Mercedes Vito se změnil od základu

Celých osm let vyráběla stuttgartská automobilka svůj velkoprostorový model Vito, jeho druhá generace se na českém trhu objevuje právě nyní. Má na pohled dynamičtější tvary, ale změny nejsou zdaleka jen kosmetické. Tou podstatnou je fakt, že nové vito má pohon zadních kol. Původní typ měl poháněnou přední nápravu.
Vito je určitě nejvšestrannější vůz, jaký stuttgartská automobilka nabízí. Zájemci si mohou vybrat ze tří délek karosérie, ze tří různě vysokých střech a také ze tří různých provedení. Od užitkové varianty pro tři cestující až po prosklený mikrobus, který uveze devět pasažérů. Českou zvláštností je pak mikrobus, u kterého chybí třetí řada sedadel. Místo ní odděluje prostor pro cestující a zavazadla pevně zabudovaná mříž, díky které si mohou podnikatelé odečíst DPH. Takto upravené vito vyzkoušely HN v redakčním testu.
Testovaný mercedes měl nejmenší možnou variantu karosérie. Oproti první generaci však i tak narostl o pár centimetrů všemi směry. Do délky měří 4748 mm, je stejně vysoký jako široký - 1910 mm. Podle výbavy uveze od 870 do 1040 kg nákladu a zadní posuvné dveře má sériově pouze na pravé straně. V této podobě nabízí automobilka na pohled zaměnitelný model s názvem Viano. Liší se hlavně úrovní výbavy a zadní nápravou se vzduchovým pérováním. Také vito má však obsáhlý seznam luxusní příplatkové výbavy, kde nechybí ani barevná obrazovka s televizí a satelitní navigací.
Ve své základní podobě je však vito o poznání skromnější. Že je Mercedes výrobce luxusních vozů, se nejvíc pozná v nenápadných detailech.

Přístrojová deska částečně pocházející z osobní C-třídy je vyrobena z kvalitních a dobře lícujících plastů. Na pohled obyčejná sedadla skvěle podpírají bederní páteř a mají opěrky, které lze nastavit tak, aby se o ně hlava během jízdy mohla skutečně opřít. Svůj užitkový původ však vito nezapře. Namísto koberců jsou na podlaze omyvatelné plasty. Kromě objemných kapes ve dveřích s místem pro PET lahve a schránky v přístrojové desce nemá vito další úložné prostory, které jsou v osobních verzích minivanů běžné.
Hned třikrát se pod kapotou vita objevuje naftový čtyřválec s objemem 2148 cm3, pokaždé však s jiným výkonem. Nejslabší má 65 kW, silnější verze 80 a ve zkoušeném mercedesu byl motor se 110 kW, který nese označení 115 CDI. Jeho spotřeba během testu lehce přesáhla hranici 10 litrů nafty na sto kilometrů. Spolu se standardně montovanou šestistupňovou převodovkou jede vůz podle výrobce až 174 km/h, na sto kilometrů zrychlí za 17,1 vteřiny. Příplatkový pětistupňový automat zvládne stokilometrovou rychlost o dvě vteřiny dříve. Výhradně automatickou převodovku má benzínový šestiválec 3,2, který je k mání ve dvou variantách s výkonem 140 a 160 kW. Jiné motory vito nenabízí.
Je změna poháněné nápravy pro vito přínosem? Na suché silnici patrně ano, vůz si během testu dobře poradil i s uježděnou vrstvou sněhu. Podmínky na cestách však byly často extrémní. Když se na nich objevila kluzká břečka a pod napadaným sněhem vrstva ledu, mělo prázdné vito co dělat, aby se na křižovatce pohnulo z místa. Ještě před pár lety majitelé aut se zadním pohonem vozili v kufru pytel s pískem. Dnes těžká břemena nahrazuje protiprokluzový systém, který vito "postrčil" vpřed a vůz se nakonec vždy rozjel. Stejně užitečný byl i systém ESP, který na kluzké silnici často korigoval jeho vrozenou přetáčivost.
Za běžných podmínek je však vliv poháněné nápravy na jízdní vlastnosti vita jen nepatrný. V anketě, která test HN doprovází, byli všichni řidiči přesvědčeni, že řídí vůz s pohonem předních kol.