O co hrát v Bruselu?
Promíchat znovu vlastní karty se rozhodla česká vláda na počátku týdne, kdy se rozhodne, zda se unie rozšířená o deset nových členů shodne na nové společné smlouvě. Posuny v upřesněném mandátu pro summit "všech rizik", který čeká pětadvacítku na konci týdne, ukazují, že Praha tváří v tvář rýsujícím se pozicím ostatních hráčů začíná dávat najevo, co má u ní přednost. Vzhledem k velkému počtu zúčastněných a různorodosti jejich zájmů to nemusí být zárukou, že čeští vyjednávači dosáhnou všeho, co si předsevzali, a už vůbec ne zárukou toho, že se Evropa nového základního textu dočká.
V tradiční zmatenosti domácí diskuse o národních zájmech to vypadalo, že pro Prahu by mělo být nejdůležitější mít v příští Evropské komisi svého člověka, a to s plnými pravomocemi. Jenže komisař bývá pro svou vlast zdrojem vysoce důležitých informací, ale při rozhodování například o oprávněnosti státní pomoci strádajícím hutím by se měl řídit nikoli národními zájmy, ale společně dohodnutými pravidly.
Těsně před vrcholnou schůzkou se rýsují dva body, kde je shoda vzdálená. Složení komise je jedním z nich a zdá se, že tím snazším. Nedávné pofňukávání v televizní debatě: "Kdo nás bude v Bruselu hájit, když nebudeme mít plnoprávného komisaře?", se dá shovívavě přeslechnout. Pro střední a menší země v unii, k nimž Česko patří, začíná být důležitější, že úloha komise jako strážce smluv může být v rozšířené unii - doufejme, že dočasně - oslabena a že v nově se utvářejících poměrech bude mít větší váhu jednání na úrovni zástupců jednotlivých vlád. Proto bude více záležet na hlasovacím mechanismu.
Tomu odpovídá požadavek zvýšit práh pro rozhodování kvalifikovanou většinou na šedesát procent členů a šedesát procent obyvatelstva. Tak může menšina snadněji obhájit své zájmy, ať už se bude skládat z několika velkých a lidnatých, nebo z vícero menších států. Jistě, o to těžší bude nalézat shodu. A jak ukázal čerstvý spor o uplatnění pravidel Paktu růstu a stability, evropskou integraci může poškodit právě neschopnost najít všeobecně přijatelné východisko.
