Joseph E. Stiglitz: Nejvíce práce udělám vždy před snídaní

Instituce, jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka, potřebují reformu rozhodovacích procesů, tvrdí Joseph E. Stiglitz. Profesor ekonomie byl přitom na konci devadesátých let čelným představitelem Světové banky. Nositel Nobelovy ceny včera vystoupil na pražské konferenci Mezinárodního institutu veřejných financí.

hn: Kam investujete své peníze?

Většinu do indexových fondů S&P 500.

hn: Kolik ekonomických knih tak obvykle přečtete týdně?

Rád čtu noviny jako Financial Times. Odborné knihy čtu tehdy, když pracuji na výzkumu, tak jsem třeba studoval ekonomický rozvoj v Rusku a Číně. Ovšem dnes stejně nejvíce výzkumných prací není tištěno v knihách, ale v časopisech a novinách.

hn: Váš životopis, který máte na své domovské internetové stránce, je takřka padesát stran dlouhý. Znáte nějakého jiného nositele Nobelovy ceny, který má tak dlouhý životopis?

Ne, doopravdy neznám (smích).

hn: Jak vypadá běžný den nositele Nobelovy ceny? Vstáváte brzy?

To, co je vzrušující na mém životě a práci, je, že ani jeden den není stejný. Příklad: Během pár minulých týdnů jsem byl na několika různých fórech - třeba v Ženevě či Bangladéši. Pak jsem vedl v Londýně kurs pro Bank of England a tak dále. No ale mám jeden zvyk - hodně práce udělám vždy ještě před snídaní.

hn: Na jakých projektech teď pracujete?

Je jich široká škála. Třeba zdanění v rozvíjejících se zemích a odlišnostech od již rozvinutých ekonomik. Pak dělám ještě na tématu globalizace a finanční stabilita země.

hn: Zmínil jste globalizaci. Jaký k ní máte nyní vztah?

Může být velmi pozitivní pro všechny země. Ale když je špatně řízena a když jsou její pravidla pro někoho nefér, pak může být zdrojem nestability a velkých problémů.

hn: Co myslíte tím špatně řízena? Globalizace je přece proces, který ovládl svět...

Ano, ale vláda je rozhodčím a určuje pravidla hry. Korporace a mezinárodní instituce se pak jen snaží držet linii, kterou načrtl Washington.

hn: Před pár dny jste se vrátil z Bangladéše. Během cesty jste nabádal představitele země, aby se snažili dělat nezávislou měnovou politiku bez diktátu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Proč?

Role institucí, které stojí mimo zemi, je pomoci zemi vidět všechny alternativy. Ale odpovědnost nesou politici těch daných států. Nemůžete jim přece diktovat, co mají dělat. Je velká pravděpodobnost, že jim poradíte špatně. Instituce jako MMF a SB nemají o zemi tak dobré informace jako vládní autority.

hn: To samé byste odpověděl, kdybychom místo Bangladéše uvedl příklad Koreje či Argentiny a jejich vztahu ke zmíněným institucím?

V principu ano.

hn: Obecně, svět podle vás nepotřebuje Světovou banku nebo Mezinárodní měnový fond?

Ne, to neříkám. Globalizace způsobila, že země jsou docela hodně integrovány. Jsou závislé jedna na druhé a mezinárodní instituce jsou jakousi kostrou toho, jak mohou země dohromady spolupracovat. Jenže instituce nepracují tak, jak by měly, a nejsou představiteli demokracie.

hn: Takže potřebují reformu...

Ano, potřebují reformu rozhodovacích procesů uvnitř, zvýšit transparenci a tak dále...

hn: Když jste pracoval pro Washington, respektive exprezidenta Clintona, byly politické zájmy nadřazeny ekonomicky vhodnému řešení?

Hospodářská politika je vždy výsledkem politiky a ekonomie. Když jsem radil prezidentu Clintonovi, on chtěl podklady pro ekonomicky dobrá rozhodnutí, ale vedle toho stála politicky vhodná řešení: Tedy otázka typu, co by bylo populární? Vždy jsem se ale na to díval odděleně. Když kritizuji mezinárodní instituce, je to o tom, že se prosazuje jako ekonomické rozhodnutí to, co ve skutečnosti je politickým názorem.

hn: V Hindustánu je vaše nová kniha "Globalization and its Discontents" mezi pěti nejpopulárnějšími na trhu. V Americe to tak ale není. Jak to?

Byl jsem v Americe mezi pětkou nejprodávanějších v univerzitních knihkupectvích. Podívejte se ale na trh v Americe, tam jsou v popředí knihy, které již v době svého vzniku k tomu byly předurčeny...

hn: Myslíte třeba dílo Hillary Clintonové?

Samozřejmě. Nemůžete chtít od knihy, která něco analyzuje, aby byla v Americe mezi nejprodávanějšími.

hn: V minulosti jste často vyjadřoval svoje obavy ohledně budoucnosti společné evropské měny. Sdílíte je stále?

Já jsem byl vždy toho názoru, že euro bude jako měna přijato. Měl jsem pouze určité obavy, zda to bude dostatečně flexibilní měna, aby byla přijatelná pro tak ekonomicky rozdílné země. A to je podle mě stále otevřená otázka.

hn: Domníváte se, že v budoucnu by se euro mohlo stát světovou měnou číslo jedna namísto dolaru?

Podle mého názoru nastane na trhu mezi investory diverzifikace portfolií, a to ve prospěch evropské měny. Pokud někdy v budoucnu dojde k nahrazení dolaru eurem, bude to jako důsledek selhání americké ekonomiky a v žádném případě důsledek úspěchu Evropské unie.

hn: V posledních měsících kurs dolaru překvapivě posiluje vůči euru. Od konce května je to již o osm procent. Bude podle vás tento trend pokračovat?

Kdokoliv by toto uměl předpovědět, by byl pěkně zámožný člověk. Vývoj kursu je podle mých zkušeností především záležitostí spekulantů.

hn: Zkuste porovnat ekonomiky USA a Evropské unie - jakým potížím každá z nich čelí...

Domnívám se, že oba regiony mají značné problémy. Ve Spojených státech je hlavním problémem značný obchodní deficit. USA mají rovněž strukturální problémy, kupříkladu se zdravotnickou péčí. V neposlední řadě se domnívám, že jsme se stále nevyrovnali s potížemi typu Enron a bankovními skandály. Evropská unie má naopak problém se stárnutím populace a s penzijními systémy.

hn: Tři ekonomiky eurozóny se dnes potýkají s recesí. Myslíte si, že by v tomto ohledu pomohlo třeba uvolnění pravidel Paktu stability a růstu?

To zcela určitě. V Americe jsme kdysi hovořili o rozpočtových pravidlech, což bylo něco obdobného jako evropský Pakt. Tento pokus byl ovšem odmítnut. V krátkodobém hledisku se totiž lze smířit s vyššími vládními výdaji, pokud to bude stimulovat hospodářský růst. Současný prezident Bush jde ovšem dlouhodobou cestou velkých deficitů, které ale ekonomice světa k růstu nepomáhají. To je přesný opak toho, jak by to mělo být.

Joseph E. Stiglitz
Od roku 1997 byl Stiglitz hlavním ekonomem Světové banky, před tím byl šéfem ekonomických poradců exprezidenta USA Billa Clintona. Kritizoval americkou vládu, že opomíjí rozvojové země. V únoru 2000 z funkce odstoupil, jako důvod označil touhu vyjadřovat své názory.
Stiglitz se narodil 9. února 1943 ve městě Gary ve státě Indiana. Již ve 26 letech získal profesuru na Yaleově univerzitě. Nyní učí především na Kolumbijské univerzitě.