Jaký je rozdíl mezi Francouzi a Američany? Ti první jedí žáby, nalévají se červeným vínem a propadají extázi při zmínce o cyklistickém závodě de France. Ti druzí trpí nadváhou, z auta vystoupí jen, když je nezbytně potřeba, a o své okolí nejeví žádný zájem.
Obecně vžité charakteristiky, dovedené do záměrně přehnané roviny, tvoří jeden z důležitých rysů nového animovaného snímku Trio z Belleville, který se zítra začíná promítat i ve zdejších kinech. Důležitých, ale ne nejpodstatnějších: V popředí totiž stojí humor, nápady, precizní technické zpracování a jazzová hudba.
Podmanivým hudebním doprovodem si ostatně Trio z Belleville získá diváky již v úvodní černo-bílé retroscéně. Na formálně nepřiznané televizní obrazovce defilují tři zpěvačky - svěží swingová hudba proniká do posluchačů i předmětů, které se tím pádem kroutí, nadýmají, střečkují...
V jistém ohledu tak francouzsko-kanadsko-belgická koprodukce nemá daleko k rozevlátým a nadsazeným snímkům z žánru grotesky. Druhý pól ovšem zastává očividný akcent vnitřního rozpoložení hlavních aktérů. A to včetně zvířat. Konkrétně pak otylého psa Bruna, jehož kreace "smutných očí", ňufání a vytí znovu potvrzují to, že nejvděčnějšími postavami pro animovaný film zůstávají bezesporu zvířata.
Režisér a zároveň autor výtvarného designu Sylvain Chomet ovšem neulpívá v jedné poloze, byť by šlo o polohu líbivou. Nebrání se černému humoru, ironii, čas od času do filmu vsunul i scénu vyloženě drastickou (např. z polévky vytažená žába, jejíž život záhy skončí na vlakových kolejích).
Nejen proto není Trio z Belleville určeno primárně pro mladé a nejmladší publikum: Chomet předestírá řadu motivů, které mohou oslovit hlavně pamětníky. Ať už jde o zmíněnou jazzovou hudbu, Tour de France ve stylu 50. let nebo vůbec o celkovou atmosféru - vše je zahaleno do lehkého nostalgického oparu.
Ale proč Tour de France? Právě tento nejznámější cyklistický závod na světě se stane cílem malého chlapce, o kterého se stará tradičně obětavá a přitom nekonvenční babička, madam Souza. Po letech se vytrénovaný mladík šampionátu skutečně zúčastní. Jeho plány však zkříží mafie, jež unáší borce do města za oceánem - Belleville (čti New York).
Doposud de facto velmi realisticky (až roztomile, chtělo by se dodat) vyprávěný příběh se mění v divokou podívanou plnou skečů, honiček a akčních epizodek poté, co na americký kontinent vystoupí i nezdolná madam Souza s neodmyslitelným Brunem po boku.
Trio z Belleville dokonale kombinuje počítačovou 3D grafiku s tradičními dvojrozměrnými animacemi. Skvělé řemeslné provedení však na sebe nestrhává takovou pozornost, jako u nynějšího filmového hitu Hledá se Nemo.
I Chomet našel zálibu v detailu - jde nicméně o detaily nenásilně dokreslující tu či onu postavu. A navíc se nemusejí týkat jen vizuální stránky: takřka slyšitelný zvuk třesoucích se babiččiných náušnic, nezaměnitelný skřípot jejích brýlí posunovaných po nose, nepatrné povzdechnutí si...
Ony nuance příběhu jsou samy o sobě nezbytné: Po celou hodinu a čtvrt, co Trio z Belleville trvá, totiž zazní jen několik souvislých vět. O to větší důležitost je přiřazena hudbě, jež zdaleka není vyplýtvána ouverturou.
Naopak: čím více se divák utvrzuje v tom, že Belleville je skutečně New York, tím zřetelněji vnímá všudypřítomné útržky swingových a jazzových šlágrů. Ty vrcholí "industriální" seancí ve stylu souboru STOMP, jenž podvakráte zavítal i do Prahy.
Trio z Belleville nepatří do skupiny ryze oddechových filmů. Svým důrazem na sdělení balancuje někde mezi Farmou zvířat a Cestou do fantazie. Nad to však upoutá osobitým humorem a srdečností: Obého bude před Vánocemi zapotřebí jako soli.
Trio z Belleville/Les triplettes de Belleville, Fr./Kan./Belg. 2002, přístupný, 75 minut, distribuce: Artcam.
Seznam dal jako první velká firma svůj vyhledávač za paywall. Chápu vaše totální naštvání, píše Lukačovič
Největší česká internetová firma zpoplatnila své služby po vzoru Facebooku. Uživatelům služeb jako Seznam Zprávy, vyhledávač Seznam.cz nebo...
30. 4. 2024 ▪ 4 min. čtení