Foto: DZT

Městečko Furth im Wald v Bavorsku má deset tisíc obyvatel, tři pivovary, na sedmdesát různých hospod a ubytovacích zařízení. A také dlouhou tradici soužití s Čechy. "Ať chceme, nebo nechceme, už dnes žijeme ve společném hospodářském prostoru, ačkoli Česko ještě není členem Evropské unie," konstatoval už před lety starosta Furthu Reinhold Macho. "Všechno, co se stane u vás, má nějaký dopad i na naší straně hranice - a naopak."

Podnikání tu má bohatou historii. Hned v devadesátém roce minulého století se ti odvážnější z podnikatelů usídlených ve Furth im Wald vydali na průzkumné cesty do Čech. Posléze na druhou stranu hranic přemísťovali výrobu, nebo hledali dodatečné kapacity. Říkalo se tomu "směsná kalkulace". Technologie, know how a trhy z německé strany, Levnější pracovní síla a výrobní vstupy byl vklad druhé strany. "Mnoha podnikatelům to pomohlo srazit cenu a obstát v konkurenci," připouští nyní Macho. Ale úbytek pracovních příležitostí a strach z konkurence z Čech vyvolal také obavy. A někdy i křivé pohledy.

O kus dál na sever, na druhé straně české kotliny, u hranic se Saskem, byla situace podobná, nicméně odlišná. "Tady na sebe narazily spřízněné duše," vysvětlil Villi Carl, který pomáhal v Sasku organizovat konference podnikatelů k vytváření euroregionů. Češi po roce 1989 spadli rovnýma nohama do tržního hospodářství a byli tu poněkud zmatení. Vyústilo to nakonec do jistého pocitu solidarity. Oba národy přece měly společný prožitek z života v reálném socialismu, vysvětluje Karel Synek, vedoucí obchodně-ekonomického úseku generálního konzulátu ČR v Drážďanech. A mnozí z těch, kdo museli spolupracovat s českými či československými podniky v rámci "socialistické dělby práce", si do nové éry odnesli nejen navázané kontakty, které mnohdy přerostly v přátelství, ale také vědomí, že Češi umí. Z toho vyplývá i dnes větší ochota spolupracovat, poznávat reálie a možnosti druhé strany. A také tu je jistá tolerance, když to hned od začátku nejde jako po másle.
Sasové, kterým sice už brzo po převratu šustily v kapsách tvrdé marky, se zároveň probouzeli ze snu o rychlé cestě do hospodářského zázraku. "První slova, která jsem slyšel od nového šéfa firmy, který přišel ze Západu, byla: Vlastně to tu můžete všechno zavřít. Co potřebujete, to vám dodáme." "Najednou jsme se stali chudobincem sjednoceného Německa. Malé a střední podniky, tradiční páteř saského hospodářství, padaly jeden za druhým. Nezaměstnanost stoupla nad jedenadvacet procent," říká Oleandr Schmutzer, jednatel Spolkového svazu německých podnikatelů v České republice.

Zpět do Bavor. "Euforii už máme za sebou, žijeme v reálu," říká Reinhold Macho. "Měli jsme tu už česko-bavorské svatby, zažili jsme už i česko-bavorské rozvody. Prostě normální stav."
V restauracích kolem hranice se mluví zhusta česky. V rámci výměny se čeští kluci a děvčata učí v německých odborných školách. Není jich moc. Ale bude jich přibývat. "Po prvním květnu určitě," tvrdí učitel z odborné školy v Chamu.
"Pokud jde o podnikatele, jistá rezervovanost je cítit," připouští Zdeněk Fajkus, vedoucí obchodně-ekonomického úseku generálního konzulátu ČR v Mnichově. "Ale není v tom nic zlovolného," dodává jedním dechem. "Bavoři jsou prostě akurátní, v tom nejlepším slova smyslu konzervativní. Vstřebali do sebe etické normy, které mohou působit až rigorózně. Zejména pro naše lidi, kteří někdy stále ještě věří, že se dá něco zařídit jinak než regulérními cestami."

"Ze Saska nelze očekávat větší příliv investic," říká Karel Synek. "Sasko je chudší než Bavorsko. Ale Sasové mají zájem o kooperace, mají například silný automobilový průmysl, který ladí s aktivitami automobilek v Čechách," dodává. Sasko se také stalo centrem hi-tech průmyslu. Ostatně, tato spolková země se v zahraničí představuje motem Silicon Valey Saxony. Jen v Drážďanech se usídlilo několik velkých výrobců procesorů. Kolem nich se nabalují pásy subdodavatelů. "Saská vláda tomu říká politika majáků. Majáky jsou velcí investoři, za nimiž pak směřují menší. Jejich vzájemnou provázaností vzniká zdravé jádro hospodářství," konstatuje Oleandr Schmutzer. "A to bude mít dopad i na druhé straně hranice," dodává.
Sasko bylo historicky jednou ze strojírenských základen Německa. Málo se ví, že právě tady byly položeny základy dnešního automobilového sektoru. "Spolu s přilehlými regiony Čech to byla také jedna z nejbohatších oblastí Evropy. Teď máme historickou šanci získat zpět ztracené pozice," tvrdí Schmutzer. A uvádí příklad. "Spojíme-li naši naučenou schopnost zacházení s unijními fondy, infrastrukturu a bohaté investiční programy saské vlády s kapacitami v Česku, máme šanci!"
Na druhé straně patří Bavorsko k nejbohatším zemím Spolkové republiky. Bavorské podniky vidí v rozšíření unie další podnět pro expanzi. "Ale mezi řemeslníky panují obavy. Strach mají stavební firmy, to je obor, který je v Bavorsku dlouhodobě v útlumu," říká Fajkus.
Bavoři si uvědomují, že české zázemí sice stáhne pracovní místa, ale přinese i pracovní příležitosti. "I české firmy poznají, že musí expandovat a jít za zákazníky. To znamená, že se budou muset dříve nebo později usídlit v Bavorsku," říká pracovník hospodářské komory v Řeznu. "Bavorská vláda se proto snaží vytvořit výhodné podmínky," potvrzuje i Fajkus.
V každém případě: soužití tentokrát skutečně společném hospodářském prostoru bude občas skřípat. Občas se zajiskří. "Kdo s tím nepočítá, určitě zažije zklamání," shrnuje Reinhold Macho. "Ale důležité je, že už nebudeme žít zády u zdi, tedy k hranici."
[*] 

Jak vidí šance v Německu podnikatelé u hranic