Čistota, zákeřná toaleta a lázně

Málokde je čistota tak posvátným pojmem jako v Japonsku. Úklid a očista jsou dodnes nejdůležitější formy duchovní praxe v buddhismu i šintó. Říkává se, že obsahem tradičního japonského kultu není nic jiného než odstraňování poskvrn - tento kultovní poměr k čistotě se promítá i do praktického konání Japonců na každém kroku. Japonci k čistotě a hygieně přistupují nesmírně odpovědně, přičemž prohřešky proti čistotě (včetně zanedbaného či nevzhledného zevnějšku) bývaly tradičně vnímány jako těžké hříchy.
Nejdůležitější není ani tak výsledek - aby se vše skvělo čistotou (to je v podmínkách monsunového klimatu prakticky nemožné) - nýbrž snaha a sám proces očisty. Z této perspektivy není tak těžké pochopit zvláštní privilegované postavení, jemuž se odedávna těšily toalety a zejména lázně. Toalety i lázně si v Japonsku dodnes zachovávají specifický charakter a etiketu a pro některé cizince bývá jejich používání zprvu tvrdým oříškem - v Evropě naopak koluje bezpočet komických historek o japonských turistech, kteří lpějí na svých návycích.

V Japonsku existují dva typy toalet - všeobecně rozšířenější a oblíbenější je typ japonský (wašiki), obzvláště na místech s větší koncentrací cizinců však stále více přibývá i toalet západního typu (jóšiki). Japonskou toaletu tvoří nevelká keramická mísa tvarem připomínající archaický kočárek, zapuštěná ze dvou třetin v zemi. Použití je bezkontaktní - na mísu se nesedá, potřeba se vykonává v podřepu, čelem k "nápovědní budce" (proto ty pády japonských turistů sedících v podřepu na mísách toalet v Evropě).
Na toaletách evropského typu není sice zrádná mísa, horké chvilky ale mohou způsobit její komfortní periférie. Většina toalet evropského typu (mimo veřejných záchodků) má zabudované elektronické vybavení, které se obsluhuje pomocí složitého panelu, popsaného výhradně japonsky. S jeho pomocí lze regulovat teplotu vytápěného prkénka, spouštět lesní vůni, šumění vodopádu či ptačí zpěv, ale i aktivovat masážní trysky, mydlení a další rozmanité služby.
Pokud v okamžiku, kdy do mísy právě nahlížíte, není o co stát - sám jsem kdysi opouštěl toaletu namydlen a osprchován doslova od hlavy k patě. Předejít kolizi je jednoduché: stačí nedotýkat se důmyslného ovládacího panelu - splachování je na těchto typech toalet vždy mechanické, umístěné mimo elektronický panel. Před vstupem na kterýkoliv typ toalet se nezapomeňte přezout do speciálních toaletních pantoflí a při odchodu z toalety je zase zout. V klášterech a svatyních jsou toalety dodnes posvátnými místy.

Tradice společného láznění pak přežívá v Japonsku nepřetržitě již několik tisíc let. Přestože má dnes většina bytů vlastní koupelnu, značné množství lidí dává přednost veřejným lázním. Poskytují větší komfort než lázeň domácí, ale jsou i významným společenským centrem - do jisté míry plní i podobnou funkci jako naše hospody.
Naproti tomu řada horských termálních lázní si zachovává charakter kultovních resp. poutních míst. Společné láznění v domácnosti je důležitým rodinným rituálem. Pod vlivem západní kultury byla většina městských lázní rozdělena na pánskou a dámskou sekci, v případě horských termálních pramenů se však takovéto rozdělení objevuje jen někde.
Soukromá lázeň v našem slova smyslu v Japonsku - kromě hotelů západního typu - prakticky neexistuje. Vždy musíte počítat s tím, že je lázeň společná pro více lidí, a chovat se podle toho. Především žádný lázeňský bazének s horkou vodou, ať je sebemenší či naší vaně sebepodobnější, nikdy neslouží k mytí, ale výhradně k relaxaci a je společný pro všechny uživatele. Je bezpodmínečně nutné před vstupem do bazénku se pečlivě omýt.