Vysoké IQ není pro vedení lidí ideální

Schopnost získat lidi pro společnou věc není otázka IQ.
Lidé s IQ vyšším než 120 nejsou pro vedení lidí ideální. Pravděpodobnost, že toto poslání kvalitně zvládnou, je pouze 5 - 15%. Nemívají totiž dobrou schopnost nadchnout a motivovat druhé lidi. Vysoce rozumově inteligentním lidem jejich logické myšlení brání "přijít věci na kloub".
Život lidí se řídí daleko více emocemi než logikou. Vysoce rozumově inteligentní lidé dovedou dobře argumentovat a také ukázat druhým, že "šlápli vedle", tím si rozhodně nezískají jejich srdce.
Na základě svých argumentačních schopností často sami v sobě pěstují pocit jisté nadřazenosti, což je negativní postoj, díky němuž ztrácejí podporu druhých lidí a tím i možnost řešit komplexní problémy.
Vysoce rozumově inteligentní lidé mají sklon považovat problémy za pouhé intelektuální výzvy, ale ve skutečném životě je třeba nejen "rozlousknout problém", ale bývá také nutné pečlivě a trpělivě léčit "nemocný" systém.
Lidé normálně nadaní řeší mnoho problémů adekvátněji, protože problémy z valné většiny nejsou řešitelné čistě intelektuálně. K jejich řešení je třeba i emocí a mnohých osobnostních vlastností jako psychická síla, sebedisciplína, odpovědnost, fyzická energie, nezávislost, sebedůvěra, schopnost a ochota podstoupit riziko, aktivita, trpělivost apod.
Vysoce inteligentním lidem to "rychleji zapaluje" a jsou připraveni vyvodit závěry pouze z několika málo signálních znaků - jejich rychlost způsobí, že se dostanou k cíli předčasně.
Lidé normálně rozumově nadaní nereagují tak rychle, ale zvažují více možných aspektů. Ti rychlí však často "obsadí" prostor pro uplatnění dříve, než se ti komplexnější a tvořivější dostanou ke slovu.
Řešení problémů vyžaduje více než rozum. Pochopit, oč vlastně jde, proč situace vznikla znamená většinou i vcítění se do toho, co situace představuje pro všechny zúčastněné. Implementace řešení, tedy vyhledání cesty, jak vybrané řešení aplikovat, uvést do praxe, opravdu vyžaduje emoční inteligenci.
Historie i současnost nabízejí spoustu příkladů toho, jak se manažerům nepodařilo implementovat skvělá řešení, protože se o to snažili pouze "hlavou". Nelze totiž přinutit, druhé lidi, aby věřili ve stejné věci, v jaké věříte vy. Pro to, aby věřili, je nutné získat jejich srdce.
Člověk, který má vysoké IQ a nízké EQ se může k druhým chovat podle bajky: "Dovol mi, abych ti pomohla, nebo se utopíš," řekla opice rybě a položila jí do bezpečí na strom.
Tak se totiž mnoho rodičů chová ke svým dětem, mnoho učitelů ke svým žákům, mnoho lékařů ke svým pacientům a mnoho vedoucích ke svým pracovníkům. Cítíte také, že ryba patří do vody, že je to její živel a odpovídá její přirozenosti?
Ivana Hloušková je lektorkou vzdělávacích programů pro manažery