Neustále roste podíl dlouhodobě nezaměstnaných

S nárůstem nezaměstnanosti od roku 1997 se mimořádně zvýšila i ta dlouhodobá, která má sice především dopad na sociální postavení nezaměstnaného, ale je také frustrující z hlediska psychického. Za dlouhodobou nezaměstnanost se považuje podle mezinárodních zvyklostí doba, kdy déle než jeden rok člověk trvale a nepřetržitě marně hledá zaměstnání.
Podle šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) míra nezaměstnanosti ve čtvrtém čtvrtletí 1997 dosahovala 4,4 procenta při počtu nezaměstnaných 281 tisíc. Za šest let - tedy ve čtvrtém čtvrtletí 2003 - počet nezaměstnaných dosáhl 415 tisíc a míra nezaměstnanosti stoupla na 8,1 procenta. Počet nezaměstnaných se tak podle ČSÚ za šest let zvýšil o 134 tisíc. Razantněji se však změnil počet dlouhodobě nezaměstnaných. Těch bylo v roce 1998 už 30,6 procenta z celkového počtu nezaměstnaných. Ke konci roku 2003 se dlouhodobá nezaměstnanost zvýšila o dalších 118 tisíc a počet těchto lidí dosáhl 205 tisíc, podíl stoupl na 49,5 procenta. Tento vývoj odráží problém ekonomiky s řešením nezaměstnanosti v kratším výhledu. Bez nových trvalých pracovních příležitostí se jej jen těžko podaří v dohledné době rozlousknout. Rozložení lidí bez práce současně ukazuje, že nedostatek pracovních příležitostí se koncentruje již leta do stále stejných oblastí.
Z uvedené poloviny všech nezaměstnaných dlouhodobě rok až dva roky nemůže najít práci 77 tisíc osob, více než dva až čtyři roky ji hledá 75 tisíc lidí a více než čtyři roky je jich trvale bez zaměstnání 52,6 tisíce. Obtížněji hledají zaměstnání při vysoké nezaměstnanosti ženy. Na dlouhodobou nezaměstnanost má vliv také dosažené vzdělání. U nezaměstnaných se základním vzděláním podíl nezaměstnaných déle než jeden rok dosáhl dvou třetin, s vysokoškolským vzděláním třetiny.