Tajemství úhořů možná nikdy nezjistíme

Tajemství úhořů možná nikdy nezjistíme

Životní cyklus podivuhodných stříbřitých ryb vždy fascinoval biology, jak ostatně dokazuje Ottův slovník naučný: "V hlubinách mořských úhoři se také rozplozují, kterak se to děje a kterak se vyvíjejí, to bezpečně prokázáno vlastně teprv r. 1893." Vědci si koncem předminulého století hodně fandili. Dodnes se jim ve volné přírodě nepodařilo objevit ani úhoří jikry. Znají jenom lokalitu: Mohou se tedy pouze domnívat, že se tyto holobřiché ryby třou kdesi v hlubinách Sargasového moře v západní části Atlantického oceánu.
Možná se také nikdy nedozví, jak to je, či spíše bylo, doopravdy. Evropská populace úhořů říčních (Anguilla anguilla) se od roku 1980 ztenčila na setinu. Snad jen o něco lépe jsou na tom jejich američtí příbuzní (Anguilla rostrata). "Ve Velkých jezerech už nezůstali takřka žádní úhoři," napsal v týdeníku New Scientist Willem Dekker z Nizozemského institutu pro výzkum rybolovu. Odhady úhoří populace byly nedávno zveřejněny na každoročním vědeckém setkání Mezinárodního výboru pro využití moří v Talinu.

Když odplouvají světadíly...

Ohrožení druhu plyne z jeho životního cyklu, potřeby migrovat. Jak evropští, tak severoameričtí úhoři se totiž třou a umírají právě jen v Sargasovém moři. Své chování si přinesli v genech z dob před milióny let, kdy Atlantický oceán byl ještě relativně úzkým průlivem. Čím více pohyb tektonických ker vzdaloval Ameriku a Evropu, tím více se prodlužovala pouť úhořů k místům tření.
Ze společného předka se vyvinuly dvě skupiny (čeleď úhořovitých jinak zahrnuje 16 druhů takzvaných pravých úhořů): Zatímco jedinci, kteří se vyvíjeli rychleji, proplouvali při své proměně kolem pobřeží Severní Ameriky a pronikali do vnitrozemí, pomalejší zamířili k Evropě.
Průhledné pětimilimetrové larvy během cesty ze západního Atlantiku do Evropy využívají Golfského proudu a během tří let dorůstají délky sedmi centimetrů.
Z ústí řek se v podobě drobných průhledných úhořů monté "do sladkých vod v ohromných zástupech stěhují, přelézají přitom jezy i jiné překážky, prolezou nejhustším brlením a dostanou se tak až do našich řek, potokův a rybníků". Od dob, kdy vznikal Ottův slovník, se však pohříchu mnohé změnilo.

Nahoru to už nejde

Z monté se mají stát mladí úhoři se žlutým břichem, kteří pak za nějakých sedm až patnáct let dospějí v ušlechtilé stříbrné jedince - jak je nadšeně popsal Ota Pavel v knize Zlatí úhoři. Většina ryb však tuto cestu proti proudu neprodělá. Stojí jim v cestě umělé překážky, které postavil člověk. "Ve Španělsku a Portugalsku, kde je nejhustší úhoří populace, hráze uzavřely 90 procent cest, kudy vedly rybí tahy," řekl Dekker. V dalších evropských zemích to ostatně nevypadá lépe. Výstavba rybích přechodů by sice úhořům umožnila zdolat překážky, ale málokterý majitel vodního díla se tím obtěžuje.
V Evropě navíc bývají průhlední úhoři považováni za labužnickou pochoutku a také se vyvážejí do sádek v Japonsku a v Číně. "Další z nemnoha ryb, které proniknou proti proudu, končí v malých sladkovodních rybářstvích. V nizozemském Ijsselmeeru unikne jen jediná samice ze 700," konstatuje Dekker.
Ani to nejsou všechny umělé zásahy do života hadovitých ryb. Ničí je také průmysl a zemědělství. V jejich podkožním tuku se totiž hromadí PCB a další neodbouratelné jedy. Evropské úhoře navíc nakazil australský parazit, který přicestoval se živými úhoři dovezenými z Japonska. "Už v roce 1997 jsme upozornili vlády, že musí rybolov kontrolovat," stěžoval si Dekker. Pokud by začaly jednat, úhoři ještě mají naději - jinak zmizí.
[*]
Autor je spolupracovníkem redakce

info

Ušlechtilá ryba, jíž hrozí vyhynutí
Dospělý samec měří 30 až 50 cm, samice 40 až 100 cm. Ryby dorůstají hmotnosti 3,5 kg, výjimečně 6 kg.
Úhoři se ve sladkých vodách dožívají 25 až 50 let než se vydají na cestu zpět do míst tření v Sargasovém moři.
Dospívající úhoři se žlutými břichy se tak liší od dospělých jedinců, že vědci dříve považovali dvě vývojová stadia za samostatné živočišné druhy.
Jelikož v řekách nikdo nespatřil úhoří jikry ani úhoří larvy, řecký filozof Aristoteles se domníval, že se podivné ryby rodí ze žížal.
Dospělí úhoři říční se stříbrným břichem žijí pouze ze svých tukových zásob. Bez jakékoli potravy tak přežijí i několik let.