Murphyho zákon získal výstřední cenu

Bořivoj Nový

Už v samém názvu ceny se skrývá hříčka. Ignoble značí anglicky nepoctivý, nešlechetný nebo také sprostý. Laureáty by to mělo odrazovat, ale právě naopak: Na 13. slavnostní předávací ceremoniál se letos na podzim sjelo tolik celebrit z celého světa, že Sandersova posluchárna Harvardovy univerzity praskala ve švech.
Jistě, nad výstředností až úchylností některých témat, kterým se vědci zaníceně věnují, může člověk kroutit hlavou. Nelze jim však cokoli vyčítat ohledně metodiky výzkumu a logiky závěrů. Laureáti se tak nestávají terčem posměchu, jak by se dalo očekávat, ale dokonce získávají určitou prestiž a popularitu.
"Je mnoho těch, kdo nikdy nedostanou Nobelovu cenu, a přesto si zaslouží uznání," prohlásil podle deníku Boston Globe jeden ze Švédů přebírající letošní cenu Ig Nobel za interdisciplinární výzkum.
Výstřední badatelé sledovali reakce drůbeže na portréty lidí. Zjistili, že kohouti nejvíce oklovávali obrazy dlouhovlasých dam s pearcingem ve rtu. Odborné vysvětlení? Drůbež i lidé dávají přednost témuž. Obdobné chování má tedy genetický základ. Ustálilo se v průběhu evoluce a geneticky se přenáší na další generace.

Rvali mi lístky z rukou
Ke kuriózní ceně Ig Nobel patří i její kuriózní vznik. Marc Abrahams s odchodem od softwarové společnosti Wisdom Simulators změnil profesi. Začal šéfovat humoristickému vědeckému časopisu Anály podivného výzkumu. Když se ho čtenáři ptali, jak získat Nobelovu cenu, žertem navrhl několik kandidátů za podivný výzkum vedený na proslulém Massachusettském technologickém institutu.
Nápad pak dotáhl do konce, když uspořádal předání cen: "Lidi mi rvali vstupenky z rukou a barák praskal ve švech. Bylo jasné, že tam každou chvíli musí někdo vtrhnout a zarazit to. Nikdo ale nepřišel a pak už to jen rostlo a rostlo."
Původně skromná předávací recese časem přerostla ve velkolepou společenskou akci. Nejen humorně pojatý ceremoniál, na němž letos zazněla opera Atom a Eva s pěveckým sborem laureátů, ale také sama cena se liší od různých vědeckých anticen. Není neobvyklé, že autoři vyšinutých počinů navrhují na ceny sami sebe. Ig Nobel také nezná pojem "nejlepší" nebo "nejhorší" v dané kategorii. Nepřikládá žádný význam tématu a zásadně oceňuje jen zcela výjimečné počiny, které "lidi nejdříve rozesmějí a pak je donutí přemýšlet".
Příkladem může být letošní cena Ig Nobel za biologii. Když Kees Moeliker z přírodovědeckého muzea v Rotterdamu uslyšel neobvykle silný náraz ptáka do nové skleněné přístavby muzea, vydal se obhlédnout situaci.
Spatřil mrtvého divokého kačera, vedle něhož přešlapoval druhý, zjevně v dobré kondici. Ten se totiž jal s mrtvým kolegou urputně pářit. Trvalo to zhruba hodinu. Užaslý vědec pak ptáka vyrušil. Cenu Ig Nobel mu vynesla stať "První případ homosexuální nekrofilie u kachen" otištěná v deníku Deinsea.

A pokazí se to!
Zlatým hřebem letošního předávacího ceremoniálu se stala cena Ig Nobel v oboru strojírenství, kterou obdržela trojice techniků za objev fundamentálního principu proslulého Murphyho zákona: "Pokud se něco může pokazit, pokazí se to."
Trojice vědců v roce 1949 na Edwardově vojenské letecké základně v Kalifornii experimentovala s raketovými sáněmi. John Paul Stapp a George Nichols se snažili zjistit, jak vysokému zrychlení může vzdorovat lidský organismus. Edward A. Murphy jim z jiné letecké laboratoře přivezl sadu přesných přístrojů na měření akcelerace.
Nenaměřili ovšem žádné hodnoty, protože kdosi aparaturu nesprávně zapojil. Řádně rozzlobený Murphy pronesl tehdy něco velmi podobného svému nesmrtelnému zákonu. Stapp, který osobně řídil sáně, řekl později reportérům, že pečlivě dbal Murphyho zákona a při nebezpečných experimentech utrpěl několik zranění. Tak se legendární pravidlo dostalo do světa.
Výstřednost některých ocenění Ig Nobel dokazuje letošní pocta za fyziku. Vysloužil si ji sedmičlenný australský tým za zprávu "Analýza sil potřebných ke vlečení ovce po různých površích" otištěná v časopise Applied Ergonomics. Dochází k pozoruhodnému závěru, že tažení ovce do stříhacího boxu vyžaduje síly "blízké nejvyšší hranici snesitelné pro nejodolnější samce".
Nejvhodnějším povrchem pro splnění tohoto úkolu mají být souběžné dřevěné pásy vedené pod desetistupňovým sklonem. Zástupce týmu, jistého Johna Culvenora, museli pořadatelé odvléci ze slavnostního pódia, když jeho děkovací řeč trvala déle než vyhrazenou jednu minutu.

Nebožtík versus úředníci
Pikantně morbidní nádech má historka spojená s letošní cenou Ig Nobel za mír. Obdržel ji organizátor Sdružení nebožtíků Lal Bihari z indického státu Uttarpradéš za "živé vedení posmrtné kampaně proti byrokratické neschopnosti a chamtivým příbuzným".
Laureátův strýc uplatil v roce 1976 úřady, aby Bihariho prohlásily za zemřelého a příbuzní si mohli rozebrat majetek oběti, aniž by se museli obtěžovat fyzickou likvidací. Úředně mrtvý muž se však nedal. Založil Sdružení nebožtíků, a když měl za svůj kuriózní počin převzít ve Spojených státech mírovou cenu Ig Nobel, dokázal z pověstně laxních indických úředníků vymoci pas.
Kouzlem nechtěného se pak ukázalo, jak prozřetelní byli pořadatelé Ig Nobel, když oceňovali Murphyho zákon. Funguje: Úřední nebožtík měl sice v rukou pas, ale na byrokraty stejně nevyzrál. Americká ambasáda v Bombaji mu odmítla vydat vízum.

Autor je spolupracovníkem redakce

info
Vznešená vědecká recese se jmenuje cena Ig Nobel
Každý laureát ocenění musí mít za sebou počin, který lidi nejprve rozesměje a pak je donutí přemýšlet. Předávání cen Ig Nobel, které dostávají autoři vědeckých publikací za objevy, jež se nemohou nebo nemají opakovat, se za účasti nositelů skutečných Nobelových cen každoročně uděluje v Sandersově posluchárně Harvardovy univerzity v Cambridge. Letos se konal 13. ročník. Akci pořádá vědecký humoristický časopis Anály podivného výzkumu (The Anals of Improbable Research) za spolupráce s Harvard-Radcliffovým sdružením sci-fi, Harvard-Radcliffovou společností studentů fyziky a Harvardskou počítačovou společností.