Zrušením center se nic neušetří


Ministerstvu školství chybějí peníze a navíc dostalo za úkol propustit několik tisíc úředníků. Rozhodlo se tedy zbavit pedagogických center a jejich dvou set zaměstnanců.
Na první pohled to může vypadat ekonomicky - ministryně Petra Buzková ušetří peníze za provoz krajských center a platy administrativních zaměstnanců. Ale každý, kdo o pedagogických centrech něco ví, tuší, že takto nelze ušetřit vůbec nic.
Jako jediná organizační složka přímo zřizovaná Ministerstvem školství si totiž pedagogická centra musejí již dnes vydělat na vlastní provoz. Ministerstvo pokrývá pouze platy zdejších zaměstnanců. To ovšem nejsou úředníci (nemají dvacetipětiprocentní nadtarif jako byrokrati, kteří sedí v kancelářích na Malé Straně), ale jejich práce má velmi blízko k povolání manažera. Musejí totiž zajišťovat vzdělávací akce pro pedagogy.
Co to obnáší? Oslovit odborné lektory, vypracovat podklady k akreditaci jejich kursů, sehnat dostatečný počet zájemců z řad učitelů a nakonec kurs uskutečnit. Pokud chtějí svou práci dělat dobře, musejí se rovněž orientovat v nových pedagogických trendech.
Protože pedagogická centra vydělávají peníze, mohla se během krátké doby své existence vybavit nejmodernější technikou. Najdete zde počítačové učebny, digitální dataprojektory, knihovny didaktických materiálů a další pomůcky, o kterých si může většina českých škol nechat pouze zdát. Pro efektivní výuku učitelů jsou ale nezbytně nutné.
Jak chce tedy ministerstvo šetřit? Zruší pedagogická centra a jejich budovy i vybavení převede na Českou školní inspekci. K čemu budou tomuto orgánu, který má za úkol kontrolovat školy, všechny vyjmenované pomůcky, je ve hvězdách. A k čemu budou inspekci uvolněné kanceláře, když jí současné prostory plně stačí? Na tyto otázky si musí odpovědět ministryně školství.
Jisté je, že inspekce si na provozní náklady nevydělá. Proto zrušení pedagogických center bude mít paradoxně opačný výsledek - peníze investované do budov a inventáře budou vyhozeny oknem a provozní náklady stoupnou.
Navíc zmizí jediná fungující síť vzdělávacích zařízení, která sahá do každého krajského města a řady dalších obcí. Zmizí možnost dalšího vzdělávání pro pedagogy, kteří učí a chtějí získat nové odborné poznatky nebo didaktické dovednosti. Ministerstvo tedy přijde o efektivní nástroj, jak reformovat školství. Možná, že tohle ministryně nechtěla, ale její pověstná neznalost školské problematiky zde přináší své ovoce a opět trpké.
Pedagogická centra prý mohou nahradit vysoké školy. Ty vysoké školy, které si stěžují na zastaralé materiální vybavení? Ty pedagogické fakulty, na které si stěžují absolventi, že je nepřipravily na práci s dětmi? Školy, kde se docenti i profesoři zaobírají odbornými problémy a opravdovou základní nebo střední školu neviděli řadu let? Očekává se, že budou učitele nejen vzdělávat, ale také kursy organizovat? Zjišťovat poptávku, akreditovat přednášky, oslovovat školy? Pochybuji, že to jejich zaměstnanci umějí.
Zrušení pedagogických center se tedy jeví jako krok ekonomicky sporný, z hlediska vzdělávání kontraproduktivní a zcela bezkoncepční. Pokud by si někdo z ministerstva přečetl takzvanou Bílou knihu, našel by v této základní koncepci, že pedagogická centra naopak mají být jádrem změn. Bez nich se bude reforma školství těžko začínat. Bez nich se těžko nastartuje kariérní řád. Bez nich bude obtížné zavést rámcové vzdělávací programy, které mají nahradit zastaralé osnovy.
Petra Buzková chce ale šetřit, a to za každou cenu. Škoda, že se více nerozhlédla po svém resortu, narazila by na řadu institucí, které lze zrušit bez vážných dopadů. Je to CERMAT, který už spolykal přes sto miliónů. Tato instituce má na starost přípravu státní maturity, o jejímž smyslu panují velké pochybnosti. Je téměř jisté, že soukromá firma vybraná na základě výběrového řízení by společnou část maturity připravila levněji a kvalitněji.
Ministerstvo dále zřizuje tři výzkumné ústavy, jejichž pracovní náplň se do určité míry překrývá. Výzkumný ústav pedagogický, Národní ústav odborného vzdělávání a Ústav pro informace ve vzdělávání. Efektivní by bylo zmíněné čtyři instituce spojit do jedné, což by určitě vedlo k úsporám.
Stále ovšem zbývá přímo na ministerstvu armáda zbytečných úředníků, kteří se zabývají výhradně administrativou. Desítky úředníků udílejí akreditace každé vzdělávací akci, kterou pořádá dané pedagogické centrum. Desítky úředníků počítají platy učitelů a přerozdělují peníze, které ministerstvo posílá dále na kraje, kde se opět přepočítávají a přerozdělují na obce a jednotlivé školy. Bylo by lepší hledat úspory zde. Už proto, že tito státní úředníci mají pětadvacetiprocentní nadtarif, a proto na nich je možné ušetřit mnohem více a jejich nepřítomnosti si nikdo nevšimne.
Autor pracuje jako lektor