Odhalená tajemství "Ledového muže"

Odhalená tajemství "Ledového muže"

V září 1991 našla manželská dvojice německých turistů v ledovci na rakousko-italském pomezí, poblíž Hauslabjochu v Ötzalských Alpách, zachovalou mumii člověka. Strhly se kolem ní kompetenční spory mezi Rakouskem a Itálií. Rozhodujícím se stalo, že místo nálezu leží 93 metrů v Itálii.
Mumie však byla po dohodě nejprve řadu let zkoumána na univerzitě v rakouském Innsbrucku. Hlavní zjištění: Patří šestačtyřicetiletému muži z doby před 5200 lety. Dnes ji lze spatřit v Jihotyrolském archeologickém muzeu v italském Bolzanu. Po zjištění z roku 2001, že tento muž zahynul násilnou smrtí, teď vědci odhalili, že to bylo při skupinovém ozbrojeném konfliktu a poblíž místa, kde se narodil a žil.

Oběť dávného boje

"Ledový muž" obdržel podle oblasti nálezu jméno Ötzi. Po doslova detektivní práci vědců, kteří využívali postupy moderního soudního lékařství, poskytla mumie i vedle ní nalezené předměty unikátní informace o každodenním životě středoevropských horalů na rozhraní mladší doby kamenné a doby měděné.
Při výzkumu pozvolna přibývaly poznatky o Ötziho zdravotním stavu, oděvu a výzbroji. Ba i o tom, co jedl v průběhu posledních hodin života. Jak Ötzi zemřel?
Zpočátku si vědci dlouho mysleli, že prostě zmrzl v horách za náhlé změny počasí, nebo (na základě mylného závěru o zlámaných žebrech) že podlehl zraněním utrpěným při pádu, případně pod lavinou. Po téměř deseti letech od nálezu však v červnu 2001 nastal obrat: Počítačová tomografie potvrdila dříve přehlížené náznaky, že muž měl v hrudníku cizí těleso.
Šlo o pazourkový hrot šípu. Ötzimu vnikl zdola do levé části zad, prorazil lopatku a uvázl kousek od levé plíce. Zranění muselo ochromit levou ruku a způsobit rozsáhlé vnitřní krvácení, infekci a celkové trauma. Ötzi po něm zřejmě nepřežil déle než několik hodin.

Překvapivé svědectví DNA

Letos v srpnu oznámil molekulární biolog Thomas Loy z Queenslandské univerzity v australském Brisbane v zastoupení svého týmu výsledky rozboru DNA ze stop krve na Ötziho těle a jeho oděvu i výzbroji. Krev patřila kromě Ötziho ještě čtyřem jiným lidem. Dva zřejmě zasáhl svými šípy, jež pak vybral z těl nepřátel pro další použití. Krev dalšího člověka na jeho kabátci z kozí kůže svědčí, že někoho nesl na rameni. Že by raněného přítele?
Ötzi se asi 24 až 48 hodin před smrtí nacházel v bojové situaci. Určitě lovíval zvěř nad pásmem lesa - kozorožce a kamzíky. Potvrzuje to i složení jeho posledních jídel. Mohl se tudíž dostat do sporu o lovecké teritorium. Nebyl sám - o tom svědčí fakt, že dřevěnou část šípu si ze zad podle všeho nemohl vytrhnout vlastními silami. Když pocítil blížící se konec, sňal ze sebe výstroj a výzbroj a vše naskládal ke skalní stěně. Nato si lehl na záda a skonal.
Nevysvětlena zůstávají jeho další zranění, oděrky a řezy na břichu, hrudi a vůbec v žeberní oblasti. Zčásti to mohly být šlehance, možná se ocitl v zajetí a byl bit. Na dlani pravé ruky měl hlubokou řeznou ránu. Svědkové z místa nálezu tvrdili, že původně držel v ruce dýku. Zřejmě by bylo záhodno poohlédnout se v okolí místa nálezu Ötziho po dalších tělech. Usnadnil by to fakt, že současné oteplování výrazně ubírá z tamějšího ledovce.

Izotopy vypovídají

Kde ležel Ötziho domov? Byl "Prarakušanem", nebo "Praitalem"? Podle místa nálezu mumie patří Ötzi Itálii. Totéž vyplývá i z rozboru rostlinných zbytků v jeho trávicí trubici, pocházející zjevně z jihu.
Pět vědců v čele s Wolfgangem Müllerem z canberrské Australské národní univerzity nyní provedlo měření izotopového složení vzorků Ötziho těla, výstroje, a také hornin a vody v širším okolí nálezu. Napsali o tom v časopise Science. Výsledky potvrdily, že Ötzi opravdu skončil ve "správné" zemi, na jejímž území žil.
Müller s kolegy změřil zastoupení radioaktivních (stroncium a olovo) i stabilních izotopů (kyslík a uhlík), které se postupně ukládaly v Ötziho zubech a stehenní kosti, a prozkoumal poměr izotopů argonu ve slídě v jeho střevech, kam se dostala s vodou a potravou. Výsledky vědci srovnali s obdobnými analýzami jednak hornin, jednak vody různých toků v širším okolí místa nálezu.
Využili skutečnosti, že v oblasti jsou čtyři rozdílné geologické formace, jež zanechávají různé izotopové "podpisy". Totéž platí i o tamějších vodách. Závěry badatelů říkají, že se Ötzi celý život pohyboval a jedl potravu v oblasti nanejvýš do 60 kilometrů jižně až jihovýchodně od místa své smrti. Nadneseně řečeno: dnes by tedy měl italský pas.

Osudné hory

Narodil se a dětství strávil v údolí Eisack/ Isarco východně od dnešního Merana a Bolzana, snad poblíž archeologického naleziště Feldthurns. Většinu dospělosti pak prožil západně od Merana v údolí Etsch/Adig, bezprostředně na jih od místa, kde se po více než pěti tisících let našla jeho mumie. Alternativou je údolí Schnals, jihovýchodně od místa nálezu a blíže k němu.
V extrémnějších nadmořských výškách však Ötzi zřejmě během roku trávil stále méně času, jeden až dva měsíce. Zdá se, že se pohyboval mezi zimovišti na jihu a letními výše položenými pastvisky či lovišti na severu, jak to v této oblasti lidé dělají dodnes.
Právě v horách, asi na přelomu jara a léta, se zapojil do krvavého skupinového ozbrojeného konfliktu a utrpěl smrtelné zranění.
[*]
Autor je spolupracovníkem redakce

Nejasné nálezné
Až nyní, začátkem listopadu, uznal soud v jižním Tyrolsku, že němečtí turisté Erika a Helmut Simonovi jsou oficiálními nálezci pět tisíc let starých zmrzlých ostatků muže z doby kamenné. Našli je před dvanácti lety v Alpách na rakousko-italské hranici a od té doby se s jihotyrolskou vládou přeli o nálezné. Soud teď uznal jejich nárok. Mají dostat pětadvacet procent hodnoty mumie. Faktem ovšem je, že zatím nikdo nedokázal stanovit, jakou vlastně mají ostatky cenu. (jet)