...Média: Magazíny pro dospívající vytvářejí normy, kterým se mnohé čtenářky chtějí za každou cenu vyrovnat

Magazíny pro dospívající vytvářejí normy
Dívčí časopisy: krása a sex
Třináctiletá Taťána se v časopise Top magazín pro dívky ptá, kdy může použít těhotenský test. Na další straně se čtrnáctiletá Zuzana svěřuje: "Kluci se mi líbili vždy, ale byla to pouze sexuální přitažlivost."
Markéta Grosmanová
www.ihned.cz/grosmanova

První lásky a první pohlavní styk, zneužívání, drogy, hubnutí, móda, kosmetika a krása jsou nejčastějšími tématy dívčích časopisů. Na našem trhu existují v současné době čtyři časopisy určené čtenářkám ve věku od 12 do 20 let. Časopis Bravo girl je pro dívky ve věku 12 - 17 let, přičemž nejvíce čtenářů má ve věku 13 až 15 let, 15 procent tvoří chlapci. Měsíčník Dívka má své příznivce o něco starší - 14 až 19 let. Top magazín pro dívky má cílovou skupinu 14 až 20 let, ale čtou jej i dvanáctileté dívky. Podobně je na tom i Cosmogirl.
Šéfredaktorky časopisů se shodují na tom, že mezi čtenáři jsou nejen chlapci přibližně stejně staří jako dívky, ale také matky, otcové či sourozenci. "Podle ohlasu rodičů víme, že prostřednictvím časopisu snáze navazují kontakt se svými dcerami. Pohovorem o určitém článku například s intimní tematikou naváží bezprostřednější kontakt a lépe vyjádří své názory," popisuje Marie Písecká, šéfredaktorka časopisu Top magazín pro dívky. Podle jejích slov využívají časopis i učitelé jako pomůcku při svých hodinách. Diskutují se svými žáky o článcích s intimní tematikou či o reportážích.
Čtenářky časopisů pro "náctileté" velice rády komunikují s redakcí. Jejich dotazy jsou nejčastěji směřované do oblasti sexu, vztahů, životního stylu. Také se zajímají o žhavé novinky o oblíbených celebritách. Například průměrný počet ohlasů na jedno číslo Top magazínu pro dívky je 16 000. "Čtenářky oceňují, že je respektujeme jako rovnocenné partnery, což vzhledem k jejich věku není běžné," říká Marie Písecká, šéfredaktorka Top magazínu pro dívky.
Podle Michaely Kovářové, šéfredaktorky Cosmogirl, je většina dotazů spojená se sexem na téma "můžu či nemůžu být těhotná". "Pohlavní nemoci si moc neuvědomují a jejich riziko si nepřipouštějí," domnívá se Michaela Kovářová. V Bravo girl se 30 procent dotazů týká vztahů. Časopisy tak často suplují rodinu. "Samozřejmě se mnohdy obrátí na redakci s dotazem, který se doma neodváží položit, protože mají zábrany. Zároveň ale vědí, že na odpověď v časopise mohou čekat několik týdnů," říká Ivana Sochůrková, šéfredaktorka Bravo girl, s tím, že čtenářky se potřebují vypovídat. V časopise Top magazín pro dívky se kupříkladu svěřuje patnáctiletá Kateřina: "Mému příteli je 18 a je ještě panic. Když se mazlíme, jeho penis se ztopoří, když se spolu chceme milovat, nejde to, protože jeho penis zase ochabne. Čím to může být?"
S jedním z nejkurióznějších dotazů se setkala Marie Písecká z Top magazínu pro dívky. Na redakci se obrátila jedna dívka, zda je možné opakovaně používat jeden prezervativ, samozřejmě s tím, že by jej vyprala a nechala usušit na prádelní šňůře.

Co letos frčí
Je nějaký rozdíl mezi čtenářkami z velkých měst a vesnic? Podle Petry Slušňákové z časopisu Dívka jsou čtenářky z měst lépe informované snad i díky rozšířenějšímu přístupu k internetu. Michaela Kovářová z Bravo girl zase vidí rozdíl v tom, že čtenářky z větších měst mají větší kapesné a mohou si dovolit koupit dražší oblečení a kosmetiku. Doporučované výrobky v jednotlivých časopisech jsou mnohdy určené skutečně zralým ženám a tomu odpovídají i ceny. Řeší se zde, jaký krém použít, jaký model zvolit na večírek či párty. Například patnáctiletá Kamila v Top magazínu pro dívky popisuje: "Ach jo, skoro každé ráno musím vstávat do školy před pátou hodinou ráno. Musím se trochu zlidštit a "zamaskovat" make-upem. Jsem nešťastná, protože mám opuchlé oči. Vypadám pak jako želva. Jde s tím něco udělat?"
Odpovědi dívkám podávají podle slov šéfredaktorek odborníci - jednak sexuologové, psychologové ale i vizážisté či odborníci na módu. Čtenářkám se ale dostává i rad, se kterými by těžko nějaký odborník, natož rodič mohl souhlasit. Tak například v časopise Bravo girl dostanou dívky návod, jak vyřešit následující situaci: "Už delší dobu chodíš s klukem a ještě nikdy jste neměli šanci být úplně sami? Jak zařídit, abyste spolu mohli zažít společný víkend a rodiče nic netušili?" Rada redakce (ne tedy odborníků) zní: "Rodičům nastíníš, jak je na tom tvoje kamarádka po rozchodu se svým klukem chuděra špatně. Hra na obětního beránka, který bude celou noc sušit slzy kamarádce, ti jistě půjde na jedničku." Sexuolog Luděk Daneš k tomu říká: "Tento druh časopisů má tendenci se svým čtenářům podbízet. Tvářit se jako kamarád. Pak ale radí i něco, co není zrovna nejmorálnější."
Podle sexuologa nicméně rozhodně není možné říci, že by časopisy své čtenáře kazily. "Naopak se ukazuje, že mládež je čím dál tím více informovanější, rozumnější, dokonce se stále zvyšuje věk, v kterém začínají se svým sexuální životem," dodává. Informace, které čtenáři z těchto zdrojů získávají, jsou podle Luďka Daneše lepší než ty, které mají od svých kamarádů.

Nedostižný ideál
Psycholog František David Krch už tak shovívavý k vlivu dívčích časopisů není. Podle něj vytvářejí ve svých nedospělých čtenářích schematickou představu určitého ideálu, který je pro většinu z nich nedosažitelný. Dokonalost, úspěch a krása jsou prezentovány s takovým důrazem a nekritičností, že jsou pak vnímány jako samozřejmost. Realita je potom příliš zraňující a mladé dívky se často cítí provinile, když si nedokáží udržet dokonalou pleť, "užít" si první sexuální zkušenost nebo dlouhodobě zhubnout.
Za dosažení svých cílů jsou dospívající ochotni zaplatit víc než dospělý zákazník, čehož využívá mnoho kosmetických i módních firem. Chtějí to, co jejich vrstevníci, hned a za každou cenu. Jsou proto ochotny i mnohem více riskovat, vysvětluje doktor Krch, proč je tolik mladých děvčat ohroženo například poruchami příjmu potravy. Nebojí se tolik hladovek, ani zvracení, důležitější je pro ně krátkodobá iluze dokonalosti. Zdůrazňovat rizika to navíc není styl podobných časopisů, které mají bavit, upoutat a prodávat.
"Navíc o věcech výjimečných se píše takovým způsobem a s takovou frekvencí, že začnou být považovány za normální," vysvětluje F. D. Krch a pokračuje: "Když je něco považováno za normální vzrůstá i pravděpodobnost, že se tak budu chovat, i když to může být nebezpečné. Proto je vhodnější příliš nezdůrazňovat, že je možné podvádět, opíjet se, zvracet nebo mít příležitostný sexuální styk s neznámým partnerem." Podle doktora Krcha se s podobnými, podle něj negativními vlivy snáze vyrovnávají vzdělanější děvčata.
[*]

Počátek pohlavního života
Stát věk
Spojené státy 16
Německo 16,6
Francie 16,7
Velká Británie 16,9
Nový Zéland 16,9
Česká republika 17,2
Nizozemsko 17,2
Jižní Afrika 17,2
Kanada 17,3
Maďarsko 17,3
Itálie 17,4
Řecko 17,5
Austrálie 17,6
Izrael 17,6
Chorvatsko 17,7
Nigérie 18
Rusko 18
Mexiko 18,1
Japonsko 18,2
Španělsko 18,2
Polsko 18,3
Turecko 18,3
Thajsko 18,7
Hongkong 19,2
Malajsie 20
Indie 20,3
Tchaj-wan 20,6
Čína 22

Lidé po celém světě mají první sexuální zkušenost v průměru ve věku osmnácti let. Téměř třetina připouští, že jim bylo šestnáct nebo méně, když ztratili panictví či panenství. V celosvětovém měřítku se věk první sexuální zkušenosti u mladých lidí v porovnání s předchozími generacemi neustále snižuje. Muži jsou při první sexuální zkušenosti o něco málo mladší než ženy - 17,6 v porovnání s 18,4 roku. V Nizozemsku se sexuální výchova učí již od 12,5 roku. Následuje Velká Británie Japonsko. V České republice je věkový průměr 13,6. Nejpozději - v 15,6 roku se začíná v Thajsku, v Číně je to 15,9 a na posledním místě je Indie s 16,1 roku. V některých zemích se lidé dovídali informace o sexu z jiných zdrojů, než je škola. Osm z deseti Řeků a například 68 procent Rusů a dvě třetiny Italů tvrdí, že se jim ve škole nedostalo dostatečné sexuální výchovy.
Pramen: Celosvětová studie sexuálních postojů a chování