V Londýně jsem nebyla proto, abych jen studovala

Díky mé vrozené lenosti připadala v úvahu jen Anglie; německy umím pár frází a svojí francouzštině nedůvěřuji natolik, abych odjela studovat do Francie. Na střední škole jsem totiž v rámci výměnného pobytu strávila rok ve Spojených státech. Bydlela jsem v rodině, chodila do školy a co bylo nejdůležitější, naučila jsem se anglicky tak, že pro mne od té doby komunikace v angličtině nepředstavuje problém.
Zásadní otázka tedy zněla ne kam, ale jak a hlavně za co. Problém představují samozřejmě finance. Výdaje na běžný život, zvlášť v Londýně, budou našinci připadat astronomické, navíc se na anglických univerzitách platí školné. Pro tzv. domácí studenty (home students) činí školné asi 1500 anglických liber za rok bakalářského studia (všechny částky je nutné násobit padesáti) a zhruba dvojnásobek za rok studia magisterského. Za "domácí studenty" jsou ovšem považováni pouze občané Spojeného království, občané ze zemí bývalého Commonwealthu a občané států Evropské unie. Pro mě tudíž platilo školné pro všechny ostatní studenty, označené jako "overseas". Ti platí za rok zhruba 10 000 liber. Dál je nutné počítat s nemalou částkou na běžné náklady, na Londýn počítejme minimálně 3500 liber na rok a to jen v případě, že máte trochu štěstí a hodně silnou vůli se uskrovnit a ušetřit.
Nejjednodušší cestou, jak získat na studium peníze, jsou možnosti nabízené fakultou a konkrétní katedrou, kde studujete. V rámci programu Erasmus nemusí studenti platit školné a dostanou určitou částku na běžné živobytí. V případě Londýna vás čeká 490 eur na měsíc, tedy asi 4400 eur na rok (finanční prostředky se přidělují na jednotlivé měsíce), převedeno na libry jsem dostala necelých 2800 liber.
Pro bohemisty se nabízí docela dost možností studia v Německu, s Anglií je to horší. Angličané jsou obecně vůči projektům EU rezervovanější, míst do Anglie není mnoho a místo na dva semestry by se dalo označit jako malý zázrak. Ten se ale objevil a pro jeho získání bylo nutné napsat studijní projekt a životopis v angličtině. Pokud vím, do konkursu na toto místo jsme se přihlásili tři, zbývající dva studenti dostali možnost strávit semestr studia na univerzitě v Glasgow. Po tom, co jsem vyhrála konkurs, mě čekal šílený kolotoč nejrůznějších formulářů, povolení a zvacích dopisů. Chaos panoval jak na anglické, tak na české straně, nicméně se nakonec podařilo vše vyřídit a já měla v kapse oficiální nabídku z University College London na roční pobyt v rámci Erasmu, potvrzení pro imigrační úředníky od pražské kanceláře Erasmu, že jedu do Londýna skutečně studovat, a 2800 liber.
Je nutné ještě jedno vysvětlení. Můj přítel studuje v Anglii několik let, proto jsem odjížděla už během prázdnin a nemusela jsem před odjezdem z Prahy řešit ubytování v Londýně. Pár týdnů prázdnin jsem s ním trávila v Leamingtonu, kde bydlel během posledního roku studia na University of Warwick, bylo tedy dost času na shánění ubytování v Londýně. Žádali jsme o kolej pro páry jednak na University College London a jednak na almě mater mého přítele, Kings College London. Měli jsme štěstí a kolej jsme dostali od Kings College. Ubytování nás stálo 90 liber týdně pro oba, což je hodně málo - v Londýně se ceny za ubytování na koleji pohybují asi od 70 liber na osobu za týden, někdy s jídlem (catered), někdy bez jídla (self-catered). Velkou výhodou bydlení na koleji je fakt, že dále už nemusíte platit účty za topení a elektřinu, na rozdíl od soukromého bydlení. To se nicméně v Londýně dá sehnat poměrně snadno. University of London, která zastřešuje většinu londýnských univerzit, má excelentní databázi ubytování na svých internetových stránkách. Zde najdete jednak nabídky jednotlivých domácích a jednak nabídky skupinek studentů, které hledají spolubydlící. Počítejte s částkou minimálně 60 liber týdně exclusive (tj. bez poplatků), v závislosti na kvalitě ubytování, vzdálenosti od centra, počtu spolubydlících atd. Na těchto stránkách najdete i spoustu aktuálních a užitečných rad ohledně bydlení a života v Londýně.

Jednání v bance nebylo nic příjemného
Na začátku semestru jsme se tedy přesunuli do Londýna. Pro prvních několik dní počítejte s mimořádnými výdaji a mějte k dispozici dostatek financí. Já jsem své stipendium převedla na anglický účet svého přítele, tuto možnost má ale asi jen málokdo. Proto je asi nejlepší si zřídit mezinárodní platební kartu k českému účtu, smířit se s nehoráznými poplatky a co nejdříve si zařídit účet v anglické bance. To dnes zdaleka není tak jednoduché jako před pár lety, kdy bylo otevření účtu otázkou několika hodin a banky se přetahovaly o klienty. Jako cizinci moc nepočítejte se studentským účtem; alespoň mně se ho otevřít nepodařilo. Nakonec jsem skončila u banky NatWest, rozhodně se ale vyplatí obejít několik hlavních bank a porovnat produkty, které se mohou dost lišit. Pro otevření účtu bylo nutné předložit potvrzení o studiu, pas a tzv. proof of address, tedy potvrzení adresy. To může být problém; většina bank totiž obvykle požaduje účet za plyn, elektřinu či telefon vystavený na vaše jméno a na danou adresu. Mně se je nakonec podařilo přesvědčit smlouvou o podnájmu na koleji, ale moc rádi to neviděli. Platební kartu mi vystavili po několika týdnech, počítejte s tím, že to bude trvat, protože na začátku školního roku v Londýně všechno trvá.
Dalším krokem (nebo předcházejícím?) je asi zakoupení SIM karty Pay as you go (ekvivalent naší předplacené služby Oskarta, Twist a Go), můžete si vybrat asi z pěti operátorů a je to jednoduché jako facka, rozhodně jednodušší než otevření účtu. Pokud se v Londýně chystáte využívat městskou hromadnou dopravu a moc jiných možností nemáte, je dobré co nejdříve zažádat o studentskou tramvajenku, která opravňuje ke 30% slevě. Její vyřízení trvá dlouho a sleva je při těch nehorázných cenách výrazným ulehčením rozpočtu. Získáte ji tak, že ve Students Union vaší univerzity vyplníte formulář (další v řadě), ten odešlete s šekem na 5 liber a fotografií kamsi, pak čekáte a za pár týdnů při troše štěstí dostanete poštou tramvajenku.
Vaše první cesta by měla vést pro potvrzení o studiu. Na univerzitě se o vás v International Office postarají. Během prvních pár dnů probíhá registrace studentů, na které není nic složitého - většinou stačí vystát příslušné fronty, není ani potřeba mít s sebou fotografii, stačí již zmíněný dopis o přijetí, který vám pošlou ještě do Prahy. Na jeho základě dostanete studentský průkaz, s nímž si zase vyřídíte průkazky do knihoven a výše zmíněné oficiality mimo univerzitu.
Další cesta by měla vést za vaším osobním poradcem, tedy personal tutorem. Ten vám pomůže vybrat vhodné semináře a sestavit rozvrh. Mějte na paměti, že v Londýně je registrace na předměty oficiálnější než u nás. Během prvních několika týdnů máte možnost předměty změnit, pokud se vám nelíbí, později to už ale nejde a musíte dělat zkoušky z těch předmětů, na které jste se zaregistrovali. Na UCL, a pokud vím na většině ostatních univerzit, funguje kreditní systém. Za rok musíte získat 4 course units, většinou dostanete 0,5 course unit za jeden jednosemestrální předmět. Já jsem chodila na samé dvousemestrální předměty. Navíc jsem psala tzv. Free Standing Dissertation, jinými slovy diplomovou práci, za kterou jsem také dostala kredit. Po dobu pobytu zůstáváte totiž studentem domácí fakulty a na konci roku musíte mít požadovaný počet bodů. Proto musíte nejen udělat zkoušky na konci roku v Anglii, ale také mít jasno v tom, jak se vám anglický rok vejde do domácího studijního plánu. Krajní možností jsou tzv. nepovinně volitelné semináře.

Volný čas nemusí
být brzy volný
Co se dá tedy v Londýně dělat krom pilného studia? Odpověď zní cokoliv, stačí si vybrat. To ale platí jen částečně. V Londýně je skutečně obrovské množství možností, čím se zabývat ve volném čase, ale všechno stojí spoustu peněz. Jeden okruh zábavy se nabízí na univerzitě, v rámci tzv. societies. Těch je nepřeberné množství a poskytují svým členům výborné zázemí pro ten druh činnosti, který právě provozují. Velké množství societies je zaměřené na sport, jiné jsou zaměřené etnicky, nábožensky či kulturně, jiné zastřešují všemožné zájmy, jaké si vymyslíte.
Já jsem se stala členem Photosociety. V jejím rámci jsem učila kursy základů fotografie a měla jsem přístup do plně vybavené fotokomory, za velmi symbolický poplatek. Dále Photosociety pořádala návštěvy výstav, vlastní výstavy prací jejích členů, večírky... O Societies se můžete dozvědět nejvíc během prvních pár týdnů semestru. Tehdy se totiž koná tzv. Societies Fair, tedy jakýsi veletrh, kde se všechny společnosti představí. Krom societies můžete v Londýně využívat velké množství studentských slev na koncerty, do kin, na výstavy a podobně. Také existují studentské bary, kde jsou ceny výrazně nižší než v normálních podnicích.
Tak se dostávám k další stránce každodenní existence - jak ušetřit na jídle, pití, bydlení a dopravě. Co se týče jídla, osvědčilo se mi nakupovat ve velkém supermarketu (my měli nejblíže Sainsburys) a co nejvíc využívat různých akcí a slev. Hodně praktický je regál tzv. Reduced to clear. To jsou potraviny, které mají už jen malou životnost, a bývají zlevněné na zlomek původní ceny. Pokud vaření není vaší silnou stránkou, dá se přežít na hotových mražených jídlech (aneb pizza na sto způsobů), to je ale dražší a krapet jednotvárné.
Podstatná otázka je, co s nedostatkem peněz. S erasmovským stipendiem nemáte šanci vystačit, takže asi budete muset pracovat. Práce se dá sehnat snadno, stačí zajít do Students Union, kde je agentura specializovaná na studentské brigády. Hodně studentů pracuje v barech, dost práce se dá najít přímo na univerzitě. V rámci studentského víza můžete pracovat 20 hodin týdně a o prázdninách neomezeně. Po vstupu do EU už nebudete omezeni ani takto. Já jsem učila češtinu a fotografii, čímž se dalo docela přijatelně vydělat. Nenáročný přivýdělek nabízí katedra psychologie, kde se můžete zúčastnit nejrůznějších experimentů (například měření vaší mozkové aktivity). Dostanete kolem sedmi liber za hodinu a často si ještě příjemně popovídáte s doktorandy, kteří experimenty provádějí v rámci svých studií. Angličtí studenti nejsou moc zvyklí během školy pracovat, spíš preferují práci během prázdnin, ale zvládnout se to dá bez problémů.
[*]

Zajímavé informace

Co pořídíte za libru:
sendvič nebo dílek pizzy
jednu cestu autobusem
kilo jablek
pohled
třetinu jednoho piva (nikoli třetinku piva...)
dvě známky do Evropy
polovinu jedné cesty metrem

Doporučení:
Navštivte Camden Lock Market v severní části Londýna. Mají tam všechno od nábytku přes oblečení po hudbu a knihy; ideální místo k nákupu suvenýrů pro české kamarády.
Podívejte se do Barbicanu. Je tam spousta kulturních akcí a sám objekt je zajímavým architektonickým konceptem bydlení ve městě. Přijdete si na své.

Co mi nejvíc lezlo na nervy:
Dva kohoutky u každého umyvadla. Z jednoho teče voda vařící, z druhého ledová. Pomoz si jak umíš, zvlášť když nemáš špunt.
Anglický chleba, balený do sáčků a připomínající naplátkované syrové těsto. Pořádný chleba se sehnat dá, je ale nehorázně drahý.

Co je v Londýně nejlepší:
Pestrost lidí a kultur. V Londýně člověk nemůže být rasistou, protože mu dojde, že "bílá" kultura je opravdu jen jednou z mnoha, a rozhodně ne tou jednoznačně nejzajímavější.