Jaroslav Huk: Těžký návrat do Evropy

Těžký návrat do Evropy

Plnohodnotný návrat do Evropy možná bude cestou stejně dlouhou jako předchozí čtyřicetileté směřování k radostným zítřkům. A nebude zadarmo.
Poznává to český stát, poznáme to my, jeho občané, a poznávají to už řadu let i zastupitelé obcí. Obrovské investice do čistíren odpadních vod pokryl zčásti stát, ale přesto bude řada měst náklady splácet ještě několik let. Stále se zpřísňují požadavky na vybavení nemocnic, škol, veřejných zařízení. Bezdotykové baterie nad umyvadly, bezbariérové vstupy...
Někdy v těch evropských nařízeních cítíme kus pokrytectví. Někdy to vypadá, že toho po nás chtějí najednou moc a že si vymýšlejí věci, bez nichž by to taky fungovalo. Jistě, fungovalo.
Jenže, v zemích Evropské unie se na čtyřicet let nezastavil čas. Nyní, když chceme vstoupit mezi ně, mají přirozeně zájem, abychom byli na stejné úrovni jako oni. Nejen v kritériích, která byla definována smlouvou z Maastrichtu. Evropané chtějí, abychom byli stejně jako většina z nich citlivější k prostředí, ohleduplnější k postiženým, abychom respektovali pravidla, která jsme si stanovili. Občas francouzský důvtip v kombinaci s německou důkladností stvoří paskvil, ale ve velké většině případů jsou současní členové první evropské ligy proti nám opravdu o kus dál.
Rubem evropské mince je česká vláda a její politika vůči obcím. Stát štědře obdaroval obce školami, infrastrukturou, sporným majetkem a kupou nařízení. Investice, anebo jejich značnou část, jim ochotně přenechal s nimi. Jenže, obcím nenechal taky daně lidí, kteří v nich žijí a podnikají. A prohlubující se deficit veřejných rozpočtů řeší způsobem socialistům vlastním: přerozdělováním, které je účinné, dokud je přerozdělovat co a dokud těch, kteří z toho mají zisk, je víc než pracantů, kteří se na ně složí.
Vláda velmi rychle také zapomněla, že v kampani před referendem o EU hodně městům a obcím z prostředků unie slibovala. Jak však na ty peníze dosáhnout?
Ministerstva se přou spíš o to, kdo bude držet kohoutek penězovodu, než o to, kdo bude žadatelům poskytovat metodickou a technickou pomoc. Informace pro starosty shora jsou proto útržkovité, nesystematické a žadatelé jsou odkázáni na neviditelnou ruku trhu. Ta se do uvolněného prostoru velmi rychle nasunula, pohříchu ovšem v kvalitě neodpovídající striktním evropským kritériím. Na jedné straně tedy máme další výdaje z obecní kasy s odkazem na evropské normy, na straně druhé slibované, ale obtížně dostupné evropské zdroje. Důsledky pro vztah občanů k unii není těžké odhadnout.
Autor je místostarostou Roztok u Prahy (ODS)