Soudci by si měli vytvořit etický kodex

Soudci by si měli vytvořit etický kodex

Soudnictví je třeba stabilizovat, tvrdí ministr spravedlnosti Karel Čermák. Převratnou reformu ale nepřipravuje.
"Pod slovem reforma chápu radikální strukturální změny nějakého systému. A v justici už něco takového nutné není, protože těch strukturálních reforem bylo za uplynulých deset let dost," domnívá se.

hn: Jak chcete zlepšit soudcovskou etiku? S tím souvisí i vlekoucí se případy nebo skutečnost, že někteří soudci nedokážou důvěryhodně zdůvodnit rozsudek.
To je dlouhodobý proces. Nechci být příliš obecný, ale domnívám se, že soudci sami by si měli vytvořit jakýsi etický kodex. Může tam být třeba povinnost plnit včas a řádně všechny úkoly vyplývající z rozvrhu práce. Když bude takový kodex platit a když začnou takové pravidlo aplikovat kárné senáty, tak to napomůže i rychlosti řízení.

hn: Tedy ne ministerstvo, ale soudci by si měli vypracovat pravidla pro své chování?
Ano. A měli by pro to vzor leckde v cizině. Když s tím přijdeme jako ministerstvo, tak jim podobné kodexy budeme těžko vnucovat. Očekával bych, že to udělají oni sami.

hn: Dobře. A jak zlepšit zdůvodňování rozsudků?
To lze v kodexu formulovat také. V obtížných nebo ve sporných případech by měl soudce povinnost zdůvodnit rozsudek způsobem, který bude přesvědčivý pro širokou veřejnost. A další pravidlo by mohlo znít úplně opačně, totiž že se v jednoduchých sporech, kde rozhodnutí žádná strana nekritizuje, bude postupovat úsporně. Tedy tak, že odůvodnění bude krátké a soudce nad ním nebude ztrácet čas. Když se dva manželé rozvádějí a oba se chtějí rozvést, přičemž se dohodli na majetkovém vyrovnání i na výživném, tak proč dělat sáhodlouhé zdůvodňování.
K tomu, aby soudci dokázali skutečně rozhodovat a ne se jen schovávat za paragrafy, je třeba je ovšem i vychovávat - takříkajíc odmalička. Čili působit už na ty, kteří na jmenování teprve čekají.

hn: Říkáte také, že v Česku je příliš mnoho soudců a že se jejich počet začne postupně snižovat. Ministerstvo ale ještě nedávno tvrdilo, že arbitrů je nedostatek. Jak to tedy je?
Nyní máme na 2700 soudců, a to určitě není málo. Problém s tím údajným nedostatkem vidím v tom, že ministerstvo vytváří místa podle fiktivních norem. Že je ten postup racionální mě zatím nikdo nepřesvědčil.
Teď třeba začal platit zákon o soudnictví nad mládeží. Ministerstvo podle jakýchsi teoretických předpokladů vypočítalo, kolik práce s tím bude navíc. Tak opět vzrostla potřeba zvýšit počet soudců.
Já chci naopak docílit souladu mezi onou fiktivní potřebou, což je asi 3200 soudců, a skutečným počtem, který je daný finančními prostředky. Ta nadsazená čísla navíc vyvolávají u soudců pocit, že jsou přetěžováni. Snížit počet soudců nechci jednorázově, ale řekněme přirozeným úbytkem, jako jsou například odchody do důchodu. Místo toho, abychom pak přijímali nové soudce, přijmeme za ušetřené peníze na jejich místa vyšší soudní úředníky či písařky. Ti za soudce udělají práci, která je nyní zbytečně zdržuje.

hn: Plat pomocného personálu je velmi nízký, písařka má v průměru šest až osm tisíc.
Ano, to je problém, protože nám často odcházejí. Za jednoho soudce lze získat dva až dva a půl úředníka a ještě ho slušně zaplatit.

hn: Jak je to s počtem soudců v zemích Evropské unie?
Ve srovnání s počtem obyvatel máme příliš mnoho soudců. To ovšem není jediné kritérium, další je počet sporů. Často slyším názor, že se Češi hrozně moc soudí.