Strategie Evropské centrální banky pod lupou

Strategie Evropské centrální banky pod lupou

Výsledky právě probíhající prověrky své diskutované měnové politiky chce podle informací Handelsblattu Evropská centrální banka (ECB) zveřejnit 10. července. Pokud vše půjde podle plánu, povede právě v tento den Jean-Claude Trichet jako nový prezident ECB zasedání rady banky a následnou tiskovou konferenci.
Dosavadní prezident banky Wim Duisenberg má svůj post opustit 9. července letošního roku. Než jej však Trichet nahradí, musí být nejprve osvobozen v právě probíhajícím soudním procesu, a to v souvislosti se svou dřívější rolí bankovního dozorce na francouzském ministerstvu financí.
Strategii Evropské centrální banky v poslední době kritizuje mnoho odborníků, především pak podle jejich názoru náročný cíl - udržet míru inflace pod hranicí dvou procent. Zdá se však, že si ECB chce i navzdory silné kritice ambiciózní inflační cíl držet i nadále.
"V tomto ohledu se nedá od Evropské centrální banky očekávat žádná ochota k reformám," zní hlasy z okolí banky.
Jeden z pozorovatelů institutu, který si nepřál být jmenován, přitom poukázal na skutečnost, že zprávu o prověrce strategie banky vyhodnocuje oddělení pro strategii. To vede hlavní ekonom Otmar Issing, který byl dlouho i hlavním ekonomem německé centrální banky, a je zároveň považován za otce strategie Evropské centrální banky. "Kolik změn se pak dá asi tak očekávat," ptají se řečnicky odborníci.
Trnem v oku je však expertům také silný důraz na vývoj množství peněz v souvislosti s úrokovou politikou. Rada odborníků, která hodnotí vývoj ekonomiky a Mezinárodní měnový fond proto doporučují dát vývoji množství peněz menší roli.
V oblasti dvoupilířové strategie banky, kterou také mnoho odborníků kritizuje, se však rýsují určité změny. V rámci tzv. prvního pilíře institut analyzuje vývoj množství peněz a další měnové veličiny, jako například vývoj úvěrů, a jejich dopad na vývoj inflace.
Většina centrálních bank přitom tomuto vývoji nepřikládá tak velký význam jako Evropská centrální banka. Příkladem je americký Fed.
Kritika stíhá tento koncept především kvůli skutečnosti, že je tento vývoj příliš často ovlivňován zvláštními faktory.
V druhém pilíři pak banka zkoumá vývoj cen, mezd a konjunktury, aby tak učinila nutná úroková opatření na udržení cenové stability. Podle odborníků by se proto měla v rámci prvního pilíře soustředit na diagnózu nebezpečí stability finančního systému. Význam množství peněz pro rozhodování o úrokových mírách by se tak snížil.