První zápas v Sazka Areně: zmatek a shánění lístků

První zápas v Sazka Areně: zmatek a shánění lístků

V neděli odpoledne to v Praze vypadalo jako by každý směřoval do Vysočan. Dvě hodiny před třetím zápasem finálové série Slavia - Zlín byly soupravy metra na trase metra B plné natěšených fanoušků. Davy lidí se pomalu šinuly k Sazka Areně.
Hned u východu ze stanice Českomoravská stojí několik mužů s nápisem "koupím lístek". "Vzal bych ho tak do pěti stovek, za víc už ne," říká muž okolo pětatřiceti let. Není jediný, kdo shání vstupenky. Před halou korzují stovky lidí a mnozí z nich se po vstupenkách shání nebo toužebně očekává své známé, kteří propustku do nejsledovanější budovy v republice mají.
Převahu slávistických barev narušují desítky fanoušků v dresech zlínského týmu. Jeden z nich zuří: "Měl jsem tady zarezervovanou akreditaci jako novinář ze Zlína, teď mi řekli, že je zrušená," říká vzrušeně. Nebyl jediný ze žurnalistů, kdo měl problémy, většina velkých deníků dokonce vůbec neměla kvůli zmatkům v administrativě své redaktory na seznamu akreditovaných novinářů. "Jestli neseženu lístek tady, tak jedu do Edenu, tam je aspoň velkoplošná obrazovka," dodal už smířlivěji.
Většinu před halou však tvořili ti šťastnější, kteří lístky sehnali. Jan Štolba z Velkých Popovic spokojeně čekal před stříbrným kolosem se vstupenkou v ruce. "Vyhrál" ho v bleskové soutěži o šest tisíc lístků u terminálů Sazky v pátek ráno. "Vstával jsem hodně před pátou hodinou a sehnal ho u benzínky v Říčanech," uvedl. Tuší, že je jeden z mála šťastlivců. "Ani se mi nechtělo věřit, že jsem ho sehnal," svěřil se Štolba. Lístek má pro něj cenu zlata. "Neprodal bych ho ani za dva tisíce korun, jak mi tady za něj nabízeli."
Uvnitř honosné arény si mohli její návštěvníci připadat jako v nákupním středisku či v multikině. Eskalátory plné lidí a fronty u stánků s občerstvením, to byla první ostrá zkouška pro arénu. Odevšad dýchala novota, leckde však byly vidět nedostatky. Například v tiskovém středisku kapala ze stropu voda do kýblů na zemi. Jedna část spodní tribuny byla částečně propadlá, a proto se na ní neprodávaly lístky.
Diváci se při hře i v přerušeních chovali jako v NHL, vstávali a křičeli. Když na ně zamířila kamera, začali mávat a sledovali svoji tvář na kostce nad ledem.