v prvním a druhém ročníku. A když jsem přišel na vysokou školu, tak na mě hned vytáhli nějaké divergence, rotace a matematický aparát, který jsem neznal. Takže první ročník jsem vyloženě opakoval, protože se to na průmyslovkách nebralo. Tady byla jiná forma studia, na průmyslovce to učitel napsal na tabuli po lopatě, tady si to musel člověk začít hledat sám v literatuře."
Miroslav Kopřiva přišel na elektroenergetiku z gymnázia a studium na vysoké škole se mu zas tolik od střední školy neliší: "Díky kreditnímu systému vás vlastně zkouší v průběhu roku. Řadu zkoušek jsem dokonce nemusel dělat, protože jsem získal dost bodů za testy, které se psaly během semestru."
Studovat na škole mohou také tělesně postižení studenti, pro které jsou upraveny prostory a zařízení fakulty. Přihlásit se však mohou jen na některé obory. "Nemůžeme třeba špatně vidícího studenta pustit na elektrické pohony. Bereme na informatiku, telekomunikace, a pokud se domluvíme, třeba na měření a regulace," uvádí děkan Chmelík. "Do prvního ročníku se jich přihlásilo před dvěma lety pět, loni dva, ale nevydrželi tady dlouho. Letos zůstal jeden. Proto naše pedagogy učíme, jak s nimi zacházet. Plánujeme také zřízení fakultní pobočky ve Valašském Meziříčí, kde plně hluší studují na střední průmyslovce informatiku."
Šanci na trhu práce nepochybně zvyšují zahraniční zkušenosti. Studenti mohou vyjet do Francie, Německa, USA a Polska. Zájem o studijní pobyty není přesto příliš velký, a to zejména kvůli jazykovým schopnostem. "Jednak máme dost informací, které musíme vstřebat, jednak ta výuka jazyků tady pokulhává. Počítají s tím, že už máme znalosti ze střední školy. Já jsem se na průmyslovce moc jazyk nenaučil, ale tady mě brali jako pokročilého, jednou týdně dvě hodiny. Zkoušel jsem samostudium, ale to nebylo efektivní," popisuje své trable Jiří, který přesto odjel na tři měsíce do Německa. Zahraniční zkušenosti a kontakty pak zúročuje ve své disertační práci.

Dosud uveřejněné články o fakultách najdete na www.kariera.ihned.cz