Na co v unii nezbude čas

Souhlas dolní komory rakouského parlamentu s rozšířením Evropské unie ještě neznačí konec ratifikačního procesu. Je však významnější než jiné jeho etapy - měl-li se někde zadrhnout, pak právě u našich jižních sousedů. Pouhé dva kabaretně-protestní hlasy haiderovců naznačují, že by se mohl stát také novým začátkem, aspoň co se česko-rakouských vztahů týká. Dvě doprovodná usnesení, zmiňující Benešovy dekrety a Temelín, jsou úlitbou straně Svobodných, respektive jejím voličům. Někdejší ožehavost těchto dvou témat ale ztrácí význam vedle aktuálních problémů Evropské unie, které už jsou fakticky naší společnou česko-rakouskou starostí.
Vídeňská vláda byla jedním z nejhlasitějších odpůrců odlišného zacházení s velkými a malými zeměmi, pokud jde o dodržování Paktu stability. Hájila tím i náš zájem. Místem, kde "ladí" představy obou států, je též mezivládní konference hledající konsensus ve věci evropské ústavy. Jsou to jen dva příklady, které dosvědčují, že na dosavadní přeshraniční přetahovanou nezbude naštěstí ani jedné straně v unii čas.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist