Evropa - vzrušující téma
Diskuse o našem vstupu do Evropské unie se stává monotónní. Jakoby zastánci i odpůrci tohoto kroku již vyčerpali svůj arzenál. A není-li čím střílet, je pořád ještě možné počastovat protivníka jadrnou nadávkou.
Mám jiný nápad: Změňme téma. Výhody či nevýhody našeho začlenění do Evropské unie jsou relativní vůči tomu, jaká unie bude. A dnes je jisté, že po rozšíření z patnácti států na pětadvacet bude, protože musí být, jiná.
Dosavadní rozhodovací procesy se při větším počtu států stávají nefunkční a politické instituce musí znovu obhájit svou legitimitu. Zkrátka, budoucí podoba EU je tématem naší doby a dokonce velkým a vzrušujícím tématem.
Filozof Jan Patočka s oblibou citovával výrok Friedricha Nietzscheho, že velké věci přicházejí na holubičích nožkách. Tedy tiše a nenápadně, tak, že si jich lidé nepovšimnou a nechají si je uniknout. Zabořeni do svých každodenních starostí často ani nevnímáme, v jak úžasné době žijeme a jakých světodějných událostí se můžeme účastnit.
Zhroucení totalitní komunistické říše zla, která mučila desítky miliónů lidí a málem vyvolala jadernou světovou válku. Obnova svobody, práva a demokracie v naší zemi. A konečně vznik nové demokratické Evropy, schopné ve světě obhájit své zájmy, který je před námi.
To pozoruhodné a jedinečné je, že tato nová podoba vzniká na základě široké a otevřené diskuse. Možná, že tato fráze může znít někomu pozitivně. Jenže tentokrát nejde jen o slovní rozvoj, který má zakrýt, že si již byrokraté ve svém byru rozhodli sami.
Ta diskuse opravdu probíhá v celé Evropě. Je otevřená pro každého a hlavně, každý názor se počítá. Nic není předem dáno, nic není rozhodnuto, lidé na našem kontinentu prostě hledají jak dál. Pochopili, že dál to nepůjde, pokud dostatečný počet obyvatel nedospěje k názoru, že dojít dál je třeba.
Kam dál? Nu, mluvíme přece o sjednocování Evropy, o posílení demokratické legitimity jejích institucí a o její schopnosti obstát v globální soutěži. V praxi to znamená následující úkoly.
Je třeba posílit úlohu Evropského parlamentu tak, aby se ve vymezených oblastech stal skutečným zákonodárným orgánem a vůči exekutivě byl schopen plnit svou kontrolní funkci.
Evropská komise by se měla přetvořit v normální vládu, utvářenou na demokratickém principu (a nikoli metodou koňského handlířství jako je tomu dnes) a odpovědnou parlamentu.
Měla by být vytvořena funkce evropského prezidenta, vybaveného pravomocí provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
To poslední samozřejmě předpokládá, že bude disponovat i potřebnými vojenskými prostředky. Vždyť svět jde vstříc novým rizikům, vůči nimž je dnešní Evropa bezmocná. A to by se mělo změnit.
Autor je senátorem
(Klub otevřené demokracie)
