Evropské vyhlídky českých důchodců

Evropské vyhlídky českých důchodců

Důchod má být pro člověka odměnou za celoživotní dřinu. Má si odpočinout a dělat konečně věci, na které neměl kvůli práci čas. Ale jak je to vlastně doopravdy? Neodcházíme do něj až příliš unaveni, opotřebováni a staří?
V Evropské unii je věková hranice odchodu do důchodu pro muže 65 let. Výjimku tvoří Francie (60 let) a Dánsko (67 let). V České republice se věková hranice pro odchod do důchodu u mužů postupně zvyšuje tak, aby v roce 2006 činila 62 let. U žen v závislosti na počtu vychovaných dětí od 57 let do 61 let.
Na první pohled si řekneme: "V Evropské unii se odchází později do penze než u nás. To jsou tedy vyhlídky!" Není tomu tak vždy. Občané EU totiž berou osud do svých rukou a platí si penzijní připojištění již od počátku aktivního života. Díky tomuto finančnímu polštáři mohou odcházet dříve do důchodu a užívat si penze. Například v roce 2001 odešlo v EU ve věku 55 až 59 let 30 procent a ve věku 60 až 64 let okolo 70 procent mužů do předčasného důchodu. Jednoduše řečeno, jen 70 procent mužů pod 60 let a pouze necelá třetina ve věku 60 - 64 let je ekonomicky aktivních. V pětašedesáti letech tak většinou pracuje už jenom ten, kdo skutečně ještě pracovat chce.
Neexistuje žádný jednotný důchod poskytovaný Evropskou unií. Penzista má nárok na důchod zvlášť z každé země, ve které byl důchodově pojištěn, když vyhověl podmínkám stanoveným pro jeho přiznání. Důchod občanovi vyplácí ta země, ve které mu na důchod vznikl nárok. Jestliže se tak stalo ve více než jedné zemi, bude se jeho celkový důchod sestávat z více položek. Tento výsledný důchod si může nechat posílat na jakoukoliv adresu v EU.
Pokud jde o podobu důchodových systémů, dají se členské státy unie rozdělit na dvě skupiny. První tvoří země se systémem důchodového pojištění typu Beveridge, kam patří Velká Británie či Irsko. V těchto státech není možný odchod do předčasného starobního důchodu. Druhou skupinou jsou státy se systémem Bismarck, tedy například Německo, Belgie či Francie. U nich předčasný odchod do důchodu možný je, stejně jako v České republice.
Seniorům věnuje Evropská unie velikou pozornost. Členové patnáctky se jim snaží zabezpečit na podzim života co nejlepší podmínky. Důchodové výdaje v EU představovaly v loňském roce okolo třinácti procent hrubého domácího produktu.
Značný rozdíl mezi životním stylem průměrného penzisty v Evropské unii a u nás dokazuje statistika vynakládaných peněžních prostředků. Průměrný "evropský" penzista vydá ze svého platu na cestování a kulturu třikrát více než na léčebné výlohy. V České republice je situace přesně opačná.
Největší výdaje důchodců v Evropské unii i v Česku tvoří poplatky za jídlo a bydlení. Čeští důchodci musí ale navíc výrazně šetřit na oblečení a obuvi. Naopak mnohem více prostředků vynaloží penzisté v členských státech EU na vlastní vzdělávání a cestování.
V unii pomalu končí kult mládí. Hodnotou se stává aktivně prožívané stáří. Tento trend se projevuje již několik let. Penzisté si užívají důchodu ve fyzické a duševní svěžesti, zdravotní stav populace seniorů se rok od roku zlepšuje. Vždyť průměrný věk se pohybuje okolo osmdesáti let, kdežto u nás přesahuje lehce sedmdesátku. Evropští senioři věří tomu, že i staré tělo dokáže příznivě zareagovat na nově zahájený zdravý styl života, a proto ho pěstují. Zkusme se tedy přiblížit unii i v životním stylu - těch osm až deset let navíc nám za to jistě stojí!
Autor je publicistou