Müller-Spanková: Studuji, abych se uplatnila

Doris Müller-Spanková je znovu studentkou. Ač matka tří dětí, přihlásila se na mnichovskou univerzitu a letos v září zdárně zakončila druhý ročník dálkového studia psychologie. Až za další dva roky skončí, chce se této profesi věnovat. Nejmladší dceři Glorii bude už deset a Doris se necítí na to, aby doma věčně vařila a uklízela. Práci však sama nenašla a ani úřad práce jí zatím nepomohl. V Emmeringu není příliš šancí něco najít a do Mnichova dojíždět na plný úvazek by nešlo, když Gerhard je pracovně zcela vytížen a navíc bývá doma zřídka. Tak nezbývá než se vrhnout na studium a zvládat rodinu a učebnice.
V Německu je přes čtyři milióny nezaměstnaných. Velký podíl mezi nimi tvoří ženy ve čtyřicítce, které ukončily své mateřské dovolené a chtěly by se znovu zapojit do aktivní činnosti. Je to důležité pro ně osobně, má to význam i pro rodinu. Ředitel úřadu práce ve Fürstenfeldbrucku Robert Burkard nás ujišťuje, že v tomto okrese je situace ještě růžová. Bez zaměstnání zůstává 4,4 procenta práceschopných obyvatel, 4600 lidí. Z toho je ovšem 2200 žen, většinou velmi mladé nebo naopak ty vyzrálejší. Problémem je, že na okrese jsou jen malé a střední firmy, žádné větší podniky. Je sice 800 míst volných, ale ve stavebnictví. A tam nechce ani 680 registrovaných cizinců.
Zdejší nezaměstnaný pobírá 60 procent svého posledního čistého příjmu po dobu 32 měsíců. Poté přechází na sociální pomoc ve výši 53 procent. Ale ve většině případů nezaměstnaní najdou zaměstnání tak do tří měsíců, dlouhodobě registrovaných je kolem tisícovky. Podmínkou pro podporu je, že předtím musel dotyčný pracovat nejméně rok.
Alespoň jednou za tři měsíce se musí hlásit na příslušném pracovním úřadě. Může pracovat příležitostně, například pomáhat při katastrofách.
Černá práce se však tvrdě trestá. Při prvním přistižení nedostane provinilec po tři měsíce ani euro, podruhé už je nadobro zbaven podpory. Jedna z možností práce na černo, se například nabízela na rozhraní září a října: mnichovský Oktoberfest, svátek piva. Pro šest miliónů návštěvníků jsou třeba stovky obsluhujících. Mnozí si berou dovolenou, aby vydělali, mnozí riskují, aby měli při podpoře něco navíc.
"Teď je stále těžší najít si práci. Zkoušíte dvacet, třicet i více příležitostí, než to vyjde," stěžuje si Doris. Své vůbec první pracovní zkušenosti získávala v nemocnici, kde pracovala dva roky. Pak odjela na půl roku do Jižní Ameriky. Ne za prací, prostě jen tak cestovat. Když se vrátila, šla znovu do nemocnice jako sestra na anesteziologii. Poté následovaly tři děti a po poslední mateřské zůstala doma. "Nechtělo se mi k nočním službám do nemocnice. Ale jeden plat v rodině nestačí," konstatuje Doris.
Po ukončení studií sice nebude moc dělat psychoanalýzy, k tomu ji chybí praxe. Může se však věnovat psychoterapii, sociálním, humanitárním problémům, třeba ve škole. Musí se však ještě specializovat. "Jak najdu místo? Přes úřad práce, osobní iniciativou, nebo ohlásím, že zakládám svou poradenskou firmu. První dva tři roky bych měla daňové prázdniny," vypočítává možnosti.