Mezi prvními Američany mohli být i Evropané

Mezi prvními Američany mohli být i Evropané

Zeptáte-li se dnes antropologů, etnografů a archeologů na osídlení amerického kontinentu, většina vám odpoví, že na něj první lidé přišli přes pevninský most v oblasti Beringova průlivu. Ten se objevoval a mizel s ústupy a vzestupy hladiny moře v závěru poslední doby ledové (skončila před 13 000 lety).
Jejich cesta vedla ze severovýchodní Sibiře na Aljašku a po jižním okraji stálého zalednění na jihovýchod. Na úrovni dnešní kanadské provincie Alberta udělali obrat na jih a vstoupili do středu Severní Ameriky. Našli tam velkou zvěř, jež dosud nepoznala člověka. Byla proto méně ostražitá. Příchozí zdatní asijští lovci patrně řadu druhů brzy vyhubili nadměrným lovem. Expandovali stále více na jih, dokud nedorazili až do jihoamerické Patagonie. Nemuselo jim to celé trvat déle než tisíc let.

Záhadní Clovisané

Odborníky obecně uznanou nejstarší kulturou v Americe je cloviská. U městečka Clovis v poušti Llano Estacado v americkém státě Nové Mexiko, poblíž texaských hranic, se totiž našly první ukázky specificky žlábkovaných kamenných hrotů zbraní, zejména oštěpů. Tento typ hrotů se po Severní Americe začal šířit před 13 600 lety.
Již po několika stoletích však Clovisané z archeologického záznamu mizí, aniž by po sobě zanechali další stopy. Právě jejich předkové měli do Ameriky přijít přes Beringii - zmíněný suchozemský most a okolí. Komplikuje to jen pár údajně předcloviských lokalit. Příkladem je Monte Verde v Chile, datovaná do doby před 15 000 lety.

Lidé z Uški

Pro zastánce příchodu předků Clovisanů ze severovýchodní Sibiře bylo klíčově důležitých několik archeologických lokalit u jezera Uški na poloostrově Kamčatka v Rusku.
Dnes již zesnulý sibiřský archeolog Nikolaj Dikov tam od roku 1964 přes čtvrtstoletí prováděl vykopávky. Pracoval většinou sám s malou skupinou dělníků. Jen vzácně přizval kolegy a studenty. Našel kamenné klíny, drobné škrabky a rydla na opracování rohoviny, pochované lidské pozůstatky, kamenné hroty a ozdobné kamenné korálky. Podle dřevěného uhlí v lidském hrobě lokalitu datoval do doby před 16 800 lety. Výsledky uveřejnil v angličtině poprvé v roce 1978. Mezinárodní vědecká obec následně začala dávné obyvatele Uški považovat za předky Clovisanů, a to i přesto, že hroty z Uški se od cloviských lišily v několika zřetelích.

Uški podruhé

V roce 2000 se americký paleoantropolog Ted Goebel z Nevadské univerzity v Renu dohodl s vdovou po průkopníkovi výzkumů v Uški, archeoložkou Margaritou Dikovovou z Interdisciplinárního střediska vědeckého výzkumu severovýchodní Asie Ruské akademie věd v Magadanu, na společné expedici do Uški. Hlavním cílem bylo prohloubit znalosti o dávných obyvatelích této lokality. Provázel je ještě antropolog Michael Walters z texaské univerzity A&M. Výsledky druhého kola výzkumů v Uški nyní uveřejnili v časopise Science.
V zásadě potvrzují Dikovovy závěry. S jednou důležitou výjimkou - z nového určení stáří dřevěného uhlí ze zmíněného hrobu překvapivě vyšlo pouhých 13 000 let. Je mladší než první cloviské hroty!

Kdo tam byl dřív?

Samotní lidé z Uški tudíž nemohou být předky Clovisanů. Nejdávnějšími známými obyvateli Beringie se tím stávají nositelé takzvané nenanské kultury. Jejich nejstarší lokalita Broken Mammoth na střední Aljašce byla datována do doby před 14 000 lety. Zatím se ovšem neví, zda na Aljašku přišli ze západu nebo z východu. Nelze vyloučit možnost, že Nenané "sprintem", jen za několik století, pronikli na jihovýchod do vnitrozemí Severní Ameriky, kde se z nich vyvinuli Clovisané.
Zejména, pokud se potvrdí některé nejnovější náznaky, že cloviská kultura asi nakonec byla o několik století mladší. Velká zvěř, kterou nenanští migranti na jihu potkali, si mohla vyžádat, aby změnili své lovecké strategie i technické řešení svých loveckých zbraní směrem ke cloviskému typu.

Podobnost i s Evropany

Zmíněné předatování otevírá prostor pro alternativu, že mezi nositeli kultur Uški a Nenana na jedné a Clovisany na druhé straně není spojitost. Znovu zazněly hlasy, že lidé Ameriku přes Beringův průliv po tamějším suchozemském mostě osídlili dříve, ještě než před zhruba 24 000 lety vyvrcholila poslední doba ledová. To by elegantně vysvětlilo lokality jako Monte Verde.
Podporu zde skýtá i nedávno objevená lokalita Jana na severní Sibiři stará 25 000 let. V souhrnu získává na váze závěr, že první obyvatelé do Ameriky vstoupili z více směrů. Možná přešli i z Evropy po jižním okraji zamrzlé severoatlantické oblasti. Kamenné hroty a škrabky z kontroverzní lokality Cactus Hill v americkém státě Virginie, staré snad 18 000 let, totiž pozoruhodně připomínají cloviské a současně i takzvané solutreánské kamenné artefakty, jež přibližně v téže době prosperovaly v severním Španělsku. Kdyby se podobné artefakty našly v Beringii, většina vědců by je bez váhání označila jako předchůdce cloviských.
[*]
Autor je spolupracovníkem redakce