Čína není ve vesmíru nováčkem
Dlouhý čínský pochod do vesmíru vrcholí. Spekulace o startu prvního kosmonauta z tisku vytlačují zprávy o výpravě Rusa, Američana a Evropana na mezinárodní kosmickou stanici, která má vyrazit již v sobotu. Do klubu "kosmických velmocí" vstupuje země, jejíž záměry jsou psány čínským písmem a bývají zahaleny tajemstvím mnohoznačnosti.
Způsob informování je specificky "čínskou" metodou. Oficiálních zpráv jak šafránu, ale stačí se zeptat pana Li, co o tom soudí pan Čou - o všem se dozvídáme "z dobře informovaných kruhů".
Kosmické lety jsou pevně v rukou čínské vojenské mašinérie. V tom se situace podobá prvním desetiletím sovětské kosmonautiky.
Se sovětskou pomocí se poměrně brzy podařilo vyvinout první čínské vojenské rakety. Ochlazení vztahů vedlo ke zpomalení vývoje, ale ne k zastavení. Před 33 lety Čína - jako pátá na světě - s pomocí nosiče Dlouhý pochod vyslala na oběžnou dráhu umělou družici. Sice dva měsíce po Japonsku, avšak s převahou odpovídající poměru prvních sovětských a amerických družic. Vážila 200 kilogramů, ale vysílala jen melodii Východ je rudý.
Čínské rakety patří do vojenské sféry, i když řada z nich slouží civilním účelům. Kvalitou si nezadají s ruskými, životnost elektroniky je výrazně vyšší.
Těžké družice jsou spolehlivě vypouštěny až na geostacionární dráhy. Díky tomu se Čína etablovala na komerčním trhu raketových nosičů. Konkuruje především evropské společnosti Arianespace a ruským konsorciím, kterým už "odčerpala" stovky miliónů dolarů.
Otcem čínských raket je profesor Čchien Süe-sen, vypovězený roku 1955 z USA, kde spolu s Theodorem von Kármánem a F. J. Malinou (ano, Čechoameričanem) založil proslulou Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii. Vybudoval první čínský ústav pro výzkum raket, vychoval stovky odborníků a v polovině 60. let navrhl program pilotovaných letů. Projekt 714 předpokládal starty po roce 1973. Kulturní revoluce vývoj zpomalila a program byl nakonec z finančních důvodů zrušen, takže jednomístná loď Šu-kuang (Úsvit) s kosmonautem nevzlétla.
Nicméně, díky tomuto projektu je Čína od poloviny 70. let schopna navracet kabiny z oběžné dráhy zpět na Zemi. K pilotovaným letům se vrátila v lednu 1992, kdy v tajnosti zahájila Projekt 921.
Střízlivá analýza situace vedla o čtyři roky později ke smlouvě s Ruskem. Teprve pak se desetitisíce odborníků mohly pustit naplno do práce. Při konstrukci využili zkušeností s lodí Sojuz, Rusko pomohlo zajistit podpůrné systémy i skafandry a umožnilo výcvik dvou nynějších čínských instruktorů.
Vstup do roku 2000 oslavila Čína vyzkoušením nové verze rakety a prototypu kosmické lodi Šen-čou - Božské nebo též Nebeské lodi, jak ji pojmenoval bývalý prezident.
Po čtvrté úspěšné bezpilotní zkoušce se na cestu vydá posádka. Loď je pro tři, ale napoprvé v ní usedne jen jeden muž.
Rozsáhlá propaganda má povzbudit národní sebevědomí i sdělit světu signál, že musí s Čínou počítat. Let s lidskou posádkou výrazně zdokonalí čínské možnosti vojenského využití vesmíru a upevní její mezinárodní postavení.
Pro pilotované výpravy je zapotřebí nejen dokonalá technika, ale i značné prostředky a armáda odborníků. Stát, který to dokáže, získává patřičnou prestiž.
Co můžeme od "nováčka" kosmického klubu očekávat? Především, že se nebude cítit nováčkem. Právem. Jeho zázemí ho předurčuje k roli plnoprávného partnera.
Druhý pozemšťan na Měsíci E. Aldrin sice vyzývá, aby kosmická agentura NASA nabídla Číně podíl na výstavbě mezinárodní vesmírné stanice, avšak zdá se, že americká vize o jediné stanici se rozplyne.
Specialisté předpokládají, že nová loď se brzy stane dopravníkem k vlastní čínské orbitální stanici. Její model už Číňané předvedli, podobá se zjednodušenému Miru a má být k dispozici po roce 2008.
V příštím desetiletí asi bude kroužit kolem Země několik menších stanic. Některé budou soukromými průmyslovými laboratořemi a další budou sloužit jako hotely pro turisty. Pouhé "být při tom" je pro čínské stratégy málo...
Milníkem druhé etapy dlouhého čínského pochodu se stane Měsíc. Za dva roky se k němu vydá první bezpilotní sonda.
Existuje už i vize, jejíž naplnění do konce příštího desetiletí je zcela reálné: stálá čínská stanice na Měsíci! Američané se budou muset brzy rozhodnout, jak s ní jednat: Rusko už zřejmě postoj k čínským ambicím našlo.
Autor je ředitelem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy
