Jak to chodilo, když konkurs vyhlásil Berka

Jak to chodilo, když konkurs vyhlásil Berka

Jen co se Jiří Berka stal v roce 2001 konkursním soudcem, zapojil se podle policie do organizovaných konkursů, za které je dnes stíhán.
Lidé, kteří s ním ve sporných kauzách přišli do styku, tvrdí, že konkurs, za nímž Berka stál, měl vždy stejný scénář: poté, co soudce vyhlásil na podnik či firmu konkurs, dosadil "svého" správce, většinou Daniela Thonata.
"Popsal bych to jako nájezdy loupeživých rytířů a Berka rozhodoval jako hrobník severočeského průmyslu," říká František Malý, bývalý konkursní ředitel chomutovských železáren. "Vím to zcela přesně, protože jsem pro předběžného správce Báňských staveb Most dělal bilanční situaci a ačkoli podnik nebyl v úpadku, Berka jej do konkursu poslal."

Pět dní na ZKL

Jak přesně se konkurs pod Berkovou taktovkou odehrával, ilustruje příběh klášterecké strojírenské firmy na ložiska ZKL. Právě za ten byli nyní Berka, Thonat a další tři muži toto pondělí obviněni.
Na ovládnutí firmy ZKL Klášterec stačilo přesně pět dní. V pondělí 3. června 2002 si realitní kancelář Horatius kupuje od strojírenské společnosti Ferromet tři měsíce starý třísettisícový dluh firmy ZKL. Ve středu podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem návrh, kterého se ujímá soudce Berka. V pátek se už překvapenému vedení ZKL hlásí čerstvě jmenovaný konkursní správce Daniel Thonat.
"O půl druhé odpoledne zazvonil telefon a pan Thonat mi oznámil, že je správcem konkursu. To mě zaskočilo. Nejenom že jsme neměli v ruce žádné pravomocné rozhodnutí soudu, ale ani nám předtím nedal nikdo vědět, že je vůbec u soudu podaný návrh. Bylo to nepochopitelné. Na účtu jsme v té době měli více než čtyři milióny korun, ze kterých bylo možné dlužnou fakturu zaplatit," popisuje nástup Thonata do podniku jeho tehdejší ředitel Ladislav Čepera.
On i jeho kolegové z vedení holdingu ZKL jsou přesvědčeni, že překvapující zpráva byla na páteční odpoledne načasována cíleně. "Celý začátek konkursu působil jako připravený psychický nátlak," uvedl ředitel holdingu Jiří Prášil.
Hned v neděli v podvečer Thonat na schůzce v Klášterci vysvětlil, jak si další postup představuje. "Měl tři podmínky. Nesmíme se proti prohlášení konkursu odvolat, nesmíme celou záležitost nijak medializovat a za třetí nesmíme o konkursu informovat severočeského poslance ČSSD Josefa Hojdara ani televizi Nova. Za to u soudu zařídí, aby celý konkurs byl vyřízen za tři měsíce a nic neohrozilo strategický vývoj našeho nového ložiska. V opačném případě hrozil, že přivede do zániku celý holding," říká Čepera.
Tým svých lidí podle Čepery představil Thonat jako profesionální skupinu manažerů, která má nad sebou záštitu soudu a úkol očistit český průmysl. Vedení ZKL na Thonatovu nabídku přistoupilo. "Měli jsme strach a práva na odvolání jsme se vzdali," přiznává Prášil. "Správce Thonat ještě dodal, že naše fabrika byla dlouhodobě sledovaná a předem vytipovaná," dodává Čepera.

Hlavně nezávisle

Podobně hovoří i lidé z dalších podniků, které soudce Berka poslal do konkursu a Thonat převzal jejich řízení. "V minulosti bylo na naši firmu podáno několik návrhů na konkurs, ale ani jeden z nich soud neuznal. A pak se najednou ohlásil pan Thonat," říká bývalý ředitel Stavebního podniku Ralsko Stanislav Ludvík. O dalších podrobnostech rychlého převzetí mluvit nechce. "Dostal jsem strach. Víc vám k tomu neřeknu. Ale několikrát jsem se setkal s názorem, že za tou skupinou někdo stojí. Raději jsem si založil jinou firmu."
Pro představitele severočeských firem nebylo jméno Jiřího Berky nijak neznámé. Na jeho nestandardní metody si dokonce stěžovali. A to dlouho před případem Union banky, kvůli níž byl Berka poprvé obviněný. "Psal jsem Berkovým nadřízeným, že ten člověk se nechová tak, jak by soudce měl. Že je gauner. Odpověděli mi, že nesmí zasahovat do jednotlivých rozhodovacích procesů," říká František Malý.
Předseda ústeckého krajského soudu Milan Kohoutek dnes stížnost Malého bagatelizuje. "On si sleduje své vlastní zájmy, stěžoval si na několik konkursů. A pan Berka byl nezávislý soudce a do jeho rozhodování mu nemohl nikdo mluvit," trvá dodnes na svém Kohoutek.