Mnoho lidí léčí úzkost alkoholem, ten ale potíže jenom zhoršuje

Mnoho lidí, které velká a častá úzkost trápí, je přesvědčeno, že to souvisí s jejich povahovými rysy. Že jsou prostě takoví a nedá se s tím nic udělat. Ovšem tento názor mají i někteří lékaři a úzkostné onemocnění podceňují. To přispívá k faktu, že v současné době je správně léčena jen třetina ze všech takto nemocných. Pokud se nadměrné úzkostné stavy nezačnou kontrolovat, mohou lidé, kteří jimi trpí, sklouznout k alkoholismu, k užívání drog a v nejzávažnějších případech končí takové případy sebevraždou.

Úzkostnými poruchami trpí podle statistik až 20 procent populace. V České republice jsou to tedy až dva milióny obyvatel. Někteří sociologové dokonce hovoří o tom, že 21. století bude stoletím úzkosti. "Pacientů máme rozhodně více než v minulých letech. Počet léčených pacientů je však stále velice nízký. Když to porovnáme s nemocemi, jako jsou vysoký tlak nebo cukrovka, které tělo zatěžují podobně, léčí se s úzkostnými poruchami mnohem méně lidí," říká Luboš Janů z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni.

Proč a jak toto onemocnění vzniká? Proč postihuje stále více lidí? Vědci zkoumající úzkostná onemocnění vidí hlavní příčiny ve stresujícím životním stylu, neschopnosti a neznalosti správné relaxace. Již více než třicet let se mluví o takzvané manažerské nemoci. Jde o stav neustálého psychického napětí, ve kterém žije mnoho politiků, manažerů, podnikatelů a podobně přetížených lidí. Život pod tlakem, vědomí odpovědnosti za určitá rizika, odevzdávání práce v krátkém časovém intervalu a nošení si práce domů - to vše vede k neschopnosti "vypnout" a využít volný čas k odpočinku.

Někomu buší srdce, jiného trápí zažívání

Úzkostné poruchy, které přeci jen trápí více ženy než muže, jsou řazeny mezi neurotické poruchy. Podle studií provedených ve Spojených státech v polovině 20. století trpí v průběhu svého života některou duševní poruchou podle současných kritérií asi polovina populace. Největší podíl, zhruba 27 procent, tvoří návykové choroby (nadužívání alkoholu, drog), na druhém místě jsou úzkostné poruchy. Tvoří čtvrtinu všech duševních poruch. Na třetím místě jsou poruchy afektivní (týkající se citové stránky, například poruchy nálady). "Většina duševních poruch začíná již v adolescenci," upozorňuje Luboš Janů.

Souvisí s výskytem nemoci i to, kolik času věnuje člověk práci? Tedy bývají na tom hůře lidé nezaměstnaní, či spíše vytížení? "Lze říci, že více je léčeno nezaměstnaných. Otázkou je, zda zaměstnaný člověk jednoduše neupřednostňuje práci před zdravím," vysvětluje Luboš Janů.

A jak se liší úzkostné poruchy a deprese? Pro depresi je podle Luboše Janů typické spíše omezení zájmů, aktivit, sexuálního života, nevnímání radosti, úspěchu, z tělesných projevů například nechutenství. "Projevy úzkostné choroby pak lze každému snadno připomenout. Jak se cítíte při zkoušení nebo jindy, když máte strach? Přitom to může být svírání na hrudi, dechová tíseň - mělký rychlý dech až následně křeče, bušení srdce, pocení, strach ze smrti - z infarktu, třes, průjem," vysvětluje lékař.

Kromě léků pomáhá i hluboké dýchání

Jak se této situaci bránit? Odborníci doporučují v první řadě snažit se snížit počet stresových situací. Ačkoliv se tato věta ozývá od lékařů velmi často a pro mnohé lidi zní banálně, není to pro každého jednoduché. Na uvolnění stresového napětí působí sportovní aktivity, ale i popovídání si o svých starostech s blízkým přítelem nebo členem rodiny.

Mnoho lidí si stanovuje takové životní cíle, které neúměrně převyšují jejich schopnosti. S neúspěchem se pak často špatně vyrovnávají a úzkost zahání alkoholem. Lékaři však varují, že počáteční příjemné pocity spojené s popíjením alkoholu se brzy změní v o to horší a nebezpečnější stavy úzkosti.

Jedním z účinných a relativně jednoduchých způsobů odbourávání stresu je metoda hlubokého dýchání. Jak se provádí? Doporučuje se dýchat zhluboka a pomalu, jakoby z břicha, po dobu deseti minut. Toto dýchání je třeba opakovat třikrát až čtyřikrát za den. Pokud však úzkostné stavy přetrvávají, způsobují problémy v zaměstnání, ve škole, doma, v komunikaci s druhými lidmi, je na místě vyhledat lékařskou pomoc. Například i praktického lékaře, který dotyčného může doporučit k odborníkovi na psychoterapii, nebo mu může předepsat lék schopný úzkost zmírnit či zcela odstranit.

"Dnes již může i praktický lékař předepsat většinu moderních účinných léků. Je otázkou, nakolik je v dané problematice vzdělán," říká Luboš Janů. Lékař i psycholog by měli být podle psychiatra schopni doporučit, zda je vhodná psychoterapie, farmakoterapie nebo jejich kombinace.

Jak se od sebe liší psycholog a psychiatr není mnoha lidem stále jasné. "Psychiatr je lékař se všeobecným lékařským vzděláním, tedy školen k základní diagnostice a léčbě léky a podpůrnou psychoterapií. Psycholog studuje na filozofických fakultách zejména diagnostiku včetně náročnějších testů - ty by lékař hodnotit neměl, ani to neumí," vysvětluje Luboš Janů.

Systematickou psychoterapii může provádět kdokoli z nich, kdo má k tomu další vzdělání. "To bohužel není zahrnuto do systému vzdělávání v České republice, proto si ho uchazeč musí v plné výši zaplatit. Jde o částku 100 tisíc korun nebo i více," dodává lékař.

Kdy navštívit psychologa a kdy psychiatra? A kterého? Jaké léky léčí psychické potíže? Přečtěte si v příloze Zdraví Hospodářských novin na str. 2