Práce pro ženy je. Jen pro některé

I když je nezaměstnanost mezi ženami jen o dvě procenta vyšší než u mužů, existují skupiny, které o místo téměř nezavadí. Mezi ně patří například ženy odsouzené za trestný čin. Z nich bylo v posledních třech letech bez zaměstnání sedmasedmdesát procent. Podobně těžko sháněly práci Romky - tři čtvrtiny z nich okusily nedobrovolnou nezaměstnanost.
Vyplývá to z loňského výzkumu společnosti Dema, která mapovala situaci "znevýhodněných" skupin žen. Data byla zpracována pro evropský projekt Equal zabývající se slaďováním rodinného a profesního života českých žen.

Za vysokou nezaměstnanost mohou podle postižených žen firmy, které si počínají diskriminačně, a úřady práce, které nedokáží pomoci. Část problémů si ale těžko zaměstnatelné ženy způsobují samy. Podceňují se a nechtějí podnikat. A neumějí se na na trhu práce pohybovat.

"Opakují stále stejné chyby, přitom si nenechají poradit," říká Bohumíra Jozífková ze společnosti Dema. "Nechtějí ani mluvit o tom, co dělají špatně."

Vedle Romek a odsouzených žen práci obtížně shánějí zdravotně postižené a ty, které absolvovaly jen základní školu a přitom neprošly žádnou rekvalifikací. V posledních dvou letech z nich žila alespoň několik týdnů na sociálních dávkách každá druhá.

Výzkum potvrzuje, že problémy se sháněním místa se již tradičně nevyhýbají ani čerstvým absolventkám škol, ženám po mateřské dovolené a matkám, které vychovávají samy děti.

Všechny zmíněné skupiny žen přitom narážejí při přijímacích pohovorech na diskriminaci. Matky-samoživitelky zaměstnavatelé nechtějí přijmout, jelikož se obávají, že budou často s dětmi doma.
Odsouzené ženy zase pronásleduje minulost. "Při hledání práce se velmi často setkávaly s ponižováním, zlým chováním a diskriminací," tvrdí autoři výzkumu.

"Velká skupina žen se setkala i se sexuálně zabarvenými dotazy při přijímacích pohovorech. Padaly otázky, proč si například nevzaly kratší sukni, když mají tak hezké nohy," přidává se feministka Michaela Marksová-Tominová z Gender Studies.

Ženám ze znevýhodněných skupin navíc často nedokázal najít místo ani úřad práce.
"Například dvě třetiny Romek tvrdí, že jim úřad v ničem nepomohl. Nebyly zklamány jen z toho, že jim nenašel práci, ale i z jednání úředníků a přílišných formalit a byrokracie," uvádějí autoři studie.

Žít jen z podpory se ženám ale vůbec nelíbí. Podle jejich vlastních slov jim chybějí peníze, navíc je stíhají psychické problémy.

"Trpí pocity marnosti, zbytečnosti, vlastní neschopnosti, které jsou násobené negativními prožitky při hledání práce, doprošováním," tvrdí výzkumníci.

Úplně nejhůře se shání práce těm ženám, které patří do několika znevýhodněných skupin zároveň: například Romce se základním vzděláním a malými dětmi.

Naopak nejlepší startovní podmínky mají z ohrožených skupin absolventky středních škol, kterým chybí jenom praxe. "Jinak jsou mladé, vzdělané, počítačově gramotné, jazykově vzdělané, svobodné a bezdětné," dodává Jozífková.