Etiketa usnadňuje vzájemné vztahy mezi lidmi

SPOLEČENSKÉ CHOVÁNÍ: Zdaleka nejde jen o to, jak jíst krevety či jak se oblékat

Příloha Hospodářských novin Kariéra Business přinesla před časem článek, který se věnoval německým snahám učit správnému společenskému chování už od útlého věku. V prestižních restauracích se děti mimo jiné cvičí, jak se vypořádat se záludnostmi stolování. Ale není třeba chodit tak daleko. I u nás bychom potřebovali etiketě věnovat více pozornosti. Uvedu dva zážitky z poslední doby. V pražském metru sedí muž středního věku, čte odborný časopis a zívá způsobem obtěžujícím jiné. Nebo: Prodejce výrobků v hodnotě několika set tisíc korun se ukazuje jako výborný při předvádění technické stránky nabízeného zboží, má ale minimální znalosti o etiketě, nezbytné pro běžný styk s možnými zákazníky.

Etiketa není jen pro vybranou společnost

Co vlastně ta etiketa, kterou si někteří lidé pletou s etikou, znamená? Konstatujme, že etiketou jsou míněna pravidla společenského styku, která jsou nezávazná, a navenek se mohou projevovat značně různorodě podle toho, o jakou "společnost" se jedná. Může jí být náhodné společenství osob, firma, posluchárna na vysoké škole nebo i věznice. Všude se lidé stýkají a chtěně nebo nechtěně se řídí - většinou neuvědoměle - určitými pravidly minimálně v zájmu svého zdraví a zachování života.
U nás bohužel přetrvává představa, která považuje etiketu za něco neobvyklého, vznešenějšího, za pravidla styku pro vyšší společnost, pro diplomacii, aristokracii, v našich podmínkách pro "Hrad", a na ostatní se nevztahující. Nakonec i Velký slovník cizích slov, který zpracovala Akademie Věd České republiky, etiketu přiřazuje "zejména vyšší společnosti" a diplomatickým kruhům.
Na začátku 20. století se Jiří Guth Jarkovský, jako první český autor píšící o etiketě, neobracel na vznešenou společnost, nýbrž na tehdejší českou měšťanskou společnost. Jeho následovník o desítky let později, jako autor mnohokrát vydávaného Breviáře moderního člověka, Dobromil Ječný, usiloval o demokratizaci etikety. Ta sice znamená odstranění zbytečné vy-umělkovanosti, nikoli ale rovnostářství. O desítky let později si však mnozí demokratizaci vykládají jako vulgarizaci.
Z pohledu občana - pozorovatele, který sleduje, jak se česká společnost, respektive její občané chovají, i z pohledu profesionála v této sféře jsou viditelné hluboké rozdíly v chování jednotlivců. Není účelem článku zkoumat příčiny nebo naříkat nad takovým stavem věcí. Nejzřetelnější je rozdíl mezi osobami, které jsou ve vzájemném styku ochotny určitá pravidla etikety dodržovat, a mezi osobami, které - vědomě či nevědomě - neuznávají ani základní pravidla společenského styku, a mnohdy to dávají okázale najevo.
Pro mnohé je etiketa samoúčelností, zbavující osoby "svobody" chovat se dle vlastního uvážení, které ale vesměs znamená chování netolerantní, bez jakéhokoli ohledu na jiné.

Nástroj soužití i podnikání

Není-li etiketa samoúčelná, jaký tedy má smysl? Zcela obecně pomáhá lidem, aby mohli žít vedle sebe v běžném styku, ve společnosti pojaté co nejšířeji, tedy včetně podnikání. Etiketa v podnikání se pak vyznačuje některými specifiky, jejichž uplatňování může být významnější než jinde. Jde například o jednání a chování na pracovišti (o dochvilnost, respektování organizačních vztahů a hierarchie uvnitř firmy, o základní zdvořilosti na pracovišti), jednání s partnery, oblékání, korespondenci, oslovování, navštívenky, telefonování, porady, společenské příležitosti.
V konkurenčním prostředí, zejména ve službách - ať je to obchod, hotelnictví, bankovnictví - vyhledává klient spíše takové poskytovatele anebo dodavatele, u nichž etiketa je průvodním jevem vlastního plnění. Krátkodobě může neznalost etikety nebo neochota jednat podle jejích pravidel přinést výsledky. Dlouhodobě je ale v zájmu firmy etiketu znát, využívat ji, neboť jejím prostřednictvím se dají sdělit nejen věci příjemné, ale i nepříjemné.
Rozdíly v etiketě lze vidět při seznámení se s jinými kulturami, podle zemí nebo regionů, politických celků a také podle firem a jejich využívání etikety jako součásti firemní kultury. Etiketa se mění s dobou, je volnější, méně formální, avšak její podstata, tedy usnadnění styku mezi lidmi nebo tolerance ve vztahu k jiným, zůstává. V podnikání má obvykle běžný účastník podnikatelského života zájem chovat se podle určitých daných pravidel a očekává totéž od druhých. Nezdvořákům se vyhýbají všichni.
Je-li v působení zahraničních firem z vyspělých tržních ekonomik u nás oblast, kterou lze jednoznačně hodnotit kladně, pak je to etiketa, v daném případě chování uvnitř samotné firmy i navenek. Chování představitelů těchto firem je důsledkem návyků a zvyklostí vzniklých mimo jiné v silném konkurenčním prostředí, v němž všechny věcné i formální klady a zápory v jednání manažerů i řadových pracovníků ovlivňují postavení každé firmy.
Manažeři všech firem, tedy nejen těch, v nichž přímo působí zahraniční vliv, by měli ovládat pravidla společenského styku, a zvláště ta, jež mohou ovlivňovat jejich podnikatelské aktivity. Měli by působit na své spolupracovníky, aby jejich dodržování považovali za samozřejmost.
Zkušenosti z výuky společenského styku na vysokých školách i ve firmách ukazují, že účastníci mají téměř výlučně zájem na prohloubení základních pravidel etikety v podnikatelské sféře a jejich aplikaci. Daleko menší zájem pak projevují o to, jak se jedí exotická jídla.

Morální a formální stránka chování

Několik slov o vztahu etikety a etiky v podnikání. Častá záměna výrazů by neměla být překážkou k uvědomění si nejen terminologických podobností. Etika se projevuje v morální stránce jednání, etiketa ve formální stránce chování. Etiketa by měla vycházet z etických zásad, neboť mezi oběma kategoriemi existuje přímá vazba a tvoří jeden celek. Etika i etiketa jsou dodržovány dobrovolně, a proto jsou těžko vynutitelné. Bez etického jednání je však dodržování norem společenského styku chladnou vnější formou.
Obecně může etiketa usnadňovat vzájemné vztahy mezi lidmi, v podnikání může být faktorem usnadňujícím komunikaci mezi partnery, jejím prostřednictvím můžeme vzájemné vztahy nejen ulehčit, ale i zkomplikovat.
Znalost, jak jíst správně krevety, může být důležitá za velmi omezených nebo spíše výjimečných okolností. Daleko významnější pro hladký průběh vztahů mezi osobami působícími v podnikání je - i pro život obecně - ale oněch zbývajících devětadevadesát procent pravidel etikety.

Autor je vysokoškolským pedagogem