Tomáš Zábranský: Drogy, trhy a zdravý rozum

Výsledky Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách potvrdily rozdílné trendy v popularitě vysoce nebezpečných drog typu heroinu a pervitinu na jedné straně (snižuje se) a rekreačně užívané extáze a marihuany na straně druhé (zvyšuje se) u šestnáctiletých. Tento trend byl odstartován mezi léty 1997 a 1998 a poprvé jej popsala v roce 2001 studie, jež na zadání vlády zkoumala (ne)úspěšnost zavedení trestnosti držení drog pro vlastní potřebu.
Na mediální scéně ale tehdy tento fakt vzal málokdo na vědomí. Jedním z ověřených, více než deset let používaných klišé totiž je, že "věk uživatelů drog stále klesá", a že "situace se stále zhoršuje".
Nejpilnějším poslem špatných zpráv je už po mnoho let velitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous. Vytrvale svolává tiskové konference, na nichž je šíří. A napadá výsledky vědeckých analýz a práci orgánů státní správy, které si vláda vytvořila v zájmu koordinace drogové politiky a jejichž práce se sám účastní. Vytváří tak kolem drog mlžný opar, v němž může každý tvrdit, co chce a (ne)úspěšnost nikoho a ničeho se nedá prokázat.
Pod tíhou nových dat již nelze popírat trend sníženého užívání vysoce nebezpečných drog. A náhle se právě od Komorouse dozvídáme, že to policie snížila dostupnost těchto drog a právě proto je dospívající méně užívají (HN 22. ledna).
Jenže studie zjišťuje "dostupnost" pomocí otázky (zjednodušeno): "Kdyby sis chtěl drogu XY pořídit, víš kde?" A šestnáctiletí to u vysoce nebezpečného pervitinu a heroinu vědí méně než před čtyřmi lety. Nezajímá je to, protože pro ně spolehlivě devastující "tvrdé" drogy nejsou přitažlivou vzpourou. Kariéra drogově závislého není zajímavá.
Realizátor evropské studie dr. Csémy má za to, že je tento úspěch třeba přičíst účinnosti prevence. Já bych u mládeže nepodceňoval ani zdravý rozum, zpracovávající osobní zkušenosti a poučené společenské vědomí.
Na černém trhu je ale všech drog tolik, že vrchovatě uspokojí poptávku. To je možné prokázat srovnáním vývoje cen, které se i u drog řídí zákonem nabídky a poptávky. U marihuany, pervitinu a heroinu dlouhodobě stagnují (dostupnost se nemění), u extáze došlo ke strmému cenovému pádu (dostupnost prudce vzrostla).
Jiným indikátorem snižování dostupnosti je množství zabavených drog. To ale v Česku tvoří zlomek objemu drog zkonzumovaných: konkrétně u heroinu to za rok 2002 bylo 34,4 kilogramu (Český statistický úřad odhaduje spotřebu na 5,4 tuny) a u pervitinu 4,3 kilogramu (roční spotřeba je 4,5 tuny). Je třeba komentáře?
Racionální politika si své cíle určuje v jasných časových horizontech. V dlouhodobém horizontu je cílem snížit počet těch, kteří mají zkušenost s jakoukoliv nezákonnou drogou. V krátkodobém horizontu je ale třeba si uvědomit, že oněch 44 procent šestnáctiletých už nikdy o svou (přinejmenším jednorázovou) zkušenost s marihuanou nepřijde. Je tedy nutno předejít experimentu s látkami ještě nebezpečnějšími.
Vývoj, kdy se zvyšují počty těch, kdo mají zkušenost s konopím, a zároveň se snižuje zkušenost s heroinem a pervitinem (a počet závislých na těchto drogách) je dalším důkazem o nepravdivosti teorie konopí coby "vstupní drogy", jež má zvyšovat chuť konzumentů na drogy nebezpečnější a návykovější.
"Vstupní droga" ale v jednom ohledu funguje. Nakupuje-li konzument marihuany svou nelegální drogu na černém trhu, kde mu zároveň nabízejí drogy více rizikové, zvyšuje se nebezpečí, že okusí i je - i proto, že jsou pro dealera mnohem ziskovější. Proto je třeba tyto dva trhy co možná od sebe oddělit.
To si uvědomuje většina evropských zemí - stejně jako fakt, že kriminalizace poloviny mládeže je nerealizovatelná. Mezi konopnými látkami a ostatními drogami zákonem rozlišuje Belgie, Lucembursko, Británie, Irsko a nám v mnoha ohledech blízké Rakousko. Princip oportunity ve vztahu ke konopí využívá Nizozemsko, Dánsko a Německo. Další tři evropské státy dekriminalizovaly držení a užívání všech drog bez rozdílu.
I české Ministerstvo spravedlnosti sestavilo návrh na legislativní klasifikaci drog podle společenské a zdravotní nebezpečnosti. Jeho cílem je kromě zlepšení možností postihovat výrobce a prodejce také žádoucí rozdělení trhů s ilegálními drogami. Vstoupí-li zákon v platnost, bude to prospěšné pro celou společnost.
Možná se plukovníku Komorousovi a ideologické části politického spektra podaří pomocí "špatných zpráv" a adopce cizích úspěchů přijetí zákona zabránit. Pak si na svůj vrub přičtou zbytečné zvýšení rizika pro ty, jež funkční společnost chrání především - mláďata.
Prevenci, tedy vysvětlování srovnatelně nižších, ale existujících a nezanedbatelných, rizik konopných drog a rizik užívání všech psychotropních látek obecně za nás ale žádný zákon neodvede. Ověřili jsme si to neúspěšnou represívní novelou z roku 1999. Tady musí nastoupit cílené úsilí všech, kterým práce s léčbou problémových uživatelů a závislých naštěstí již nenarůstá jako v přecházejících obdobích.
Autor, specialista na drogovou epidemiologii, je stipendistou na Johns Hopkins University v Baltimoru v USA