Švédové chtějí znát zejména motiv vraždy Lindhové
Tunelem přímo z vězení vešel do soudní síně Mijailo Mijailovic. Pětadvacetiletý mladík se před týdnem přiznal, že 10. září minulého roku nožem pobodal populární ministryni zahraničí Annu Lindhovou. Zranění byla tak vážná, že den na to zemřela. Přiznal se, zároveň ale řekl, že ji nechtěl zabít. K činu ho prý navedly cizí hlasy.
Syn srbských přistěhovalců, spíše samotář, jak jej popisují jeho spolužáci, nyní mlčky sedí na lavici obžalovaných a poslouchá líčení státní návladní Agnety Blidbergové. Ta říká, že jej viní nejen z toho, že Lindhovou zabil, ale že vraždu plánoval.
Advokát Mijailovice to odmítá. Podle něj byla hlavní příčinou antidepresiva, které jeho mandant již dlouho užívá. "Bylo mu strašně špatně, slyšel vnitřní hlasy," tvrdí obhájce.
Jeho slova napjatě poslouchá nejen sto přítomných novinářů v sále, ale celé Švédsko. Proces naživo přenáší televize.
Mijailovic sám sedí většinu doby se skloněnou hlavou. Když pak žalobkyně Blidbergová předčítá výsledky z pitvy Lindhové, Mijailovic ještě více sklesne. Podle některých svědků má dokonce v očích slzy.
Od Palmeho k Lindhové
Vzpomínky na dodnes nevyřešenou vraždu premiéra Olofa Palmeho v roce 1986 jsou pro Švédy ránou, která se hojí velmi pomalu a která byla atentátem na Lindhovou opět otevřena.
"Mohl by to být i někdo jiný," tvrdí obžalovaný mladík později během procesu. "Neměl jsem žádný politický motiv. Slyšel jsem hlasy, které říkaly, abych ji napadl," opakuje až nápadně často. Stejně tak neustále zmiňuje, že už si nemůže na nic vzpomenout.
Švédové chtějí především vědět, proč vraždil. Padla snad zapálená příznivkyně eura jen čtyři dny před referendem o přijetí této měny za obět politické vraždě? "Nemám nic proti Anně Lindhové. Neměl jsem motiv. Bylo mi moc, moc špatně a slyšel jsem hlasy," opakuje Mijailovic.
Pak vypráví, jak se před i po vraždě snažil vyhledat psychologickou pomoc. Jeho lékař však nebyl k sehnání. Jen vloni bylo ve Švédsku spácháno pět vražd psychicky nemocnými lidmi. Všichni byli v lékařské péči, stát ale nebyl podle některých názorů schopen se o ně dostatečně postarat.
Mijailovic už v 17 letech pobodal svého opilého otce, který napadl matku. Později před soudem několik psychologů potvrdilo jeho těžkou duševní poruchu a doporučilo léčbu v ústavu. "Kdyby se stát tohoto úkolu chopil, tak by Anna Lindhová ještě žila," tvrdí dnes jeho tehdejší obhájkyně.
Vězení nebo psychiatrie
Je tedy Mijailovic příliš zdráv pro psychiatrii a příliš nemocen pro vězení? Možná že právě tento nepoměr rozhodl o krvavém osudu obžalovaného mladíka. Po procesu a následném lékařsko-psychologickém testu jej zřejmě čeká odsouzení k doživotnímu vězení či pobyt na uzavřené psychiatrické klinice.
