Hrozí, že vymře lev, symbol Afriky

Hrozí, že vymře lev, symbol Afriky

Majestátní šelmy s mohutným hřívami lákají cizince do vyhlášených národních parků Afriky. V mnoha odlehlých a zdaleka ne tak atraktivních regionech však počty lvích smeček klesají varujícím tempem. "Kdyby všichni byli v našich obývácích, tak by se nám nějakých dvacet tisíc lvů zdálo hrozně moc. Mluvíme však o celém kontinentu," řekl BBC David Macdonald, ředitel Výzkumného útvaru péče o zachování divoké přírody při Oxfordské univerzitě (WildCRU).

Samci mají smůlu

Britský vědec řídil pětiletou studii o možnosti zachování lvů v přírodních oblastech jihoafrické Zimbabwe a Botswany. Zaměřil se na vliv sportovního nebo trofejního lovu v zimbabwském národním parku Hwange obklopeném územími, ve kterých správci určovali každoroční kvótu pro povolený odstřel.
Macdonaldův tým v parku značkoval samce, na které se lovci tradičně zaměřují. Zjistil, že odstřel dalece přesahuje únosnou úroveň: lovci v okolí národního parku zastřelili 63 procent z označených lvů. Nízké počty samců kromě toho dále zhoršuje zvyk střelců pálit na velmi mladé samce, když nenarazí na dospělé kusy.
Výzkum prokázal, že samci potřebují rozsáhlé území, někdy o rozloze až jednoho tisíce kilometrů čtverečních, zhruba trojnásobek toho, co lvice. Proto se také dostávají mimo ochranu národního parku do loveckých oblastí.
Podle odhadu WildCRU žije v Hwangu asi 42 dospělých samců, zatímco správci pro léta 1998 až 2002 nastavovali povolený odstřel na 63 lvů. Zjevně tak dalece překračovali doporučovanou únosnou úroveň, která činí čtyři až deset procent dospělých samců.

Jak motivovat pastevce

Ve druhém zkoumaném státě, v Botswaně, připomíná konflikt mezi lvy a zemědělci hony, které v minulém století v mnoha evropských státech vedly k vyhynutí vlků, rysů a medvědů. Vědci po čtyřletém zkoumání v národním parku Makgadikgadi zjistili, že někteří lvi sledují sezónní pohyby zeber a pakoní, ale většina zůstává v původním teritoriu a přepadává zbloudilé kusy hospodářských zvířat. Zemědělci odpovídali po svém: "Lvi byli tráveni, lapáni do pastí a stříleni, ale nikdy to nevypadalo, že by zemřeli na nemoc, vyhladovění nebo zranění," konstatoval David Macdonald.
Řešení? Poskytnout šelmám více přirozené kořisti, čímž "obranné" lovy ztratí smysl, a omezit počty hospodářských zvířat. Mnohdy by stačila soustavná pozornost pasáků stád. Těžko je k ní však přimět, neboť oni sami, stejně jako jejich obce, mají jen vzácně nějaký příjem z toho, že lvi a divoce žijící zvěř přiláká turisty.
Ekoturistika může podle Macdonalda fungovat jen v tak známých oblastech, jako jsou parky Okavango nebo Serengeti. "Lokální společenství mají z ekoturistiky jen velmi malý zisk, ale musí jej mít. Pasáci totiž nevidí spojitost mezi lvy a turisty, protože nevidí peníze..."

Degenerace jako osud

Lvy kromě člověka decimuje ještě další, a to genetický činitel. V západní a střední Africe už totiž není jediná samostatná populace početná natolik, aby mohla být životaschopná. V týdeníku New Scientist to napsal nizozemský odborník Hans Bauer z univerzity v Leydenu.
Důvod spočívá v rozvoji afrického zemědělství, které stlačuje lvy do malých a oddělených území. Vzhledem k tomu, že jeden samec potřebuje k lovu oblast 20 až 200 kilometrů čtverečních, velké populaci nemůže stačit ani rozsáhlý národní park o stovkách čtverečních kilometrů.
Pokud přitom nemá nastávat křížení mezi příbuznými, populace musí čítat asi sto pářících se dvojic. Včetně mláďat a starých šelem by to odpovídalo celkovému počtu pěti set až jednoho tisíce kusů. Dvě nejpočetnější populace v kamerunské oblasti Benoue a v hraniční oblasti Senegalu, Mali a Guiney čítají jen po dvou stech lvech. Žije tam také asi deset menších smeček s počtem zhruba padesáti kusů. Šelmy tedy vzájemným pářením postupně degenerují.
Vedle proslulých pand přitom nejsou na světě zvířata charakterističtější pro divokou přírodu a snahu o její zachování než právě lvi. Kromě toho jejich osud, přesněji pokles stavů o takřka devadesát procent za dvě desetiletí, hodně napovídá o tom, co se děje s méně nápadnými tvory.
[*]

Autor je spolupracovníkem redakce

Nejsilnější šelma Afriky
Z tělesné délky samce až 2,7 metru připadá 90 centimetrů na ocas. Hmotnost se pohybuje mezi 200 až 250 kilogramy.
Na rozdíl od jiných kočkovitých šelem žijí lvi ve smečkách, nejčastěji o 20 až 30 kusech. Smečky mívají jednoho až čtyři samce.
Pověstný král zvířat většinou přenechává lov lvicím, ale sám si vždy přednostně přisvojí "lví podíl" kořisti.
Samec se o mláďata vůbec nezajímá. Po několika obdobích páření po prohraném souboji se sokem vyhledává jinou smečku. Je to přirozený způsob, jak se vyhnout degeneraci.
Lvi zabíjejí, jen když mají hlad. Lovená zvířata rozeznají, kdy jim opravdu hrozí nebezpečí. Přítomností nasyceného lva se nenechávají rušit.
V Africe žijí lvi jižně od Sahary. Příbuzný druh ze severozápadní Indie čítající už jen asi 240 jedinců pobývá výhradně na území rezervace Gir.